Parlamentní čtená zkouška

16. 7. 2012 / Václav Dušek

Hra byla uvedena k výročí přeludu o demokratickém vývoji, kde se netruchlí, nekorumpuje, nepěstují se pohřební nápěvy, nenadužívají se silácká slova a nejeden velekněz čistoty a pravdy má roucho právě v čistírně! Rytíř bez bázně a hany vyrazil do útoku proti zbabělé přesile -- v úvodu měl se podle mého hned přečíst záznam toho, jak kalousek chce spolknout skokana a kterak mu posílá milá slova, co tak rozesmála novou politickou kuňkalku, žabku rozmilou, nevěrnici a politickou kukačku; plamenná slova ve hře dokáží diváka přivést do varu zmaru. Víte, je ostuda zmírat rukama kupčíků, diváci. Hned v úvodu spadnou vám čelisti, protože před vámi exceluje nenažraný pardál, rebelové bez koncepce, houfy svatých bojovníků za právo a pravdu, fúrie, mlýnice vyvalených, kajícnice, krkavci, nedočkavci!

Popatři národe, kam jsme došli. Zpočátku nádherná cesta k lidství, nyní prales, paví zpěvy, pohřební nápěvy, svéhlavé ovce, mladičtí volci bez řetězu, bujná síla, hřmící pýcha, přeludy, stíny na duši; požehnání truchlícím, kouzelné vidiny, zbloudilí pěvci, lenivé zrůdy, vrcholy myšlení na obzoru, hynoucí korupce, co kraj v zemi, to korouhev pokroku -- nebo korouhvička zmaru? Tohle neví ani upřímné kajícnice, ni doktorka ze dvorka, chomutovská paní spravedlnosti, údajná podlá farizejka... nebožtík prokurátor Urválek se kdesi válí smíchy, zrůdné semeno zaseto, pole nese úrodu!

Sevřené šiky krkavců v truchlohře Vildy Prcka se pnou k nebi, Bůh dříme, ani hlahol svátečních zvonů ho neprobudí. Velekněz jediné absolutní pravdy usrkává jedovatého moku z křišťálového kalichu! Ať žije Satan! Političtí alchymisté si vědí rady -- zkvašená srdce, pohnilé mozky, v budoucnu trosky! Pohleď, človíčku, co jsi volil! Plameny nenávisti, marné verše a slité metafory, postní menu, drápy, bahno estetiky, partajní kukačky; potlučte si čumy političtí agitátoři, hrabivci a mezuláni!

Vlají nad hlavami protagonistů prapory svobody! Karliho zkolébal spánek, srdce staré spočine doma a zeměpán si uleví slovy: Co zase příště ty nedoukové vysmyslí?! Musí si zoufat, když na MO usedají ke korytu bytosti neznalé podstaty věci, kam posadila do křesel tyto zoufalce rozštěkaná smečka voříšků. Na štěstí pro EU neřídila dáma atomovou elektrárnu Čechuši, ani nynější vojenský obranář se nepokusil zmocnit reaktoru -- mohli jsme jinak navštívit v krátké době k překvapení mimozemštanů jejich planetu.

Truchlohra nemá kupodivu jasnou premisu, autor je dramatický vědátor. Trampoty se mají moudře zapomenout. Rozdychtěným silám rozdat květy Mučenky, zázrak přírody, v ruce mít raději plod granátovníku než granát.

Bědně se žije paviánům, šarlatánům, hulvátům a přešlechtěným vesklákům. Houf vrabců štiřiká do okolí: Divadelní prkna stále znamenají svět -- a jedno, kde jeviště stojí.

Výkony politických protagonistů zasluhují úcty. Divadlo pravda žije.