Putinismus neobsahuje možnost návratu k právnímu státu

6. 1. 2021

Mnozí obviňují Vladimira Putina, že vytvořil fašistický stát, ale ve skutečnosti dělá ještě cosi horšího. Obnovuje v modernizované verzi sebeudržující se režim založený na arbitrární a neomezené moci pánů a z velké části dobrovolné podpoře filištínských mas, tvrdí Vladimir Pastuchov.

Celou věc zhoršuje ještě to, že fašismus představuje perverzi evropského právního státu - a tedy země, které se k němu přiklonily, se od něj nakonec mohou zase odvrátit a vrátit se tam, kde byly, zatím co vůči fašismu získaly odolnost.

Jenže z putinovského nevolnictví se vrátit není kam. Místo zákona spoléhá na moc nad obyvatelstvem, které v nějakém dosud neznámém budoucím okamžiku bude muset systém zcela svrhnout, místo aby založilo budoucnost na obnově dřívějšího uspořádání.

Události loňského roku, počínaje protiústavní reformou ústavy a konče pokusem o otravu Navalného, umožňují pochopit charakter autoritářského a neototalitního putinistického státu.

Loňský rok v zásadě zemi podstatným způsobem nezměnil, ale Putin a jeho okolí jsou nyní spokojeni a nesmírně hrdí na použití mimořádného a neomezeného násilí - a mají k ruce obyvatelstvo, které je v tom bude v dohledné době podporovat.

V roce 2020 se Putinův režim přestal pokoušet jakkoliv zastírat svůj charakter a začal demonstrativně používat otevřené síly. Začala éra policejního exhibicionismu a pokus o otravu Navalného spolu s prohlášením, že kdyby ho chtěli zabít, udělali by to, hovoří za vše.

Putinské Rusko se tedy velmi liší od Ruska Gorbačova nebo Jelcina. Avšak velmi se podobá nikolajevské Rusi, režimu, který bezostyšně používal síly. Dnešní Kreml dělá totéž.

Tento systém zůstane v dohledné době stabilní, protože spočívá na loajalitě filištínských mas, které nejsou vedeny myšlenkami, ale předsudky. Jejich zájem nepřekračuje hranici vlastního bezprostředně vnímaného trpasličího světa. Tyto masy zbožňují moc jako zdroj všech dobrých věcí, jichž si cení. A současně tuto moc i nenávidí, protože cítí, že jí samy mají nedostatek.

Ideálem tohoto typu obyvatel je dostat se ze stoky na trůn, aniž by se cokoliv změnilo. Sní o tom "být nahoře" a šťastní, když vidí dříve mocné tohoto světa v prachu.

Kdo jsou tito lidé? Neolitičtí patriarchální zemědělci, které všechny tragédie sovětské éry - kolektivizace, industrializace, urbanizace a tak dále - změnily pouze nepatrně, takže si udrželi hodnoty z pradávné doby.

Nejde o šťastné sedláky líčené v klasické literatuře, jsou to nedůvěřiví a neteční dědicové ruského rolnictva. Nejen že je jim jedno, jak byl otráven Navalnyj, ale v hloubi duše pro něj nechovají ani kapku sympatie.

Kreml tohle dobře chápe a rozumí i tomu, že ruská opozice se na straně této populace nevolníků setkává se stejným nepřátelstvím, jako vláda nebo jakákoliv jiná autorita. Putin na tom může stavět svou moc, protože je připraven ignorovat všechny zákony a ústavy a použít síly svévolně a bez jakýchkoliv omezení.

Putinův problém spočívá jinde. Dlouhodobé plány opřené o loajalitu ruských rolnických mas se uskutečňují ještě méně pohodlně, než pověstné sezení na bajonetech. V jednu chvíli se před vámi tyto masy otrocky plazí a v další moment udělají cokoliv, aby vás smetly z povrchu zemského. Naneštěstí pro něj tohle Putin dost dobře nechápe.

Kremelský lídr se inspiruje evropskými ultrapravičáky jako Jean-Marie Le Pen, ale nejsrozumitelnější a nejúplnější vysvětlení jeho ideologie a itineráře bylo před patnácti lety předloženo pod titulem "Ruský projekt".

Tyto knihy vysvětlují, že vybudovat evropský fašismus v asijské rolnické zemi není o nic realističtější projekt, než pokus vybudovat v ní evropský socialismus.

Všechny despotické režimy zvyklé používat síly jsou si navzájem vnějšně podobné. Ale to co Putin vytváří je zcela jiný sociální a státní systém, než byl evropský fašismus.

To že byl fašismus zvrácenou podobou evropské liberální ideologie vysvětluje, proč k němu byly přitahovány postavy jako právní teoretik Carl Schmitt - a proč země, které se přiklonily k fašismu, nakonec dokázaly rekonstruovat demokratický právní řád.

To však není případ Ruska. Rusko se nevrátí k liberalismu, který v něm nikdy nefungoval. Namísto toho Putinův despotismus vykazuje antilegalistický charakter a popírá i samotného ducha evropského práva.

Ruští nevolníci toto v minulosti akceptovali - a jejich moderní verze činí totéž. Taková je jejich představa normální každodenní reality. Tito Rusové představují jakýsi "sociální permafrost", který vykazuje jen dva extrémní stavy - naprostou ztuhlost nebo explozi unikajícího plynu.

Fašismus je antidemokratický a je založen na síle, ale současně posiluje prvky využitelné právním státem. Putinovo Rusko nedisponuje podobným východiskem. Modernizované nevolnictví je tvořeno divokým násilím bez jakéhokoliv konstruktivního institucionálního prvku.

Putinismus je antiinstitucionální a ničí vše co může, takže společnost nakonec drží po hromadě už jen dvě síly - strach a podvod. Historie ukazuje, že síla, která nejspíše způsobí tání permafrostu, je válka - a nikoliv nutně světová.

Ale jak tato vrstva taje, nedává vzniknout demokracii nebo právnímu státu. Zničí to co bylo, aniž by dokázala vytvořit cokoliv jiného než kopii toho, co se snažila odstranit.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

0
Vytisknout
2709

Diskuse

Obsah vydání | 8. 1. 2021