Nedospělá občanská společnost

Necháme to Koněvovi

2. 9. 2019 / Bohumil Kartous

čas čtení 1 minuta

Chápu, že vztah k Rusku je v současnosti předmětem sporu a pro ten jsou historické okamžiky vítaným okamžikem pro aktualizaci. Zejména za situace, kdy s touto autoritářskou a z bezpečnostního hlediska pochybnou zemí kolaboruje prezident ve snaze přispět trochu k podmínkám české oligarchie, jež tam má své prokazatelné zájmy.

Na druhou stranu, toto téma nepřispěje k nějaké společenské katarzi, jak doufá Ivo Bystřičan, jelikož zastávání pozic, zejména na straně neuatentických oponentů (hradní šašek už v tomto směru vydal své twitterové komuniké), povede vždy ke snaze eskalovat napětí, nikoliv dosáhnout vyřešení problému.

Žel, i na straně těch, kteří tohoto okamžiku využívají k tomu, aby upozornili na historickou nejednoznačnost, kterou uctívání ruských symbolů moci představuje, dochází k nepochopení této skutečnosti, což eskalaci pravděpodobně pouze podpoří. Místo katarze tak vznikne jakýsi lidový spor, často velmi nepoučený a emoční, identitární, v němž už sehraje symbolika jen zástupnou roli pro obhajobu zakořeněného postoje.

Dokážu si představit, že ze strany těch vzdělanějších a těch, kteří jsou skutečně autentičtí, bude snaha o pododný proces společenského se vyrovnání s nedávnou historií vedena poněkud promyšlenějším způsobem. A zejména v tomto souhlasím s Janem Čulíkem:

Bože! Jsme skutečně tak hloupí a zahledění do pseudoproblémů nastolovaných pravidelně mediální agendou, že si necháme vnutit méně podstatné před kardinálně podstatným? K žádné katarzi nemůže dojít ve společnosti, která je takto limitovaná. Necháme to Koněvovi? Skutečně?

0
Vytisknout
12977

Diskuse

Obsah vydání | 9. 9. 2019