Právní stát a Čapí hnízdo

5. 9. 2019 / Boris Cvek

Nejdůležitějším rozdílem mezi postkomunistickou a západní Evropou je právě v právní kultuře, kterou komunisté během své vlády naprosto rozdrtili. Frustrace obyvatel bývalé východní sféry je právě frustrací z obrovské ekonomické kriminality, z vlády různých mafií a kamarádšoftů, z neschopnosti dovolat se práva a férového zacházení v běžných věcech. Jak mají pak občané věřit nějakým humanistickým hodnotám? Za vším vidí mafii a pro své dobro chtějí vládu toho svého mafiána. Vycházejí z reality, kterou vidí kolem sebe.

Tohle je chronický problém. Osobně jsem ho začal prožívat někdy začátkem nultých let, kdy jsem hltal každé číslo týdeníku Respekt, v němž se tehdy psalo o korupčních kauzách (mimochodem poprvé jsem jméno našeho současného premiéra četl právě v Respektu v té době). A to byla a je samozřejmě jen špička ledovce. Postupně se tato nálada rozšířila snad do všech médií a vedla k nástupu Věcí veřejných (to byl ten rok 2010, kdy sami voliči ODS dostali Ivana Langera z prvního místa kandidátky ve sněmovních volbách na nevolitelnou pozici) a pak i Andreje Babiše. Trvá to desítky let. Devadesátá léta s kauzami jako lehké topné oleje byla samozřejmě ještě mnohem děsivější než nultá.

A dnes se všichni diví, že Babiš bude asi zproštěn trestního stíhání. Kde žijí? Sledovali proces s Rathem? Sledovali šokující rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci idemnity poslanců? Nebo případ Jiřího Čunka? Případ obětí tzv. H-systemu? Exekuční případy? Jak si vlastně tito lidé představují, že fungovalo státní zastupitelství před Pavlem Zemanem a Lenkou Bradáčovou? A kolik času podle těchto lidí může trvat i těm nejlepším manažerům v oboru, aby změnili státní zastupitelství k něčemu lepšímu, než bývalo? Mluví se o politických tlacích na případ Babiš, ale tak mohou mluvit jen ti, pro které existuje jenom případ Babiš, kteří si myslí, že české orgány činné v trestním řízení fungují jinak skvěle, že na ně musí být vyvíjen vnější nátlak, aby selhaly. Skutečnost je ale zcela jiná. Dokonale to podle mne vystihla Hana Marvanová na svém Facebooku (možná je to další lekce pro všechny, kdo chtějí blíže sledovat politiku v souladu s krásnými radami demonstrantů na Letné – kolik těchto demonstrantů někdy v životě skutečně sledovalo český právní stát v praxi?):

„Člověk by se mohl nad liknavým, pomalým a nyní i zmateným postupem státního zastupitelství rozčilovat. Přece jde o tak závažný případ a každý by předpokládal, že vše bude probíhat rychle, profesionálně a přesvědčivě!

Proč mě to ale bohužel nepřekvapilo? Z mých mnohaletých zkušeností advokátky vím, že trestní řízení v neveřejné fázi se vlečou roky, kolikrát není stíhán někdo, kdo si to zaslouží, pak se kauza promlčí, potom se zjistí chyby ve vyšetřování, ale už je pozdě ..... Takže pokud si někdo myslí, že vyšetřování kauzy Čapí hnízdo, které se vleče roky a má chaotický vývoj, je ovlivněno politickými tlaky, tak já se obávám, že je to jen projev standardního přístupu státního zastupitelství, které takto (ne)funguje ve spoustě případů. Ty však nejsou tak mediálně atraktivní, proto o nich nikdo neví.

A jaká je náprava? Nezajistí ji to, že se kauza Čapí hnízdo dostane k soudu, jak po tom mnozí volají. Potřebujeme celkovou reformu trestního řízení a kvalitní státní zastupitelství a samozřejmě nezávislé soudy. Obviněný se musí co nejrychleji dostat před soudce - ne až za roky a státní zástupci musí přesvědčivě zdůvodňovat svá rozhodnutí a nést za ně odpovědnost.“

BC: O tomhle se ale v odborných kruzích mluví už mnoho let. Výsledek? Žádný. Zajímá to českou veřejnost nebo média? Nezajímá. Podobně je tomu s fungováním veřejné správy. Jak je možné, že v Polsku stavějí dálnice neporovnatelně lépe než v ČR? Když to zkoumal Nejvyšší kontrolní úřad, jak nedávno konstatoval jeho šéf Kala v Otázkách V. Moravce, zjistil, že česká státní správa je v rozkladu. Ne teď za Babiše, ale už mnoho, mnoho let.

Co s tím? Budeme proti tomu demonstrovat? Přicházejí nové a nové politické garnitury a narážejí na to samé: se státní správou nebo fungováním justice prostě nepohnou. Není pak lepší pro myšlení mnoha politiků a mnoha běžných občanů prostě se smířit s realitou a zabetonovat to nějakými „našimi oligarchy“, stáhnout se do světa různých teorií spiknutí a ulevovat si nenávistí k migrantům? To je osud postkomunistické Evropy v kostce. Je pravda, že v Polsku se třeba to stavění dálnic povedlo. Jak je to možné? Bude o tom někdy skutečně věcná a zásadní veřejná debata? Na druhou stranu: podívejte se na polský právní stát, jemuž vládna strana s názvem Právo a spravedlnost.