Sociální sítě a veřejná rozprava

31. 1. 2018

čas čtení 2 minuty
Přenesení nepříjemností z kavárny na Facebook dělá z těchže emocionálních výbuchů mocné nástroje společenského jednání, které se nám často vymstí, napsal Diogo Queiroz de Andrade. Publikum je potenciálně globální a trvalé, protože to co pověsíte na internet tam zůstává navždy a je každému dostupné. A doufat, že to co říkáme nemá žádné důsledky, znamená projevovat nezodpovědnost rozmazlených dětí.


To není totéž jako říci, že nemáte právo na svobodu projevu. Ta je zákonem dost dobře stanovena, s uznanými omezeními, která jsou aplikována stejně, ať už jde o svědectví v televizi, pokřik na ulici, nebo status na sociálních sítích.

V širším plánu vědět, zda tyto platformy zhoršují naše chování, nebo jestli jen amplifikují naši běžnou malichernost, představuje zajímavou filozofickou otázku, která ovšem neodstraňuje podstatu: Končíme u postupného hloupnutí politické diskuse. Přečtení několika postů na Facebooku nemůže nahradit dobrou knihu, házení hrachu na stěnu Twitteru nebo do komentářového pole nenahradí ideovou debatu. To že se degradace veřejné rozpravy objevuje právě ve chvíli, kdy máme více komunikačních nástrojů, znamená významnou historickou ironii - a odhalení našich lidských kvalit a individuálních priorit.

Kultura, ve které všichni máme na všechno názor, kde odmítáme experty, protože každý názor má stejnou váhu, je perfektním prostředím pro degradaci obecné úrovně veřejné diskuse. Sdílení je Svatým grálem moderní doby stimulovaným soudobými platformami. A děláme to jednoduše proto, že to umožňuje těmto platformám sbírat o nás více dat, která mohou prodávat reklamním společnostem. Naše banální rozčilení se radostně mění v součást stroje na vydělávání peněz pro giganty v Silicon Valley, kteří v žádném okamžiku nezapomínají šířit do světa svá centra excelence a call centra.

Zdroj v portugalštině: ZDE

0
Vytisknout
9655

Diskuse

Obsah vydání | 2. 2. 2018