Co také umí Covid - cesta na JIP a zpět

7. 1. 2021

čas čtení 36 minut
Jak na mých na stránkách bývá zvykem, mé recenze se snaží být objektivní a vždy vychází z reálných zkušeností. Žádný přepis specifikace od výrobce nebo opisování z jiných zdrojů. Dnes udělám výjimku. Má "recenze" SARS-CoV-2 bude velmi subjektivní ... nicméně stále zachovám onen aspekt vlastní zkušenosti z "podrobného testování".

Detailní popis počátku, průběhu a dosavadních následků COVID-19 u Michala, člověka mimo rizikové skupiny, trénovaného sportovce. Včetně jeho pohledu na dopady na zdravotníky, kteří se o nemocné starají. Těžký zápal plic, dny strávené na JIP, svalová atrofie, měsíce rekonvalescence před sebou.



Proč byste si měli tento článek přečíst?

Všude jsou mraky Covid zpráv, informují o Covidu média, odborníci (takže celý národ), zpěváci, zpěvačky ... jen mi tak trochu zanikají informace od opravdových odborníků, kteří mají k dispozici data, studie, podložená fakta. Ano, v médiích jsou prohlášení odborníků lékařských fakult, imunologů, vyjádření lékařů k vakcínám, vakcinaci ... je ale nutné si střízlivě uvědomit a precizně číst co opravdu říkají. Ti moudřejší z nich již začali říkat a psát "dle mého názoru" anebo "myslím si". To jsou velmi důležité indikátory toho, že prohlášení těchto kapacit nereprezentují podložené studie, ale jejich dlouholeté praktické zkušenosti. Ty jsou nezpochybnitelné a nezaplatitelné. Ale stále je třeba to mít na paměti, jelikož to, že má někdo zkušenosti a dlouholetou praxi neznamená, že jeho názor je roven studii provedené na tisících sledovaných subjektech.

Co ale chybí? Chybí mi zcela jednoznačně trochu více rozepsané, co to je, mít těžký průběh. Co to je pro zdravotníky 12x za den se během služby oblékat a svlékat z ochranných obleků, dezinfikovat vše, čeho se dotkli. TO se dočtete tady. Jak Covid skolí člověka ve středním věku, jak ho odvezou na JIP a jak s ním a jemu podobnými nakládají zdravotníci. Co dělají již skoro rok s lidmi, kteří leží na JIP a někdy marně bojují o život. A přesto, zdravotníci znovu a znovu zachraňují lidi, kteří dostali plnou dávku díky zabedněnosti některých jedinců v ČR, kteří to zlehčují, nemají respekt vůči ostatním a raději chodí protestovat na náměstí bez roušek.

Pro všechny ignoranty a nevěřící Tomáše - nebudu vám říkat, co má smysl za opatření. Jen řeknu jediné - házíte klacky pod nohy lidem, kteří pak ty, jež mají těžký průběh nebo komplikace a dáváte tak najevo, že si jejich práce zjevně nevážíte. Přitom zítra to může být právě váš život, který budou zachraňovat - a nemusí to být Covid, ale třeba nehoda. Nehoda, kde budete chtít být v rukou zdravého lékaře, který je odpočat na potřebný zákrok, a ne vysílen již skoro rok zvýšeným pracovním nasazením.

Proč to říkám?


Rád bych, abychom si vy, čtenáři, i já, nastavili podobnou startovní pozici pro čtení článku. To, co napíšu, není můj názor ani pravidlo. Je to reálná zkušenost. Zkušenost člověka, který byl jako jeden z mnoha zasažen Covidem, ale jako jeden z mála měl těžký průběh, který málokdo z nakažených poznal.  A sic je "nás" opravdu málo, věřte, že tohle je zkušenost, kterou si radši přečtete. Ale stále je to Covid, stále je zde možnost, že to odskáče někdo podobně jako já, někoho nakazíte nebo někdo nakazí vás. Ve většině případů bude průběh asi "v pohodě", nicméně šíření nemoci má největší dopad na ty, kdo mají komplikace, a hlavně na ty, kteří se starají o tyto případy - lékaře a záchranáře. To oni musí pečovat o tyto případy. To oni žijí každý den v koncentrovaném smutku nejtěžších případů, to oni vidí umírat lidi, kteří by mohli žít další roky.


Foto zdroj aktualne.cz - takto to opravdu vypadá na JIP a je to pohled, který nechcete vidět na vlastní oči. Foto je sice z aktualne.cz, ale přesně toto jsem viděl já z vlastnío pohledu většinu prosince.
 

