Není přehnané říci, že Palach byl Sověty zavražděn

13. 1. 2019 / Boris Cvek

 

Ale jak by se Zahradníček mohl podívat do očí svým nejdražším, kdyby spolupracoval? Stejně tak myšlenky osvobození dělníků od útlaku nebo porážka nacismu nemají smysl jako myšlenky, ale jako boj za určitou trpící komunitu. U Palacha mi není vůbec jasné, za koho vlastně bojoval. Za probuzení národa? Za vytvoření komunity, za niž by teprve bylo možno umírat? Komu by se nebyl schopen podívat do očí, kdyby nezemřel? Koho by zradil? Bojím se, že mám jedinou odpověď: svou iluzi o národě.

Když šlo o reálné mezilidské vazby pronásledované komunity, měli jsme tu různé příklady třetího odboje, disentu, podzemní církve. Myslím, že v takových mezilidských vztazích bylo všem jasné, že nemá žádný smysl, aby se člověk upálil. Byly vyhledávány praktické cesty zlepšení stavu, možnosti útěku, podrývání moci, snižování jejího tlaku, podporování odporu atd. Palachův čin je naopak de facto obžalobou těch, které má zachránit. Mu totiž jde vlastně o celou společnost, o zachování étosu, který v ní vnímal a který byl zničen sovětskými vojáky.

V roce 1989 jsme taky vnímali v naší společnosti jakýsi silný étos, který se ovšem časem ukázal jako iluze, a to i bez nějaké okupace. Krylovi to bylo jasné už pár týdnů před listopadem 1989, když ve Vratislavi zpíval v písni Braniboři v Čechách: „proč by si jeden nepokrad, v tom je Pepa demokrat, vždyť šikulovi má být dána šance“. To, čeho si dnes ve srovnání s normalizací máme právem vážit, vidíme spíše při střízlivé analýze stavu věcí než v zrcadle očekávání z listopadu roku 1989. Realita by zřejmě zklamala Palachova očekávání od společnosti i bez sovětské invaze. Ale nezemřel by.

To, že zemřel, to je pro mne na prvním místě důsledkem hrůznosti okupace a toho, co po ní následovalo, a to tak silně, že se mi nezdá úplně přehnané říci, že Palach byl de facto Sověty zavražděn. Ten jeho čin má historický význam jako zrcadlo nastavené okupantům a takto je třeba se k němu vracet. Je obžalobou celé normalizace, ale i normalizačního pojetí fungování ekonomiky a demokracie po roce 1989. A to obžalobou naprosto burcující. Sověti znemožnili právní stát, veřejnou kontrolu moci, občanskou společnost a nezávislé veřejné instituce. V tomto ohledu je Česká republika stále bohužel více státem, který je plodem sovětské okupace, než státem, který by vyrůstal ze západoevropských standardů.