O pokrytectví a lokajských duších dnešních českých "antikomunistů":
Všichni dobří antikomunisté aneb Soudruzi proti soudruhům
20. 12. 2012 / Roman Kanda
Fašizace české společnosti nese prvky nefalšované grotesky. Vždyť to, co se kolem nás děje, je přímo k popukání -- máme-li patřičně zvrácený smysl pro humor s mrazením v zádech. Protože ono to ve skutečnosti moc k smíchu není. Tak jako po roce 1918 vylétla hejna protirakouských bojovníků, po roce 1945 zase množství antifašistických hrdinů, tak máme od roku 1989 plné kavárny i školy plamenných antikomunistů. Jenže je v tom háček: někteří si dobu tzv. reálného socialismu ani nepamatují a jiní se na jejím budování kdysi aktivně podíleli.
Například režisér Filip Renč se vyjádřil, že komunisté jsou vředem na našem těle. Ta nacistická rétorika působí odpudivě a musí varovat každého demokraticky smýšlejícího občana. Opravdu dokonale to sedí od někoho, kdo v roce 1979 hrál mladičkého Julka Fučíka v trapné normalizační slátanině Oty Kovala a kdo si střihl i roli v odpadním seriálu Rodáci a v dalších skvostech normalizační kultury. Přijmeme-li (se sebezapřením) Renčovu odpudivou metaforu -- kdo je tedy vředem: ten, kdo se dnes otevřeně hlásí ke komunismu, anebo ten, kdo bezcharakterně spoluvytvářel Husákův režim jako oddaný člen kulturní fronty? Asi se už začínáte usmívat...
Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, která jako orgán státu kontroluje dodržování zákona o rozhlasovém a televizním vysílání 231/2001 Sb., došla trpělivost s impotencí Rady České televize i Rady Českého rozhlasu. V pořadech Otázky Václava Moravce Speciál v ČT a Předvolební speciál Martina Veselovského na ČRo před letošními krajskými a senátními volbami byli mimo jiné znevýhodněni někteří kandidáti v důsledku extrémních odchylek "průzkumů", které rozhodovaly o umístění kandidátů v pořadech.
Redivivus. Zítra by měl být konec světa. Tenhle úvod možná vypadá poněkud konjunkturálně, že? Ale proč neobnovit něco v předvečer dne, který může být tím dnem posledním? Naposledy jsem se o něj - pod názvem