Myslíte, že není lepší zdravotníkům místo potlesku zkusit ulehčit tím, že budeme více odpovědní a přemýšlet nad tím, co a jak děláme?

Covid není tak smrtelná nemoc jako historicky jiné velké pandemie. Nicméně stále je to v novodobých dějinách nemoc, s jejíž přičiněním umírá zbytečně dříve velmi mnoho lidí. Je to nemoc, která v kombinaci s jinými diagnózami zkracuje životy pacientů o roky. Je to nemoc, se kterou se již téměř rok setkávají každodenně zdravotníci, pracovníci IZS a bezpečnostních složek.

SARS-Cov-2 (Covid19) je j s porovnáním s chřipkou v letech 1918 - 1920 je opravdu 1,784 milionu úmrtí (ke dni 28.12.2020) málo. Ale stále jsou to lidé, kteří někoho měli a o většinu z nich se staral zdravotnický personál po celém světě. A toto číslo poroste i v 2021 - než bude populace promořena a proočkována. S tím, že doposud nejsou prokázány a formálně zdokumentovány dlouhodobé projevy nemoci (vliv na plíce a další orgány).

Na co se podíváme:

   - Začátek nemoci

   - Průběh

   - Náročnost pro zdravotníky na péči o pacienta  - velmi důležitý aspekt, který je často opomíjen

   - Vliv na zdraví z pohledu sportovce a následná léčba

Začátek nemoci

Pondělí

To si tak ležíte večer na sedačce a říkáte si, že by to chtělo deku, protože máte jako obvykle studený nohy. No a o 2 hodiny později je vám "najednou příjemně teplo". Tušil jsem, že to asi bude teplota, ale bylo mi příjemně, teplo a usnul jsem. Ráno ale přeci teplota obvykle klesne.

Úterý

Neklesla a bolesti všech svalů, kloubů a hlavy. Teplota stále už bylo 38 C a více. OK. Pít, vitamíny, paralen. Ještě jsem zkoukl hodinky. Body battery na 5 %. Klidová tepovka, když ležím 89. To je mazec. Ale asi kvůli teplotě. Tělo bojuje s infekcí.

Hm, OK, tak - jestli to je Covid, asi to odezní. Všichni to říkají. No ... a když ne, je to chřipka nebo něco a odezní to taky.

Pro jistotu rozešlu zprávy lidem, se kterýma jsem se setkal. Moc za ty 2 SMS naštěstí neutratím. Bývám zalezlej jak jezevec, prdel si vozím v autě sám, do práce máme zákaz. Kuwa, kde jsem to ... no nic - asi obchod nebo lékárna.

Večer jsem již atakoval 40 C. Jo, je čas na paralen, nějaký ten obklad. No možná radši sprchu. Krásně jsem se zchladil bez toho, aby se mi sekla pumpa. Teplota 37.8. Jde se spát, protože začínám být dost unavený.

Středa

To samé jak přes kopírák. Tep v leže 92, teploty lítají mezi 38 C až 39.9 C. Trochu pokašlávám. Už mě to nebaví, ale hlavně vidím, že nejsem moc schopnej se pořádně najíst a hlavně - pít. Dostávám antibiotika a termín na Covid test, pro jistotu.

Čtvrtek

Nečekám nic moc nového, a tudíž je mé očekávání je naplněno. Po Covid testu si jedu lehnout zpět do postele. Sice je to "pomalejší" PCR, ale už po 4 hodinách mi přichází SMS s odkazem na mail, kde na mě svítí velkým červeným písmem "POZITIVNÍ". Jsem tak vyčerpanej, že mi to je úplně jedno. V tuhle chvíli se tím nic nemění. Jsem stejně zavřenej v pokoji, mám tu jídlo, několik lahví s různým pitím, včetně Coly, která doposud zabrala na vše - dokáže zabít snad cokoliv. Z té jsem ucucnul max. panáka. Nechutná.



Na hodinky se koukat nemusím, ale pro info doplním - body battery 12, tepovka v leže 94, okysličení po ránu 92 %. Teplota 38.5 C.

Trochu pragmaticky - mám Covid, kašlu, okysličení krve je jiné než dlouhodobej normál. Horečky už 5.den a tělo jede jako bych běhal a nabíhal obecnou vytrvalost několik dní vkuse. Pálím víc energie, vypotím víc tekutin. Jsem v deficitu a začínám být dehydrovaný a něco se děje s plícemi - zcela objektivně.



Průměrná klidová srdeční frekvence neskončí nahoru okamžitě, ale jde trendem. Nicméně cely týden jsem měl v ležel tepovku 90 a ve spánku nejnižší 70 tepů. Ten pád dolů byl po mém prvním vyšetření v nemocnici, kdy mi z nepochopitelného důvodu klesl tep, když jsem čekal 4 hodiny na výsledky. v sobotu se to pak ale večer poupravilo zpět na "vysoký normál". Dlouhodobě mám klidovku 49-50.

