Krajskému výkonnému výboru záchrany naší země
16. 7. 2013 / Radek Mikula
Štěpán Kotrba správně kritizuje nerozhodnost a váhavost předsedy ČSSD, jehož stanoviska k aktuálnímu politickému vývoji jsou setrvale neurčitá. Snad se vyjádří alespoň ke stanovisku krajského výboru své vlastní strany. Jaká slova si doba žádá? Mám vlastní představu, kudy by se měly ubírat cesty předsedovy odpovědi.
KVV ČSSD Ústeckého kraje si je plně vědoma, že nejlepším řešením pro naši zemi v současné politické a hospodářské krizi jsou předčasné volby.
K takovému závěru je možné dospět, jakmile budou mít voliči k dispozici přesvědčivou alternativu k dosavadní vládní koalici. Jinak řešení nemusejí přinést ani několikery předčasné či řádné volby. Jestliže předčasné volby mohou přinést změnu parlamentní většiny, nemusí to ještě znamenat šanci na konec dosavadního mocenského kartelu, jehož smyslem je "obsluha oligarchií, jejichž spojenci sedí ve vládě a na různých důležitých funkcích v krajích a vrcholní politici a jejich strany jsou na nich čím dál tím víc závislí, protože jejich osud závisí na marketingu, který financují oligarchové." (Smyslem české politiky je obsluha oligarchií, Karel Hvížďala)
V případě, že by se ČSSD nepodařilo zajistit podporu v PSP pro rozpuštění Sněmovny, jsme přesvědčeni, že je třeba udělat vše, aby nedošlo k pokračování vlády Nečase bez Nečase či jiných pravicových vládních alternativ.
Třeba je především udělat vše, aby zde vznikla skutečná alternativa nejen k vládě Nečase, ale i Grosse nebo Paroubka. Na to budou zapotřebí spíše roky než měsíce. Z tohoto hlediska nijak nesejde na tom, kdo povládne do příštího jara.
Jsme přesvědčeni, že je třeba se spolupodílet na záchraně naší země a konat v zájmu občanů ČR, a tak aktivně vyjádřit podporu vládě Jiřího Rusnoka.
Zachránci naší krásné vlasti nejsou prezident Zeman, premiér Rusnok ani vicepremiér Fischer. Těmi se stanou členové širokého antineoliberálního hnutí, které přinese zásadní impuls k demokratizaci naší republiky, když zajistí obrodu občanských práv - od r. 1989 opět pozapomenutých, rozšíření demokracie do ekonomické sféry a zavedení principů přímé demokracie na úkor demokracie parlamentní a především navzdory pokusům o zavedení prezidentského systému.
Sociální demokracie se ocitla v mimořádně obtížném postavení. Domnívám se, že v souladu s logikou parlamentní demokracie očekávala, že premiérkou bude jmenována Miroslava Němcová. Protože je to však představitelka strany, jež je přinejmenším oficiálně její hlavní politickou soupeřkou, navíc momentálně silně nepopulární, nemluvila o svém předpokladu nahlas, takže se hlavní opoziční strana otázce nové vlády se vyhýbala a místo toho stále omílala tezi o nezbytnosti předčasných voleb. Překvapivé rozhodnutí prezidenta, který usoudil, že ačkoli vládu schvaluje sněmovna, není nijak důležité, kdo v ní má většinu, udělalo úvaze sociální demokracie čáru přes rozpočet. Levicová publicistika a zemanovští politici navíc vzápětí začali vykreslovat obraz národní katastrofy, pokud nebude co nejrychleji odstraněna prokletá vláda, a za spásu vyhlásili prezidentovu mimoparlamentní vládu.
Vedení soc.dem. je tak postaveno před kategorickou otázku: Losnu, nebo Mažňáka? Hodnota parlamentní demokracie se stala haraburdím, kterým se démoni minulosti snaží zachránit své bídné kůže a brzdit triumfální příjezd rytířů světlé budoucnosti. Tomuhle bys snad chtěl, Sobotko, napomáhat?
Tohle dilema ale musí ČSSD odmítnout. Za svůj cíl by měla vyhlásit široké lidové hnutí, které přinese zásadní politické a sociální reformy svým přesvědčivým vítězstvím v parlamentních volbách, lhostejno zda řádných či mimořádných. Než se tak stane, dá dost úsilí ho vytvořit. Hlavní překážkou při tom nebude pravicová koalice svíjející se v agonii, ale pokušení hledat řešení ne ve volebním vítězství nové sociální platformy, ale v korporativistickém modelu vlády z vůle prezidenta-pastýře občanského stáda.
O tom, že cesta, která vypadá snadnější, nemusí být lepší, poučily českou levici dějiny druhé poloviny 20. století. Ačkoli... poučily?
Diskuse