Zážitek pandemie může vést k pozitivním změnám v lidské psychice

4. 4. 2020



I když zprávy o křečkování v obchodech a panickém nakupování nás mohou vést ke skepsi ohledně lidského chování, z vědeckého výzkumu vyplývá, že přírodní katastrofy, jako je koronavirová pandemie, často vyvolávají v lidech to nejlepší. I když podstatná hrozba či krize mohou vyvolávat post-traumatický stres, z výzkumu vyplývá, že tzv. "osobnostní růst v důsledku nepřátelského prostředí" je také velmi častou reakcí. Lidé totiž mají schopnost nejen krizi překonat, ale krize je zároveň také posílí, způsobí, že zmoudří a stanou se odolnějšími.

Když lidé zažívají problémy - jako například vážnou chorobu, nebo když jim někdo zemře - z výzkumu vyplývá, že se jejich vztah ke světu změní. Často nás nepřízeň osudu vede k tomu, že začneme život vnímat nově, zlepšíme své vztahy k druhým a pomůže nám to získat osobní odolnost a sílu. Jinými slovy, to, co nás nezabije, to nás posílí, píše psycholožka Lowri Dowthwaite.

V situacích sociálního stresu začnou fungovat naše primitivní instinkty.
Tyto vrozené pudy pro přežití nás ochraňují před nečekanými hrozbami a mohou nám zároveň pomoci, i nás mohou oslabit v tom, jak budeme reagovat. I když si často nedokážeme sami vybrat, jak reagovat na stres, existují způsoby, jak se v té věci vycvičit.

Nejběžnější reakcí na hrozby u lidí je "bojovat, utéci nebo na místě ztuhnout". Stres v těchto případech vyvolává hormonální reakci, která připraví tělo buď na boj anebo na útěk před hrozbou.

Avšak z nejnovějšího výzkumu vyplývá, že máme také reakci "starat se o druhé a přátelit se s nimi". Když čelíme hrozbě, tato reakce uvolňuje hormony - jako oxytociny - které nás povzbuzují, abychom si budovali a vytvářeli sociální síť s cílem snížit stres a úzkost a vybudovat si empatii.

Ze studií, které analyzovaly přírodní katastrofy, vyplývá, že přístup "starat se o druhé a přátelit se s nimi" snižuje množství post-traumatického stresu a podporuje post-traumatický růst. Jsou to pozitivní psychické změny, k nimž dochází v reakci na traumatickou událost, včetně zvýšené odolnosti, sebedůvěry, větší empatie a zlepšeného subjektivního pocitu pohody.

Ze studie provedené v Hongkongu u lidí, kteří prožili pandemii SARS, vyplynulo, že i když lidé zažili silné trauma, většina z nich svědčila o pozitivních změnách. Nejpodstatnějšími změnami byla zvýšená vzájemná podpora ve společnosti, lepší povědomí ohledně duševního zdraví a zdravější životní styl.

Z výzkumu také vyplývá, že lidé mají prospěch, pokud čelí krizi kolektivně, namísto toho, aby jí čelili o samotě. Vzájemná společenská podpora během doby traumatu může vést v dlouhodobé perspektivě  k lepšímu emocionálnímu zdraví a k méně vážným stresovým reakcím.

Například, po zemětřesení velikosti 7,1 v roce 2010 v městě Christchurch na Novém Zélandě informovali účastníci jedné studie, že začali mít v důsledku této sdílené zkušenosti daleko těsnější vztah k druhým lidem. Mít společenskou roli, pomáhat druhým a přispívat k prospěchu komunity, to byly klíčové aspekty spojené s větším osobním růstem. Lidé, kteří se podíleli na komunitní aktivitě, dokázali lépe zvládat stres a pokračovat po zemětřesení s normálním životem.

Takže je možné, že během koronavirové pandemie zažijeme podobný osobnostní růst?  Z dosavadního psychologického výzkumu vyplývá, že ano. Avšak výzkumníci také přiznávají, že zažít takto intenzivní krizi vyvolá také bolestné emoce, nejistotu, fyzické utrpení a psychickou bolest. Jak si s tím poradíme - zda přijmeme metodu "bojovat či utéct", anebo "starat se o druhé a přátelit se s nimi". to rozhodne životně důležitým způsobem o našem psychickém zdraví jako jednotlivců i komunity.

K reakci "bojovat či utéct" dochází, když čelíme vnější hrozbě - zatímco k reakci "starat se o druhé a přátelit se s nimi" dochází, když se lidé chtějí navzájem podporovat. Avšak během přírodních katastrof a pandemií neexistuje žádná "vnější hrozba", a tak je pravděpodobnější ta reakce "starat se o druhé a přátelit se s nimi".

Když si zvolíme reakci "starat se o druhé a přátelit se s nimi", znamená to, že se spojujeme s druhými, buď fyzicky, nebo metaforicky (snažíme se vnímat věci z jejich perspektivy a chceme pochopit jejich pocity i jejich úsilí). Při tom uvolňujeme oxytocin, neurální hormon, jak součást naší reakce, která se přizpůsobuje stresu. Oxytocin je také znám jako "milostný hormon". Je to hormon, který nese chemické signály týkající se důležitého lidského chování, včetně sexuálního vzrušení, důvěry a úzkosti. Oxytocin je uvolňován ve velkém množství po porodu, aby si matky vytvořily pouto k svému nově narozenému dítěti, a také je uvolňován, když hledáme ve společnosti během stresu podporu. To nám pomáhá objímáním, dotýkáním a blízkostí.

Vzhledem k tomu, že vlády nyní doporučují sociální distancování, spoléháme nyní v naší reakci "starat se o druhé a přátelit se s nimi" na technologii. Ze studií vyplývá, že i virtuální kontakt dokáže posilovat vazby mezi lidmi a snížit záporné dopady stresu. Ukazuje se, že telefonování je lepší než posílání textů. Ještě efektivnější jsou video rozhovory, protože osobu, s níž hovoříte, vidíte.

Pokud máme stále ještě možnost se pravidelně stýkat s lidmi - třeba i jen virtuálně - pomáhá to lidem postiženým kolektivním traumatem  vytvářet si mezi sebou pouta. Tento "společný způsob, jak si s traumatem poradit" nás také činí otevřenější vůči novým přátelům. Postoj "starat se o druhé a přátelit se s nimi" podporuje empatii a soucit, poskytuje nám lepší společenské povědomí, způsobuje, že jsme lépe schopni vnímat potřeby druhých a chovat se nápomocným a empatickým způsobem.

I když je stres v době krize pochopitelnou reakcí, rozhodnout se, jak budete reagovat, je důležité. Reakce "starat se o druhé a přátelit se s nimi" vede k tomu, že více myslíme na ostatní v naší komunitě. Je to důležité v situaci sociálního distancování a zvyšuje to nápomocné a laskavé reakce. Uprostřed této globální krize sníží tato pozitivní reakce počet incidentů hněvu, předsudků a násilí a posílí společnou lidskost a růst osobností po této pandemii.

 
Zdroj ZDE
1
Vytisknout
4444

Diskuse

Obsah vydání | 7. 4. 2020