OK, objednán na RTG vyšetření pro coviďáky. (pozn.: pokud jste pozitivní, skoro nikde vás nepustí mezi normální pacienty a kde mají možnost, mají minimálně frontu a okénka pro Covid pacienty a drží je segregované od ne-Covid.)

Po RTG, kde mi řekli, že mám nález a "oboustranný zápal plic v počátku", jsem šel na plicní. Tam mě šoupli do místnosti s dalšími Covid pozitivními, vysáli krev, změřili saturaci a teplotu. To je vtip? 37.2 C, ale saturace 91 %. OK, čekáme na laborku. Po pár hodinách jsem koukl na hodiny a saturace lepší. Poprosím o přeměření a sestřička hlásá 98 %. OK, jsem rád, asi mě pustěj domů. A taky že jo. Recept na vyzvednutí. Už ani nevím co, ale dostal jsem další antibiotika. Kontrola za týden, při zhoršení dřív.

Sobota a neděle

Proleženo v posteli, zobal jsem bobule dle doporučení doktorů. Saturace lítala víc (90 - 96 %), než má ustálená teplota, která byla stále 38.4-39.9 C. Body battery na prd. Nabýval jsem podezření, že ten rtuťovej teploměr už má nejlepší léta za sebou a ztrácel v něj důvěru.

Průběh (zhoršený)


Ono to již probíhalo, ale z mého pohledu to byl jen začátek. Bohužel jsem si do neděle myslel, že to je ten "lehčí těžký" průběh, který odstonáte doma sami. Dnes bych již nečekal a šel do nemocnice dříve, a to samé mohu jen doporučit komukoliv. Pokud máte horečky, které nejdou pořádně srazit, nečekejte - čím dřív začne léčba, tím lepší průběh.

A ať nevyprávím jen já - toto video poměrně přesně dokresluje to, co jsem zažil a viděl já sám. Proto říkám, že včasná hospitalizace je v případě Covidu velmi zásadní pro úspěšné vyléčení pacienta.

Další faktory jsou samozřejmě i věk a další diagnóza. Ale včasnost a rychlost jsou opravdu podstatné.

Neberte to jako strašení nebo paniku. Tohle je jen realita, se kterou se setkávají doktoři, sestry, obecně zdravotníci. Realita, kterou mohou ovlivnit sami lidé, když si přestanou stěžovat na "omezování svobod" a začnou přemýšlet nad tím, jak mohou pomoci lidem, co již skoro rok společně bojují s Covid pacienty o jejich životy.  

Opravdu si musíte stěžovat na zavírání atrakcí jako stezka korunami stromů s tím, že vláda omezuje lidi na čerstvém vzduchu? Opravdu? Česko je velká země. Máme spoustu přírody, lesů, hor a krásných míst, kde lze chodit, sportovat a koncentraci lidí lze rozmělnit tak, aby se rizika snížila.

Ano, vím, že není prokázáno, že by se nákaza v přírodě šířila, že nikdo neprokázal, že by se nakazili lidé na sjezdovkách. Ale zároveň nebyl prokázán ani opak a nikdo, nikdo vám nezaručí a nepodepíše to, že přebere veškerou odpovědnost za to, kdyby se náhodou někdo nakazil na těchto místech a případně v konečném důsledku i zemřel.

Opakuji - není to o tom, že se někdo nakazí nebo ne. Je to o zdravotnících, kteří již skoro rok svádí každý den znovu a znovu boj o životy pacientů. Pomozme jim tím, že aspoň budeme přemýšlet nad tím, co děláme, kam chodíme, jak chráníme sebe i okolí. To jim pomůže víc než potlesk z okna.

Neděle večer - bod zlomu


Něco se děje. Saturaci nedostanu nad 93%,  ani když udělám 5 dřepů. Zato v klidu se ustaluje na 89-90.  Stále jsem schopen ji ale dostat na 93. Navíc se ale přidává trochu problém - při pokusu o hluboký nádech se rozkašlu. Nejvíc se to projevuje při chůzi na WC (jinam totiž nechodím). Zadýchám se a nemohu se dodechnout díky kašli. Padnu do postele. Kolem tří ráno (to jsem se budil pravidelně celý týden totálně propocený) jsem šel na WC a vyměnit mokré triko. Dostal jsem dost silný záchvat kašle a nemohl se pořádně nadechnout ... zkroutil jsem se tak, aby to bylo co nejpohodlnější a pomalu začal dodýchávat. Znepokojen tímhle stavem jsem usnul s rozhodnutím, že to je asi opravdu na nemocnici.

