Mizérie v mezích snesitelnosti bude pravděpodobně pokračovat

Co přijde po Babišovi

12. 10. 2017 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Babiš premiérem znamená pro ČR riziko izolace. Babiš má v zahraničí s ohledem na okolnosti jeho politicko - vlastnických zájmů velmi nízký kredit a státníci a investoři budou dávat najevo nezájem. 

Když tak člověk a chodí po Praze a baví se s různými lidmi, mezi mnoha z nich vládne jakási naděje, že do voleb se ještě stane něco zásadního, jako třeba že ÚSTR vydá potvrzení o tom, že Andrej Babiš vědomě spolupracoval s StB, nebo že skončí rovnou ve vazbě. Je možné, že dokonce ani vazba by nezpůsobila zásadní změnu ve výsledku voleb, do kterých zbývá už jen pár dní a v nichž bude velká část českých voličů opět volit na protest, nikoliv z přesvědčení. Mnohem zajímavější bude, co se stane po volbách. Je vysoce pravděpodobné, že si Babiš své vítězství už příliš neužije, neboť dobře ví, že jde o vítězství Pyrrhovo. Je čas začít přemýšlet, co přijde po Babišovi...


Existuje několik pádných důvodů, proč se domnívat, že Babiš svým politickým vítězstvím oslaví odchod z politické scény, možná dokonce za asistence orgánů činných v trestním řízení.

Trestní stíhání proti němu pravděpodobně dospěje k poznání, že ve věci zvané Čapí hnízdo došlo k dotačnímu podvodu. To, co nezajímá Babišovy voliče a je pro ně pouze nějakou epizodou v politickém boji, v němž se střetávají pouze zlí a ještě horší, je z hlediska zákona vážným problémem, který někoho dostihne. Otázka je, zda to bude Babiš, nebo nějaká oběť, která pracovala na příkaz shora, ale jejíž podpis figuruje na patřičných dokumentech. Ani důkaz, že došlo k dotačnímu podvodu, nemusí vést k tomu, že Babiš bude odsouzen.

Mnohem závažnější je rostoucí tlak, pod kterým se Babiš  - vzhledem ke své těžko napodobitelné vlastnosti znepřátelit si úplně každého - nachází. Nejde jen o tlak zevnitř, kde Babiš nemá jediného skutečného politického spojence kromě vlastních žoldáků a lidí, kteří se stále ještě snaží z Babišovy politické dominance těžit. Rozhodující bude tlak ze zahraničí. Babiš premiérem znamená pro ČR riziko izolace. Babiš má v zahraničí s ohledem na okolnosti jeho politicko-vlastnických zájmů velmi nízký kredit a státníci a investoři budou dávat najevo nezájem. Babiš to ví a v současné situaci už s tím není schopen nic dělat, pouze se snažit oddalovat svůj konec, což ho bude pravděpodobně stát nejen politickou kariéru, ale i zdraví. Kdo chce kam...

Jeho politická strana také začala žít svou vlastní dynamikou. I přesto, že ji může Babiš řídit naprosto nedemokraticky a nahrazovat figurky jednu za druhou, není prostě schopen zabránit vnitřní dynamice a není schopen zabránit rozpadu v okamžiku, kdy ztrácí důvěru. Uvnitř Ano - z podstaty věci strany lidí bez jiné než osobní mocenské motivace - vznikají lokální mocenská centra, v nichž si své vlastní postavení upevňují lokální "kmotři". Jakkoliv budou majiteli prokazovat loajalitu, jejich zájmy a zájmy Andreje Babiše se přirozeně nemusejí shodovat. Je signifikantní, že v bojích uvnitř Ano vítězí ti lidé, kteří jsou svou povahou a způsobem uvažování podobní vůdci, což sice vypadá jako upevňování celistvosti party, ale když pak nemáte jediný důvěryhodný obličej, který je za vás někdo ochoten vystavit, protože zbývají samí minions...

Když to všechno dáme dohromady, Babiš skutečně nemá příliš dobré vyhlídky, to dobré pro něj už bylo. Existuje prognóza, poměrně věrohodná, která říká následující: volby v ČR povedou k patové situaci tím, že se do sněmovny dostane větší než obvyklý počet stran a Babiš nebude mít možnost se jednoduše dohodnout na vládě. Je možné, že vyjednávání budou jalová a země bude směřovat k předčasným volbám. V tomto období může dojít k posunu v trestním stíhání Babiše i ke ztrátě potenciální ochrany ze strany Miloše Zemana, jenž se podle všeho - s přesvědčením sobě vlastním - vydal na poslední cestu. Pokud Babiš vládu složí, stejný vývoj a stejný tlak jí pravděpodobně neumožní dlouhé trvání.

V současnosti zásadní otázka je, co přijde potom. Zbavit se Babiše je možná toužebné přání řady jiných politiků a stran v ČR, nicméně představa, že jim odchod Babiše zajistí návrat k dřívějším pozicím, je dost neopodstatněný. Babiš zosobňuje - podobně jako Trump a další dost odpudivé a nepravděpodobné postavy politického světa - protest. Jeho voliči se nechtějí vracet ke stranám, které se znechucením opustili. Část Babišových voličů může zcela rezignovat, velkým rizikem ale je, že část se uchýlí k podpoře nějakých radikálních a populistických, které buď již na scéně jsou (SPD), případně vyrostou na uhynulém projektu Ano.

Na druhou stranu, s pádem Babiše bude spojena i možnost restaurovat politickou scénu a přijít s politickými projekty, které by stály na něčem jiném než jen na potřebě vytěžit nespokojenost a bezradnost velké části voličů. Jenže zárodek takové politické aktivity už by musel být někde vidět, musel by okolo sebe začít shromažďovat nutnou podporu. Nic takového česká občanská společnost neprodukuje.

Můžeme se tedy pravděpodobně "těšit" pouze na to, že po Babišovi zůstane v politice díra, kterou zase zalepí jen nějaký marketingový projekt skupiny investorů v pozadí, bez reálné snahy o politiku, zato s potřebou politiku vytěžit. Trvající mizérie v mezích snesitelnosti je - žel - nejpravděpodobnější scénář vývoje.

0
Vytisknout
6935

Diskuse

Obsah vydání | 17. 10. 2017