Lidská důstojnost, věrozvěstové a Mistr Jan Hus

6. 7. 2020 / Boris Cvek

Vždy pro mne bylo bizarní, jak může někdo byzantské věrozvěsty chápat jako národní symbol. Jsou tak neuvěřitelně mezinárodní, nadnárodní, že to víc asi ani není možné. Jejich zvěst je pro všechny lidi.

Přinášejí svou zvěst zdaleka, nikoli ze své vlasti, ale až z Palestiny, odkud ji sami dostali, a míří do ještě větší dálky: k věčnosti, kde se všichni sejdeme a kde nám bude houby platné, že jsme Češi nebo Němci nebo Rusové nebo Řekové.

Ani jeden z hrdinů jejich Knihy není Čech a nepřišli za námi proto, že právě Češi mají tuhle zvěst dostat, ale proto, že jsme lidé, a ta zvěst je pro všechny lidi.


 

Ano, mohlo by se říci, že věrozvěstové jsou symbolem orientace národa na Slovany, na Východ, ale my jako národ jejich písmem nepíšeme a stejně tak drtivá většina vzdělanosti a naší kulturní identity k nám přišla ze Západu. Ostatně i k těm věrozvěstům se po staletí většina národa hlásila a hlásí jako ke katolickým svatým. Průnik českých dějin a české kultury s věrozvěsty je právě to evangelium, které přinesli a které je pro všechny.

Mistr Jan Hus jako dědic univerzální civilizace katolické Evropy a jako předchůdce tak ryze západního jevu, jakým je reformace, je toho jasným důkazem. Hus jako rektor univerzity, Hus jako autor obligátních komentářů k Sentencím Petra Lombardského (v latině samozřejmě), italského teologa a pařížského biskupa, Hus jako žák Jana Viklefa, oxfordského teologa, je naprosto západním člověkem.

Rozumím tomu, že jako lidé, hovořící slovanským jazykem, mohli mít Češi mnohokrát v minulosti pocit, že Západ povede k vymizení českého jazyka a národa. Ale už Masaryk, náš „osvoboditel od Rakouska“, jasně chápal, že pokud chceme svobodu, vzdělanost, prosperitu, civilizaci, musíme se učit na Západě. Musíme náš jazyk a naše myšlení pozvednout na úroveň západní vzdělanosti (ostatně ani do Ruska nepřišel román, sonet nebo chemie, univerzity a široké třídy Petrohradu odněkud z Východu, ba ani je nevydala jako své plody širá matička Rus).

Dnes, po zkušenostech s druhou světovou válkou a komunismem, zkušenostech, které vedly ke vzniku Evropské unie, je to ještě mnohem samozřejmější. Ideál západního humanismu, renesance, reformace, které přinášejí vzdělanost a svobodu, umožnily v poválečné době konečně emancipaci zotročených a utlačených, a tak základní východisko Knihy obou věrozvěstů, tedy evangelia: lidskou důstojnost. Něco takového ve vrchnostenských společnostech doby věrozvěstů, Husa, ale vlastně ještě i doby nedávno minulé (ať už tím myslíme kteroukoli z totalit), nebylo naprosto možné. A není to možné ani v dnešních východních mocnostech.



0
Vytisknout
2637

Diskuse

Obsah vydání | 9. 7. 2020