Pondělí - 8. den od prvních příznaků


8 dní v kuse v horečkách, saturace klesá a já se nemohu dodechnout. OK, jede se na pohotovost.

UVN v pražských Střešovicích

Nejsem schopen dojít dva metry ke dveřím pohotovosti. Podlamují se mi nohy, točí se mi hlava. Mám respirátor, ať TOHLE neplivu na lidi kolem. Sestra mě bere pod paží a doklopýtáme do izolačního kamrlíku hned za vchodem.

Krev, EKG, RTG, saturace. Doktor: Dobrý den, necháme si vás tu. Já: Cokoliv. Hlavně mě neposílejte pryč jinak je mi to jedno. --> Infekční oddělení. Vezou mě na vozíku. Máte pyžamo? Jo. Do postele. Dusím se. Dávaj mi 5 litrů kyslíku za minutu přes náhubek s takovým pytlíkem. O HODNĚ lepší.

Doktorka - zvládnete pít? Já - skoro ne a už jsem několik dní v deficitu. Jasně, takže kapačku. Děkuji, ruka zde, kanyla ... nebolí? Je mi to jedno - klidně ať bolí, jen ať mi je jakkoliv jinak.

Odpoledne - jiný doktor (omlouvám se, ale nepamatuji si jména. Ani těch, kteří byli výjimeční a lepší než ostatní, protože výjimeční byli všichni doktoři, sestřičky a další lidé z personálu, se kterými jsem se setkal). Máte vážný průběh. Nasadíme remdesivir, ale máte to již 8 dní. To je na hranici. Odpovídám, že cokoliv, jen ať mi srazí aspoň ty horečky. Skoro brečím.

Komplikace


Večer první dávka remdesiviru. Největší. Kolem 23. hodiny potřebuju na WC. Nedojdu tam, tak aspoň bažant. Ale začínám se dusit. Začínám se hodně dusit. Potřebuju se nadechnout, ale nejde to. Při nádechu se mi zarazí po asi 10 % nádechu svaly a cokoliv, co ve mně je, vykašlu ven. Dusím se. Je to jako byste se topili, ale na suchu. Jako by vzduch (i s kyslíkem v masce) byla voda, která vám plní plíce a nutí vás to kašlat ven. Dělají se mi mžitky, už nedodechnu ani těch 10 %, mačkám tlačítko na interkomu jak zběsilej. První sestra, druhá sestra. Začínám se třepat a slyším "tohle se mi nelíbí". Doktorka. Vnímám, že jsou u mě 3 zdravotníci.


Nevím, co se dělo a jak dlouho. Na obličeji mám stále masku, ale doktorka u postele kontroluje tlak, saturaci. "Máte 15 litrů kyslíku za minutu. Je to lepší?" Kývnu a potvrzuji. Odpadám. V 5 ráno mě probudí na odběry. Jsem totálně propocený, přehazuji pyžamo, otáčí mi polštář. Spím dál, ale ne dlouho. Dávají mi na obličej potrubí ze zařízení Airvo 2.

Doktor: "Budete se cítit, jako když za jízdy vystrčíte hlavu z okénka auta". Do nosu mi dávají menší "husí krk", ze kterého fičí 80 litrů vzduchu za minutu s vysokou koncentrací kyslíku. To na psychiku není dobré. Z 15 litrů vás hodí na 80. To je pětinásobek. Asi to je DOST vážný.




Tohle zachraňuje životy lidí s těžkou komplikací zápalu plic a Covid. Další fáze po tomto je již umělý spánek a plicní ventilace. Než dostali v UVN tato zařízení, museli být pacienti na plicním ventilátoru v umělém spánku.

Doktor (stejný) dodává. Prohlédnu vás. Přebírám si vás na JIP. (Já v hlavě: SHIT).  

Za chvíli přišla sestřička s pořádným kolegou. Pomohli mi s kapačkama nasoukat do županu. Berou mě na CT. Na křesle jsem byl s kyslíkem (ano, museli mě shodit na lahev opět na cca 10 litrů) odvezen do sanity, která mě převezla asi 200 metrů ke stanu uprostřed areálu UVN. Průjezd plentama, dalšíma a ... notykrabe! Ve stanovém komplexu asi nejmodernější a nejlepší místnost s CT, kterou jsem v životě viděl.

