Monitor Jana Paula:

Obrazy Anny Vančátové v pražské Galerii Pštrosova 23

16. 10. 2017 / Jan Paul

čas čtení 3 minuty


Na pražské galerijní scéně se objevil zbrusu nový projekt, Galerie Pštrosova 23, umístěná v klidné zóně v centru Prahy. Překvapivě svoji výstavní činnost zahájila ve čtvrtek 12. října 2017 nikoliv presentací mediálně známého autora, jak už tak bývá zvykem, ale výstavou malířky, která není na české výtvarné scéně téměř skoro vidět. Jenže výstava, pod jednoduchým názvem Anna Vančátová – Obrazy, nabízí divákovi to, s čím už se dnes na výstavách příliš nepotká, a to je zážitek.

 

Zážitek či prožitek z malby, která ještě ctí starou školu modernistů. V tomto smyslu se Anna Vančátová ( 1949 ) příklonem k tradičnímu chápání obrazu vyhnula vlně postmoderny, která - především v tehdejší mladé generaci - mohutně zasáhla výtvarné umění počátkem osmdesátých let, a negovala všechna dosavadní východiska malby, v níž do této doby platil jistý řád vzájemných vnitřních vztahů výstavby obrazu. S tehdejšími postmoderními tendencemi sice sdílela svobodné používání mnohovýznamových symbolů, ale to je asi vše.

V malbě Anny Vančátové vnímám tři silné, a v dnešním malířství dosti upozaděné  kvality : Imaginaci, či li performativní a spontánní chápání malby, potom řád, tedy vzájemnou jednotu malířských forem a obsahu, a naléhavost, totiž snahu tlumočit divákovi nějaké hlubší sdělení. Imaginaci, jejímž projevem je v podstatě hra, či hravost, representuje především intuitivní přístup k výtvarným prostředkům jako je barva, malířská kresba, a malířský tvar či malířská stopa. Řád v obraze demonstruje vztah plochy, a malířské kresby, vztah celku a detailu.

Onu naléhavost lze v obrazech Anny Vančátové zakusit prostřednictvím symbolického vyjádření tématu, jehož inspirativním zdrojem jsou všední věci autorčina života, to, co ji bezprostředně obklopuje, s čím se setkává, a osobně potkává především skrze prožívání. Sem patří i její zájem o dětský výtvarný projev, autorka vede děti na základní umělecké škole v Dobříši, a tvarosloví dětské kresby prosakuje i do její malby v podobě uvolněného výtvarného vyjadřování, a snahy vystihnout úspornými prostředky to podstatné.

Výtvarný jazyk malířky, kvalitativně se projevující výrazným kolorismem, je i přes expresivní výraz lyrický, byť silně redukovaný ve stylizaci hledání jejímu naturelu odpovídajících gest a výrazů člověka ( nebo zvířat ), které balancují na samé hranici grotesknosti. I zde Vančátová navazuje na tradici, především na období tzv. české grotesky, či grotesknosti v českém umění. Svět v malbě a obrazech Anny Vančátové je svět plný nevšedních, a ve svém zdánlivém klidu i strhujících dějů a skrytých významů, kterým ale není nutné plně porozumět.

V obrazech Anny Vančátové se totiž cosi naléhavého děje, a to je podstatnější než to, proč se to děje. V oné nedopovězenosti dění v obraze, a naléhavosti neklidu, nacházím obsahy obrazů Anny Vančátové, a smysl těchto obrazů lze zakusit bohužel či bohudík především intuitivně. Autorka nás ale zve do svého osobitě metaforizovaného světa, a záleží jen na nás, jak toto setkání prožijeme. V současném malířství, kde o obraze víme všechno ještě před tím, než si ho pořádně prohlédneme, je malířství autorky starší generace cennou kvalitou.

Výstavu obrazů Anny Vančátové lze navštívit v Galerii Pštrossova 23, v ulici Pštrossova 23, Praha 1, do 9. listopadu 2017. Otevírací doba: úterý až pátek od 13.00 do 18.00 hodin.

 

0
Vytisknout
10348

Diskuse

Obsah vydání | 17. 10. 2017