Koronavirus a zrod (staro)nové hegemonie

2. 4. 2020 / Albín Sybera

Převládne v českém veřejném prostoru díky pandemii kladné vnímání čínského modelu a obecně autoritářské formy vlády prosazované majiteli československých korporací?

Ačkoliv je daleko k jakémukoliv střízlivému hodnocení jak moc a v jakých ohledech se přesně svět změní v důsledku pandemie, tak jedna věc už teď zůstala víceméně stejná. A sice míra, do jaké se koronavirus stal předmětem ideologicko-mocenského klání.

Nejde přitom jenom o ta nejočividnější opatření, jakým se stalo definitivní ukončení demokratického státního uspořádání a nejenom faktické, ale i legislativní ukotvení vlády jednoho muže v Maďarsku (více ZDE).

Prakticky nemožné je například oddělit otázku výrobních kapacit zdravotnického materiálu v Číně a skutečných možností českých firem tuto Mekku výroby před-koronavirové éry nahradit na straně jedné. A na druhé straně od těchto reálných potřeb oddělit politiku čínského státního aparátu, který koronavirus využívá v dezinformační a vlivové kampani k prosazování svých zájmů v Evropě i dalších částech světa a prosazování vlivu českých a slovenských skupin v čele s PPF spjatých s vlivem Pekingu v ČR (například ZDE a ZDE).

Obě tyto zásadní otázky pro fungování České republiky v éře pandemie zůstávají zahaleny mlhou nejasností zda se vláda naplno pokusila využít výrobních a distribučních kapacit firem na území ČR (ZDE anebo ZDE).

Dále, bez ohledu na míru selhání a vad zemí západního světa, tak je Čína zemí s takovou mírou centralizace moci a cenzury informací, že západ bude vždy do veliké míry ponechán v neznalosti o rozsahu epidemie v zemi středu. Jak si všímá Slavoj Žižek, tak nemáme k dispozici čínského Juliena Assange, abychom si udělali alespoň nějakou představu o rozměru toho, co nám o koronaviru v Číně zůstává utajeno (ZDE a ZDE).

Namísto čínského Assange, anebo alespoň namísto hlasu zmizelých čínských reportérů a lékařů (například ZDE) dominuje mezi představiteli ČR nekritická adorace „čínské pomoci“. Ať už se jedná o projev prezidenta Zemana, ve kterém namísto podpory zdravotního personálu a rizikových skupin populace trapně vyzval české občany k „vděčnosti vůči Číně“, anebo uvítací ceremoniál dodávky zdravotnického materiálu, tak se může zdát, že kritické hlasy o povaze „čínské pomoci“ se ve veřejném prostoru dostávají do menšiny.

Tradičně liberálně orientované, nejspíše převážně městské části, společnosti (čtenářům HN a DeníkuN) se to může jevit nereálně. Navíc je nutné zdůraznit, že chybí relevantní sociologická data, která by takové závěry reflektovala.

Když se ale podíváme, do jaké míry se diskursivní praxe vládních špiček ve vztahu k Číně v časech koronaviru prolnula s jednostranným pojetím kampaní usilujících o „racionalizaci debaty o Číně“ (ZDE a ZDE), tak aby politický aspekt podnikání v zemi středu zůstal (alespoň na proklamované rovině) nevyřčen (ZDE), tak se před námi rýsuje podoba ČR jako země vůbec nepodobné na úvod zmiňovanému Maďarsku.

ANO Andreje Babiše, které si dlouhodobě dokázalo podmanit třicet procent elektorátu právě skrz mýtus jednoho muže, sice nemůže být jednoduše porovnáno s Fideszem Viktora Orbána. Pokud ale vyztužíme Andreje Babiše podporou Miloše Zemana (a především veškerou silou Zemanových spolupracovníků, PPF a dalších podporovatelů), tak se před námi rýsuje dlouhodobě kritizované spojení Babiš-Zeman, jehož ekonomický vliv na ČR je přitom ještě větší než ten politický (ZDE).

Podobně jako maďarská Budapešť, tak i Praha má vládu, která se proti celostátnímu miliardářsko-politckému konglomerátu snaží vymezovat. Oproti Budapešti ale má Praha zásadní výhodu v existenci Senátu ČR, jehož demokratická většina znamená, že ČR se alespoň po nějakou dobu má reálnou šanci úspěšně bránit případným ústavním změnám, které by ČR vyvedly na autoritářskou kolej ať už budou záminkou opatření proti koronaviru, anebo ne (ZDE).

Nemělo by se přitom ale zapomínat, že voličský cyklus, který zahrnuje periodické volby do Senátu, je de facto TEN důvod, proč se ČR s konečnou platností nepodařilo ukotvit v Orbánův nepotisticko-klientelistický model (a který do velké míry odráží kremelskou „kriminternu“, jak tento termín trefně užívá Mark Galeotti). 

Dlouhodobé úsilí mnoha polistopadových elit o těsnějším prolnutí „byznysu“ a politiky se tak díky koronavirové pandemii může opět posunout zase o něco dál (alespoň v polistopadové éře). Lekci z propagandy tohoto světa ilustruje i rozhovor, který energetický magnát a spolumajitel mediální skupiny CNC Daniel Křetínský poskytl svým vlastním novinám o nákaze koronavirem a koronavirové pandemii.

V rozhovoru se o koronaviru můžeme dozvědět snad vše – od vlastních zkušeností s nákazou přes ekonomické dopady až po „racionalizaci zelené“ (ZDE). Pokud tedy nechceme řešit problematiku šíření nákazy skrz odpadové hospodářství, jak se děje například ve velkých evropských médiích (ZDE). O tom se v rozhovoru nedočteme, a to i přesto, že se jedná o rozhovor s vlastníkem jedné z největších odpadových společností v ČR (AVE CZ).

Koronavirus tak nepochybně změní modus operandi současného globalizovaného světa, ať už k lepšímu, anebo horšímu. Ale je otázka, jak moc a jestli vůbec změní agresivní vlastnosti a cíle československých elit shluklých okolo klanů jako PPF, J&T, či Penta.

0
Vytisknout
5701

Diskuse

Obsah vydání | 7. 4. 2020