Lehnout, natáhnout. Sundat masku. Prý ruce nahoru. To nedám. Jakmile zvednu ruce a roztáhne se hrudník, začnu se dusit. "Zvládnete to aspoň 10 sekund?". "Zkusím to". Po chvilce se zklidňuji. Pošlou mě na lehátku pod CTčko. "Nedýchejte na 5 sekund". Záchvat kašle. To nedám. Tak druhej pokus. Snažím se to doktorům ulehčit, jak jen to jde, ale na víc jak 4 sekundy nezvládnu.

Masku, sednout, přesednout na vozejk, a jedem zpět. Na pokoji mě jen přehodí na lůžko, se kterým mě rovnou vezmou do jiné budovy. Na JIP.

Zpět na Airvo, dere se do mě 80 litrů a je o dost líp. Snad to je strop, říkám si. Tohle je určitě poslední zastávka před umělým spánkem a plicní ventilací. Doktor, který na mě již čeká mi to vzápětí potvrdil. Také mi opíchl ruku (lokálně umrtví), nacpal do mě arteriální kanylu a přišil, ať drží na místě. Už je mi vše jedno.

"Máte zasaženo přes 50 % plic, což je důvod, proč jste nemohl dýchat. Teď vás budeme “nafukovat” a zajistíme dostatečnou cirkulaci vzduchu a okysličení plic ventilátorem. Máte štěstí. Než jsme dostali tyhle ventilátory, lidi jako vy jsme museli uvést do umělého spánku a napojit na plicní ventilaci, kde to dýchá za vás." Jsem rád za to, co je.


Vypadá to nepříjemně, ale hluboko do nosu to opravdu nejde a nástavec u nosu je z měkkého silikonu. Jediný problém je, že po sundání po 2 týdnech budete nejspíš cítit místo, kde jste měli ten husí krk ještě dalších pár dní.

Později mi sestřičky přehodily mobilní Airvo na ventilaci, která byla součástí lůžka na JIP - pro mě žádný rozdíl. Fungovalo to stejně. Ono to asi bylo i stejné zařízení, ale mobilní jednotku potřebovali pro jiné pacienty.


Tohle je mašinka na JIP. Smíchá to vzduch s kyslíkem v určitém poměru. 10 dní jsem byl na 80/80, pak během následujících dní postupně snižovat 70/65, 60/50, 50/40, 40/40  a sledovat, jak zvládám dýchat a jak reaguje okysličení.

Dalších 13 dní jsem jen ležel na místě. Dostal jsem ještě další čtyři dávky remdesiviru. Až po třetí dávce jsem přestal mít teploty. Dýchat sám jsem nemohl. Kdykoliv mi sundali husí krk s kyslíkem, spadla saturace do 1 minuty pod 90 a padala dál. Začal jsem vždy kašlat.

Sestry a doktoři, kteří se u mě střídali, ale chodili a říkali, že se lepším a že jsou rádi, že tam jsem. Že jsem sice nejmladší, ale jediný, u koho lze pozorovat takto "naživo" zlepšování. Ostatním se buď přitěžuje, anebo jsou na tom stejně. Ale upřímně? Takhle se necítíte, ani když běžíte na krev Velkou Kunratickou. Jestli po ní lapáte po dechu, stále nemáte ani zdaleka představu o tom, co to je nemoci se nadechnout. Ani jsem se takhle necítil, když jsem dokončil celý EKUT. TOHLE je to nejtěžší, co jsem v životě "běžel".

A upřímně - v okamžicích, kdy jsem o sobě už nevěděl, v noci, než mě přeložili na JIP, jsem si poprvé uvědomil a připustil, že taky může být UVN to poslední, co v životě uvidím. Že "odejdu" na Vánoce.

Na JIP jsem strávil 13 dní. To je od prvních horeček celkem 21 dní nemoci. Jiní jsou na JIP i o dost déle a není to výjimka. V průběhu se mi snažili sundat průtok vzduchu a poměr kyslíku níže. Jednou neúspěšně. Až v posledních třech dnech na JIP se doktorům dařilo dobře sundat mě z 80 litrů na 40. Celou dobu jsem zobal pár prášků, včetně kodeinu mimo jiné proti kašli, ale celkem dobře se po něm spalo. Celou dobu kapačky a injekce do břicha s heparinem proti sraženinám, které u hrozí jak u "ležáků", tak u Covidu - takže špatná kombinace. WC pouze v podobě bažantů a gramofonu.

Od asi 8.dne na JIP jsem začal každé tři hodiny dostávat na pusu jinou masku - pro neinvazivní terapii, kde se do vás tlačí stejný poměr vzduchu jako "husím krkem", ale musíte aktivně překonat odpor, aby se nádech provedl. To samé při výdechu. To celé po dobu 15-20 minut. To mi pomáhalo objektivně nejlépe, i když to bylo hodně náročné.



