Bernieho praštěný plán na záchranu žurnalismu

30. 8. 2019

čas čtení 5 minut
Žurnalismus potřebuje plán - plán, který ho zachrání před pošetilým plánem "záchrany" odvětví, který představil senátor Bernie Sanders počátkem týdne v Columbia Journalism Review. Sandersova koncepce by ke zpravodajskému byznysu přidala vrstvy regulačního dohledu, zavedla nové daně, dotovala média, která favorizuje (nezisková) a odrazovala od dalších fúzí. Ale žurnalistický byznys není jediným terčem Sandersovy intervence. Chce také zablokovat příští fúze v zábavním průmyslu. u společností jako Viacom a CBS, které právě spojily síly poté, co se rozdělily v roce 2006. A také má v úmyslu vrhnout těžký antitrustový medicinbal po Googlu a Facebooku, napsal Jack Shafer.


Ve snaze určit budoucnost žurnalismu se Sanders zcela mýlí ohledně jeho minulosti. A ve spěchu přidat své razítko na budoucnost médií spoléhá na nedopečenou statistiku. Pro dobro Sandersovy prezidentské kampaně můžeme jen doufat, že se více zamyslí nad plány pro ekonomiku, zahraniční politiku, trestní právo a životní prostředí.

V jednom bodě má Sanders pravdu. Novinový průmysl jak jsme jej znali po dobu 130 let umírá. Redakce od slavných dní v roce 2008 ztratily 25 % svého personálu. Čtenost se zhroutila. Noviny jsou pryč. Ale Sanders je zdá se neochoten přijmout, že tento průmysl zaniká z dobrých důvodů. Noviny byly kdysi nejziskovějším sektorem ekonomiky vracejícím 30 % zisky a vydělávajícím vlastníkům miliardy. Avšak s příchodem nové konkurence, nejprve kabelové televize a pak internetu, je čtenáři a inzerenti začali opouštět. Čtenost, která v 90. letech dosáhla 60 milionů, spadla pod 30 milionů. Výnosy z reklam a prodeje, které vyvrcholily v roce 2005 na zhruba 50 miliardách dolarů, spadly pod hranici 15 miliard a obojí je předurčeno k dalšímu pádu. Nic menšího než biblický zázrak, a Sandersův plán takovým zázrakem není, nikdy nevrátí čtenáře a inzerenty na tato čísla. Snadněji byste vzkřísili masové trhy pro filmové kamery a psací stroje.

Místo aby vinil čtenáře z rušení předplatného a inzerenty z přemístění svých spotů online, Sanders mylně viní Google a Facebook, "síly hamižnosti, které plení naši ekonomiku". Je tak zoufalý, že opakuje pochybný výzkumný závěr, že Google získal 4,7 miliardy za reportáže, které nezaplatil. (Podívejte se na tvrdé vyvrácení tohoto údaje Jordanem Weissmannem ze Slate.) Nikde nevysvětluje, že inzerenti odešli z novin, které na svém území držely monopolní moc na určování cen, k internetovým platformám proto, že poskytují lepší produkt za nižší cenu.

Sanders také lamentuje nad "korporátními konglomeráty a supy z hedgeových fondů", kteří konsolidují novinový průmysl. I když je pravda, že mnozí z těchto oportunistů tyto majetky pomalu likvidují, u mnoha listů jen urychlují nadcházející konec, nezpůsobují ho. I kdyby Kongres zítra schválil každý Sandersův návrh, průmysl by stále kráčel vstříc svému konci, s menším počtem titulů publikujícím méně stran, s menším počtem zaměstnanců.

Avšak "záchrana" novin je pouze částí Sandersova plánu. Největší z velkých médií mu vadí, takže se také přimlouvá za nová omezení pro to, kolik vysílacích stanic velká média smějí provozovat. Vyzývá také k zavedení nových pravidel pro zjednodušení odborové organizovanosti v médiích. Zaměstnanci by mohli nakupovat akcie svého zaměstnavatele (teoreticky je v ČR již mnoho let zaměstnaneckou akciovou společností deník Právo - aniž by jej to jakkoliv imunizovalo třeba vůči tlaku inzerentů - pozn. KD). Dále požaduje, aby korporace zveřejňovaly, kolik novinářů bude propuštěno po navrhované fúzi nebo koupi a chce předcházet fúzím a deregulačním rozhodnutím "která nepříznivě ovlivňují lidi s jinou barvou pleti a ženy".

Jedním z nezamýšlených důsledků těchto regulačních opatření by bylo snížení ceny všech aktiv, kterých se dotknou, takže by pro vlastníky vyšlo dráž přitáhnout kapitál za účelem růstu nebo pouhého přežití. Je tohle to, co si Sanders přeje? Myslím že ano. Je snadné mlátit do velkých médií. Dělám to takřka každý týden. Ale Sanders zbytečně fetišizuje malá média, jako by byla jediným zdrojem zpráv. Lidé kteří vyrostli v malých městech, kde noviny vlastnili místní, vás mohou zahltit historkami o zkompromitovaném pokrytí místních bank, zastupitelstva a prodejců aut. Ani malá, ani velká média nejsou nezbytně špatná, pouze ta špatná jsou špatná.

Sandersův plán se v posledních odstavcích zakřivuje sám do sebe, když navrhuje nové daně na online cílenou reklamu a "užití výnosu pro placení neziskových občany placených médií". Jak mnoha různými způsoby je tento nápad špatný? Již věnujeme daňové příjmy neziskovým médiím, jmenovitě veřejnoprávnímu rádiu a televizi. Také je otázka, jak by se Sanders cítil, kdyby Trump nebo jemu podobný politik nakonec rozhodl, které neziskové zpravodajské organizace tyto daňové prostředky podpoří? A konečně, napadlo Sanderse, že dotováním neziskových občanských médií by vytvořil novou konkurenci malým, lokálním, ohroženým médiím, přesně těm, vůči nimž vystupuje jako ochránce?

Podobně jako konzervativci, které nesnáší, chce Sanders návrat představované minulé slávy. Jsem plně pro nezávislé zpravodajství a více lokálních zpráv, ale senátorovy zásahy by k tomuto cíli nevedly.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7107

Diskuse

Obsah vydání | 6. 9. 2019