Souvislosti (ne vždy uvažované)
4. 8. 2020 / Miloš Dokulil
Vždycky jako kdyby bylo „na tapetě“ jedno hlavní téma. A ty další existující náměty jako kdyby neexistovaly. Aniž to má znamenat, že se musíme vždycky rozptylovat „doprovodnými“ detaily z jiných možných zájmových oblastí.
Prioritou těchto dní jsou pro mnohé mezi námi pochopitelně dovolené a případné předpovědi počasí v tom takto reflektovaném čase. Že už máme na začátku srpna celosvětově 18 milionů lidí, kteří se nakazili koronavirem (a že v posledním červencovém týdnu se zvýšily počty denně nově nakažených zrovna v ČR), není nutně „priorita“ pro každého mezi námi. Kolik lidí již vinou té koronoavirové nákazy zemřelo možná zbytečně, kdyby jen odpovědné orgány reagovaly na tu již evidentní hrozbu v nejednom státě aspoň o pár týdnů dřív, zůstane mimo komentář. A ne, že bychom na tom byli všichni zhruba obdobně, pokud jde o samo nebezpečí nákazy (nejde jen o věk).
Vypadá jako „samozřejmost“, že se začali politikové, podnikatelé, ale i třeba sociologové zabývat tím, jak budou vypadat některé pracovní procesy, jakmile ta virová epidemie skončí? Vždyť část činností bylo možné převést do soukromí z celé řady pracovišť, aniž tím utrpěla kvalita a koordinace těch běžně zatím centrálně probíhajících prací. (Ještě že tu máme ten „informační věk“, že?)
Pak ovšem nepůjde jen o to, jak vysoké procento pracovníků nebude muset v pracovní dny zatěžovat dopravu a osobní čas cestou do práce. A co potom s náročně budovanými centry pro ty provozy, které mohou rezignovat na soustředění na jednom místě? Nemluvě o tom, jak různým navazujícím novým nárokům na bydlení přizpůsobovat různými službami satelitní bydliště.
Nemuseli jsme zatím brát ohledy na to, že v jednotlivých kontinentech se žije v různých jejich oblastech nemálo odlišně. Před sto lety se začaly na některých místech naší planety ty největší sociální rozdíly aspoň zčásti otupovat. Jinde – také vinou dosavadních sociálních, náboženských a kulturních „tradic“ – ta celková bída viditelně posledních několik desetiletí naopak roste. Už ten pobyt v městském ghettu ničím nepovznáší a navíc je ve více směrech rizikovější než v oblastech s kultivovanější zástavbou a službami. Samotní obyvatelé takových nouzově obývaných míst bývají vesměs hůř vzděláni, živí se příležitostnou prací, kterou ne vždy snadno dostanou, a nemají nutně návyky, aby udrželi své rodiny existenčně bez příliš velkých rizik; zvažme třeba jen případnou nemoc (včetně teď výše zmíněného koronaviru), nutnost odborného ošetření a cenu pojištěním nekrytých léků. Kde jinde má být kvalitní škola, než právě v těchto oblastech plných nouze? Jenže kde brát kvalitní učitele pro taková „vykřičená“ místa? A kde brát peníze, jimiž by byl uhrazen nejen provoz, ale již budování vhodných staveb, v nichž by výuka probíhala? (Aby třeba školní budova neměla pořád ještě vodovodní připojení zdravotně závadnými olověnými trubkami?)
Taky nemusíme zapomínat na nedávnou, dvakrát se opakující vlnu rasových nepokojů v USA, připomínanou často jenom jménem George Floyda, zabitého bílým policistou 25. května 2020. Příčinou této tragédie nebyla jen surovost policisty. G. Floyd naopak nežil v podmínkách, jež by mu automaticky umožnily a povzbudily ho osobně i sociálně kvalitněji žít. (Odkazuji zde též na svůj příspěvek: Zlatou rakev mučedníkovi policejní zvůle?; vyšlo 11. června 2020 v Britských listech.)
Máme-li teď kolem sebe někdy riskantně jeden virus („covid-19“), světově významní politikové by kromě teď setrvalého zřetele k této nebezpečné epidemii neměli zároveň zapomínat, že tu máme kromě neustávajícího napětí především mezi USA a Čínsku lidovou republikou řadu menších ohnisek, kde stále teče krev také nevinných lidí, aniž se mezinárodním orgánům daří navodit v nich mírové poměry.
Nu a doma? Copak nám – bez ohledu na ta vedra některých dní minulého týdne – nechystá již naše česká politická garnitura „horko“ do příštích parlamentních voleb? (Ne že by to z dnešních různých perspektiv bylo tak jednoznačné, jak se to může z některých již uvažovaných pohledů jevit. (Vizte případně: Má teď v ČR „pravice“ pro příští volby vítězné šance? Vyšlo v Britských listech 25/7/2020.)
Diskuse