Maska pro neinvazivní terapii - po 15 minutách každé 3 hodiny bylo vždy vidět neskutečné zlepšení.

Po 13 dnech mě přesouvají na infekční oddělení a postupně "sundávají" z Airvo po snižování objemů vzduchu a přecházím zpět na tohle:




Tohle mi nasadili na začátku s 5 litry kyslíku za minutu, kdy jsem se rozkašlal při nádechu - díky tomu "pytlíku" se dýchalo lépe. S tímto mi dávali kyslík až do 15 litrů za minutu. Pak mě přehodili na Airvo, které umí násobně vyšší objemy.

Stejně tak mě pak přehodili po příchodu z JIP a postupném ubírání na Airvo ze 40 litrů vzduchu za minutu zpět na 15. To byla dost velká rána, ale rozdýchat se dalo. Rozhodně lépe, než když jsem do UVN přišel na začátku.





Toto jsou "brejličky" ... nejmenší a nejméně překážející zásobárna kyslíku. Já jsem tím dostával kyslík 3 a 5 litrů za minutu ...


Náročnost pro zdravotníky na péči o pacienta  - velmi důležitý aspekt, na který moc lidí nemyslí


Co takovej koviďák jako já znamená pro zdravotníky? Pojďme si to v bodech projít.

    Pro ty, kdo nevědí, že jsou pozitivní, anebo zdraví - zdravotníci (záchranka nebo kdekoliv v nemocnici) k vám musí přistupovat jako ke Covid pozitivnímu. Čili vždy s ochrannými prostředky - oblek, dvoje rukavice, respirátor a ochranný štít. Oblek je neprodyšný.

    Když od vás kdokoliv v ochranném obleku a s ochrannými prostředky odchází do "bezpečného" (dezinfikovaného prostředí), musí se vždy vysvléct z potenciálně kontaminovaného ochranného oblečení a prostředků. Ty se okamžitě vyhazují.

    Vždy, když k vám někdo jde - nese jídlo, pití, musíte na WC a potřebujete pomoct, na kontrolu, výměna kapačky, odběry, rehabilitační cvičení, musí se zdravotník obléct do nových ochranných prostředků. To zabere zkušeným asi 5 minut, ale pokud je zdravotník unavený, může to být i 10 minut. Nezřídka potřebuje zdravotník i pomoc druhého.

    Na JIP, pokud nejsou výjimečné případy, k vám chodí zdravotníci jednou za 1,5 až 3 hodiny - dle náročnosti a stavu pacienta může být i častěji. Ke mně v druhé polovině pobytu na JIP chodili po 3 hodinách. Každé 3 hodiny celkem 10 minut svlékání a vysvlékání z ochranných obleků. Průměrně u mě trávila sestra cca 35 minut.

    Každý úkon je pak o poznání těžší. Rukavice vám sice cit v rukou neseberou, ale ochranný štít, respirátor ... někdo nosí i brýle. Zhorší to výhled, občas nepříjemné odlesky. To vše zvyšuje nároky na soustředění a zvyšuje tak psychickou i fyzickou zátěž.

    Pak šla o JIP místnost vedle a absolvovala to samé, stále dokola. Celou 12hodinovou směnu.

    Ani jednou se na mě nikdo ze všech lidí, co za mnou přišli nepodíval křivě. Vždy byli milí, na začátku směny usměvaví, vždy podporovali, vždy ochotni s čímkoliv pomoci.

    Krom fyzické náročnosti, jsou zdravotníci již skoro rok vystaveni i psychické zátěži. Hned vedle záchranářů i ti na JIP a infekčních odděleních nejspíš nejvíce, jelikož se jim tam velmi pomalu uzdravují (anebo bohužel i umírají - velmi pomalu) pacienti. Zkuste si na chvíli zavřít oči a představit si v takovémto každodenním kolotoči pracovat. Jak dlouho byste vydrželi vy takový donquijotský boj s větrnými mlýny vy? Snažíte se každý den, ale někde vidíte, že boj někdy vyhráváte, někdy prohráváte - vždy bez zaručeného úspěchu v závislosti na jedinci. Ale přesto se snažíte stále znovu a znovu, doufáte a ... Jak dlouho byste tohle zvládli VY, než byste se složili?

Opomenul jsem pomocný personál, který chodí každý den dezinfikovat všechny prostory a musí se převlékat taktéž v každé místnosti. Dále personál, který doplňuje materiál, vynáší kontaminovaný odpad, nosí pití a jídlo, ... V každé oddělené jednotce JIP nový oblek a ochranné prostředky pro tyto lidi také.

