Kde vlastně leží Betlém?

4. 1. 2021 / Jiří Kalát

čas čtení 7 minut

Zrovna byly Vánoce a na mnoha místech jsme viděli jesličky s Ježíškem, Marií, Josefem, hvězdou, oslíky atd. Příběh zrození se odehrává na Blízkém východě ve městě Betlémě. Turisté ho často navštěvují během dovolenkové cesty “po Izraeli”, to je ale matoucí, jelikož aniž to tuší, navštěvují Palestinu, což jim v CK většinou zapomnou říct. Jak jim ale teď vysvětlit, že místo narození Páně je na palestinských územích? Není to pouze Betlém, ale i další místa jako Jericho, Mrtvé moře nebo Mar Saba, ta totiž neleží v Izraeli, ale v Palestině.

  

V prosinci roku 1995, tedy před pětadvaceti lety, se z Betléma stáhla izraelská armáda a to po osmadvaceti letech přímé okupace (Izrael dobyl město během šestidenní války v červnu 1967). Svatá místa, a to včetně Chrámu narození Páně, se tak dostala pod správu Palestinské samosprávy. Celou oblast však stále okupuje Izrael.

Přestože v evropských představách je Betlém městem křesťanským, není tomu tak. Již několik desetiletí zde převažuje islám, jako hlavní náboženství jeho obyvatel. Některé texty často uvádějí čtenáře v omyl tím, že tento stav připisují záměrnému plánu místní komunity směřujícímu v obsazení Betléma. Tato nepravda pramení z nepochopení místní situace a zároveň odhaluje jistý etnocentrismus (dalo by se říci christocentrismus) autorů. Pro islám totiž nemá Betlém nijak zvláštní význam, uznává sice Ježíše jako jednoho z proroků, ale to je asi tak vše.

Velká muslimská komunita se do Betléma dostala během izraelské války za nezávislost, tedy v období bojů od 14. května 1948 do 20. července 1949. Jde o uprchlíky, kteří odcházejí z území, na němž se formuje nově vznikající stát Izrael. Mnoho dalších je také následuje o dvacet let později, tedy v období šestidenní války od 5. do 10. června 1967. Dodnes jsou uprchlické tábory Ajda a Aza součástí betlémské aglomerace. Přestože je Betlém velice zajímavé a krásné místo, je to stále město snášející izraelskou okupací. Žije převážně z turismu jemuž tento stav rozhodně prospívá. Pro místní křesťany je díky pomoci zahraničních organizací mnohem jednodušší Palestinu opustit (například do USA) a velká část z nich tuto možnost využívá. Počet i podíl křesťanů tak ve městě stále klesá.

Betlém je přesto všechno spojen s křesťanskou vírou nezrušitelným poutem. Právě zde se narodil Ježíš Kristus, jehož narození 24. prosince u nás slavíme. Právě zde žije jedna z nejstarších křesťanských komunit na světě. Právě zde stojí chrám Narození Páně jehož základy před více než patnácti sty lety položila Sv. Helena. Právě zde jsou základní kameny křesťanství a to není všechno.

Zájezdy po “Izraeli”

První tři velké české cestovní kanceláře (a rozhodně nejsou samy), jejichž nabídka se zobrazuje při hledání spojení “zájezd Izrael”, v itineráři uvádějí také návštěvu: Wadi Kelt s klášterem Sv. Jiří, města Jericha a u něj se nacházející hory Pokušení, údajného místo křtu Ježíše Krista v řece Jordánu jménem Qasr al-Jahúd, města Hebron, no a samozřejmě Betléma. Přitom ani jedno z těchto míst v Izraeli neleží. Je mnoho důvodů proč toto místo navštívit. Mnozí ho také využívají a tak jedním z hlavních příjmů místních je právě turismus.

Toto by se dalo odmávnout jako maličkost v rámci izraelsko-plaestinského konfliktu, ale drobností to není. Tyto turistické návštěvy Svaté země utvářejí mezinárodní obraz Izraele a Palestiny, i proto je turismus natolik důležitý. Potkal jsem lidi, kteří mi při ukazování obrázků z Jericha a Betléma do očí tvrdili, že v Palestině nikdy nebyli. Kdyby mi lhali, tak by to bylo špatné, jenže oni si mysleli, že mluví pravdu a o to je situace horší.

Mnoho z návštěvníků si během své vyjížďky za památkami vůbec neuvědomuje, že není v Izraeli. Betlém od okolního světa dělí několik metrů vysoká betonová zeď a tam, kde není tato bariéra, hlídají cestu vojenské checkpointy i další zátarasy. Zatímco prostí Palestinci, kteří mají povolen (a získat povolení není nijak lehké) pohyb mezi Izraelem a Palestinou, musí procházet dlouhotrvající a mnohdy potupnou procedurou, turisté projedou bariérou bez povšimnutí. Vojáci totiž turistické autobusy nechávají projet prakticky bez kontroly. Uvnitř zavření cizinci si tak ani nevšimnou, že překračují hranici mezi dvěma státními útvary.

Návštěvníci ani nikdy nezažijí ten pocit, když klecemi jakoby pro dobytek procházejí skrze betonové monstrum obsypané strážními věžemi s vědomím, že ten osmnáctiletý kluk nebo stejně stará holka v uniformě izraelské armády, mají jeho živobytí v plné moci. Stačí se špatně podívat a vstup je odepřen. Takto totiž vypadá okupace a to několik desetiletí po tom, co se izraelští vojáci oficiálně stáhli z některých míst v Palestině. Okupace tvrá, je jen skrytá očím návštěvníků z celého světa.

Rozdělení podle Osla

Mezi lety 1993 a 1995 došlo po zdlouhavých jednáních k uzavření tzv. Dohod z Osla, které naprosto změnily situaci v Palestině, ale také v Izraeli. Palestinská území (bez Gazy) byla rozdělena na tři základní sektory. Do “Zóny A” spadají prakticky všechna velké palestinská města na západním břehu Jordánu, jde cca o 18% palestinského území, vojenskou i administrativní správu zde vykonává palestinská samospráva. Izraelcům je sem vstup zakázán. Do ”Zóny B” spadá asi 21% palestinských území, administrují ji Palestinci, ale vojensky je ovládána Izraelskou armádou. “Zóna C” je plně spravována i ovládána Izraelci a zabírá cca 61% Palestiny. (Speciální je situace ve městě Hebronu, které je rozděleno na palestinskou část (H1) a izraelskou (H2, kde žijí izraelští osadníci. )

Pokud si tedy spočítáme procenta, vyjde nám, že pod administrativní správu Palestinců nespadá ani polovina území jejich plánovaného státu. A to není vše, ani tato místa nejsou ušetřena operací izraelské amrády, která má z bezpečnostních důvodů právo zasahovat (po dodržení určitých postupů) i v zóně A.

Betlém se nachází v zóně A, vstup do něj však hlídá izraelská armáda. Až pojedete jednou do Izraele, mějte otevřené oči, třeba uvidíte a pochopíte věci, jež jste prozatím neviděli.

0
Vytisknout
6832

Diskuse

Obsah vydání | 6. 1. 2021