Bránit vlastními těly
19. 4. 2013 / Bohumír Tichánek
Koncem roku 1989 jsme se vydali cestou zpět, až do kapitalismu 19. století. I hranice se otevřely, tehdy už zásadním způsobem. Později se stala koruna volně směnitelnou, trh byl zásoben zbožím a pojem "fronta" se posunul v žebříku nejužívanějších slov o kus dozadu. Ač se nám kolem zdravotnictví stále něco nezamlouvá, tak ale dostatek dovozových léků pomohl pacientům a kupodivu - i lékařům.
Supermarkety vypadaly tak pěkně, se svým nadbytkem umístěných pokladen; to už nebudeme čekávat ani na nákupní košíky, ani u pokladny.
A přece se našel důvod k rozporu. Zákazníci chtějí zaplatit u pokladny ihned, ale manažer ví, že kupující si může ještě na něco vzpomenout. Na opomenutý nákup a navíc drobnost, vystavená u pokladny, může zaujmout jeho dítě. I proto se všechny pokladny současně neotvírají a nadále známe alespoň frontičky.
Stěží kdy vzpomínáme, že Západ nás tehdy sledoval s otázkou, co bude. Čím socialismus prospěl světu - a co nabídne do budoucna? Nic? Starší odpovědí je například Afrika, její politické změny proběhlé do šedesátých let. Ale v našich končinách? Soužení pokračovalo na dálničním 88. kilometru, právě se zahájením školního roku 1992, a odešlo 7. 11. 1992. Pohřeb byl v Bratislavě. Vyjmul jsem jedinou z mnoha souvislostí, následků a příčin - zde k československému jaru 1968.
Náboženské společnosti nám nabídly cestu ke svým základům. V prvních letech po převratu pořádaly přínosná shromáždění k hromadné evangelizaci, jež bývala občany hodně navštěvována. Ale Ježíšův postup se v něčem lišil: "Zdarma jste dostali, zdarma dejte. Neberte si s sebou do opasků zlato, stříbro ani peníze ani mošnu ani náhradní košile ani obuv ani hůl -- dělník si přece zaslouží svůj pokrm. Když přijdete do města nebo vesnice, najděte tam hodného člověka a zůstaňte u něj, dokud neodejdete." (Matouš [Bible: překlad 21. století]). Ovšem to byla dávná doba. Jezdilo se na oslovi, a dnes jinak.
Dočítám se, že pražské vedení schválilo postavit kopii kamenného sloupu se sochou Panny Marie, a to opět na Staroměstské náměstí, podle 17. století. Podle katolického přístupu: dbát uměleckých děl. Kdežto evangelíci jsou střízlivější ve vybavování kostelů se zobrazením lidí, ale i význam samotné bohorodičky odvozují jednodušeji, především z evangelií. Přesto - dávné novozákonní děje bývají, nejen právě křesťany, hodnoceny jako podstatné.
Dějiny neskončily prvním stoletím, pokračovaly i různě krvavými zápletkami. Velmoc od jihu stále chrání poznatek, označovaný rokem 1917. Názvem Fatima jakoby se sbližoval islám s křesťanstvím. Jenže, co je obsahem náboženského zjevení? Když jeho poslední část, daleko později, přebírali vysoko postavení kardinálové, pak údajně se rozcházeli a měli "výraz hrůzy ve tváři".
V některých českých rodinách nenosí vánoční dárky Ježíšek a to ani malým dětem, dárky pod stromek si prý dávají navzájem. Různě se nám připomíná věrotvorná minulost. Krásné barevné náboženské obrázky Panny Marie, jak vestoje chová Ježíška, už naše děti neznají. A přece, jakoby se k ní vztahovala působivá, dodnes vysílaná píseň, jež zmiňuje barokovou zář, jež je jen jedna: "odsud až do nedohledna".
Dnešní doba sleduje možnosti postavit trvalou základnu na Měsíci; přemítá, proč poslední výpravy ve stopách Broučkových končily před čtyřmi desítkami let. Kdy zopakujeme cestu na Měsíc, ať už v čínském či v jakém provedení? I v technice je opakování matkou získávané moudrosti.
Nevhodnost reprízovaného vztyčení zmíněného sloupu zdůvodňují jiní a kdo ví, která dávná politička by se pak musela, tak říkajíc, v hrobě obracet. Vždyť se jeho svržení zúčastnila. Jistě nebude sloup instalován do hloubky země, aby vyčnívala jen hlava - to při vzpomínce na výstižně pojatou, opožděnou Leninovu sochu v Brně, před "rohlíkem". Leninova nauka, teorie a praxe, se ponořovala do hloubky země, jak ukázala doba kolem roku 1990 a socha hlavy bez těla to kupodivu sdělovala předem.
Vzpomenu-li dějiny druhého tisíciletí, pak by nerozumnému obnovení mariánského sloupu mohla část české veřejnosti bránit až i vlastními těly.
Diskuse