A teď - opravdu myslíte, že to ulehčujeme lidem, co se pro nás, naše blízké a milované starají každý den ve zvýšeném nasazení o to, aby lidé s Covid, co se dostanou až na JIP neumírali zbytečně? Jen kvůli těm, co šíří nesmysly? Díky jedincům ve společnosti, kteří buďto Covid zlehčují, protože netuší, o čem mluví anebo kteří se tváří ublíženě kvůli jejich spojování opatření s politikou nebo jinými zájmy?

Ano, správná poznámka - nemoc se bude šířit tak jak tak. Promoření většiny populace se nelze vyhnout. Ale lze to zpomalit. Díky opatřením, která jsou zde, aby těm méně "bystrým" z nás dala směr, jak se chovat, aby se epidemie nešířila tak rychle a tím jsme dali zdravotníkům a jejich pacientům čas. Protože čas je ten nejzásadnější zdroj, který hraje u léčby nejtěžších případů s Covid zásadní roli. Na Covid není lék. Jediné, co lékaři potřebují je dodat tělu vše, co potřebuje a vytvořit podmínky, aby se tělo zkusilo s nákazou poprat samo. Pokud nebudou zdravotníci, budou vyčerpaní anebo dojdou kapacity ... důsledky asi i ti méně bystří dokáží domyslet sami.

A to nemluvím o "těch ostatních" pacientech, na jejichž úkor se plní lůžka intenzivní péče o Covid pacienty. Na jejichž úkor zdravotnický personál dedikovaný infekčním oddělením, které opět vznikly na úkor standardních lůžek, musí být minimálně pro konkrétní směnu pouze dedikovaný na infekční, aby nepřenesli případně virus do jiných oddělení, která jsou "neinfekční".

Vliv na zdraví z pohledu sportovce a následná léčba

Paradoxně, jsou v populaci rizikovější skupiny lidí, určitě i méně fit, ale přesto. Někde jsem dostal plnou dávku a rozjela se mi kombinace Covid se zápalem plic naplno. A ano, jsem astmatik, ale ... doktor na plicním, kde jsem byl 1,5 měsíce před hospitalizací na kontrole mi říkal, že astmatici s léčbou snáší o dost jednodušeji Covid než ostatní. Asi jsem ta výjimka, co potvrzuje pravidlo.

Co ale bude sportovce asi zajímat. Jak to vypadá. No ... dostat Covid lze velmi rychle. Když máte smůlu jako já, skolí vás to totálně. V každém případě jsou ale plíce zasaženy ve většině případů a poznáte to tak, že se musíte občas aspoň trochu dodýchat. Toto období trvá individuálně. Dle věku, průběhu nemoci, poškození plic, které se lidi s lehkým průběhem ani nedozví, jelikož nejdou ani na RTG, ani na CT vyšetření (není moc důvod).

V UVN mi potvrdili, že i profi sportovci z reprezentace mají natvrdo po mírném průběhu nebo jen označené pozitivitě stopku na 2-3 týdny a musí na celou řadu vyšetření.




Teď nevím, zda to je výhoda. No vím, není, je to blbost ... ale jinak než s nadsázkou to nejde brát. Po třech nedělích jen ležení se z vás stane sušinka - nohy jak vrabčík, že by i Kipchoge záviděl. Bohužel odešly hlavně svaly.

Co pak máme říkat my, hobíci? Většina se ke Covid staví jako k obyčejné chřipce. Jenže ... dlouhodobě chybí data, která by monitorovala a informovala o vlivu Covid na plíce a další důležité orgány a jejich regeneraci. Krom toho, že to je velmi individuální, jak jsem již napsal, zatím se toho v porovnání s jinými nemocemi ví celkem málo o tom, jaký vliv to má.

A teď si představte, že i kdybyste měli jen minimálně poškozeny plíce, stále jsou to plíce poškozené, které se musí zregenerovat. Regenerace se nejlépe dělá u zdravého jedince tak, že řeknete tělu "tohle je teď nejslabší, ale já to potřebuju - oprav to". A tělo to opraví. Ale rozhodně se to nesmí dělat skokem do dlouhých běhů a intervalových tréninků.

Ano, lehce zatěžovat lze, ale ne způsobem, kdy najedete na starý osvědčený typ sportu, včetně trvání a intenzity jako před Covidem. Pokud máte jen trochu problém s dechem, tepem, než jste byli zvyklí, není tělo ještě OK a pak je naproste zbytečné vyčerpávat jej prací svalového aparátu a otevírat tělo jeho oslabením dalším nemocem, jako je reálná chřipka nebo kašlíček, když v ten samý okamžik ještě nemáte plně zpět celou kapacitu plic.


 Lýtko velké jak žabí stehýnko. A to je na téhle fotce ještě velké. Ale při doteku zjistíte, že to je totální bláto. Jen pár dní před touto fotkou vypadalo lýtko a holeň jen jako kost potažená kůží.

Dále pak - smyslem tréninku je to, že učíte tělo pracovat tak, jak potřebujete a má se zlepšovat. Pokud nejedou plíce naplno jako před nemocí a vy jedete tréninky tak, jak jste zvyklí, jdete automaticky do deficitu, Můžete se dostat i do hypoxie ... jo, super - naučíte pracovat tělo ve zhoršených podmínkách. Ale proč? Půjdete někdy závod, kde budete odříznuti od přísunu kyslíku? Asi blbost, co? Ne - tělo se musí naopak učit pracovat s kyslíkem, přesun do svalů, zpracování energie ... bez toho se nezlepšíte, a naopak se budete jen víc a víc vyčerpávat - dostanete se do deficitu.

Dostat Covid je rychlé. Dostat se z Covidu ... je extrémně pomalé. Mějte toto na paměti. Jde o vaše zdraví a z dlouhodobého hlediska je jakékoliv urychlování tím, že si budete myslet, že vaše tělo funguje na jiných principech, je cesta do pekel a k trvalému snížení výkonnosti v lepším případě. V horším můžete roztočit spirálu zdravotních problémů.

Prostě - zpracujte to, přijměte to. Cesta zpět je a bude dlouhá. Po Covidu v návaznosti na vážnosti jeho průběhu nejste a nebudete OK týdny, možná měsíce ... přizpůsobte tomu své aktivity. Jděte jen tam, kam tělo dovolí. Speciálně regenerace plic je velmi zdlouhavý proces. Pokud si nejste jisti, jděte za doktorem a domluvte si případně vyšetření. Pokud jste již ve středních letech, minimálně preventivka na srdce a na plicním neuškodí. Je dobré vědět, co za paseku vám to napáchalo. V nejlepším případě si jen potvrdíte, že jste v pořádku. Prevence je určitě lepší než dlouhodobé komplikace.

Nechci strašit ... jen shrnuji to, co je dlouhodobě a prokazatelně faktem pro nejednoho sportovce, který si myslel, že jeho tělo funguje lépe a jinak než u všech ostatních lidí. Respektive - můžete naložit tělu, co zvládne a zkusit urychlit, ale pak musíte mít možnost každodenního sledování svého zdraví odborníkem, ideálně lékařem, který bude mít k dispozici pravidelně laboratorní výsledky krevních odběrů, tlak, tep, okysličení krve a ideálně i CT plic.

A co já? Mě čeká ještě několik měsíců pokašlávání, zadýchávání, a velmi pomalého návratu někam, kde jsem byl možná před pár lety. Momentálně mi stačí se jen postavit vedle postele, aby se mi zamotala hlava, udělat pět dřepů, abych se musel posadit a pár minut prodýchávat. Tepovka nevyletí nahoru, ale okysličení spadne a nemohu popadnout dech.


 Dostal jsem takovouhle super hračku. podle toho, jak je otočená musíte zvedat kuličky buď s výdechem nebo s nádechem. No, není to "prdel" ... ale dělám to pro sebe. Každou hoďku si "zacvičit".

Shrnutí

Ve zkratce - Covid může dostat kohokoliv a může to být velmi překvapivé pro každého - stejně jako pro mě. Když na to dojde, rozhodně to není jen horší chřipečka. Dokáže to složit opravdu každého. Dostat se z toho v tom těžším případě rozhodně nezvládnete sami a čím rychleji se dostanete do rukou odborníků, tím lepší budete mít průběh.

Tím, co děláme a jak se chováme, jak jsme obezřetní a jak respektujeme ostatní v okolí dáváme jasně najevo, jak si vážíme práce našich zdravotníků - zkuste myslet na toto, až půjdete protestovat bez roušek na náměstí s dalšími lidmi, až pojedete v MHD bez "náhubku" ... pojďme se nechovat jak hovada. Zdravotníci mají i tak dost práce a pokud si říkáme sportovci, měli bychom zdraví a schopní přetrpět některé věci, jako jsou rouška, mytí rukou, rozestupy a další omezení. Vždyť právě sport nás má naučit respektu, trpělivosti a přemýšlení o tom, zda se chováme ke svému tělu a okolí odpovědně.


Článek byl zveřejněn na webu autora.

0
Vytisknout
8967

Diskuse

Obsah vydání | 12. 1. 2021