To kolem očkování: za svobodu osobního počínání horlení má fatální zřejmě prodlení?

23. 7. 2021 / Miloš Dokulil

čas čtení 4 minuty
- Nevíme nic o historii očkování?

- Jak je možné, že pět českých olympioniků nakazí neočkovaný lékař?



 

Je asi zbytečné podotýkat, že pisatel těchto řádků něco o problematice, o níž píše, ví. A že jen dokládá příklady, že a jak už mezi našimi předky kromě hrůzy z pustošivých následků nečekaných nákaz byla tu pochopitelně touha rizika spojená s epidemiemi pokud možno trvale eliminovat. Což se mnohdy podařilo účinně činit v zlověstné řadě forem nákaz teprve poměrně nedávno.

Už jen když si připomeneme tzv. černou smrt (morovou epidemii, bakteriálního původu), proslule zaznamenanou třeba – a ne poprvé – v půli 14. století v evroasijském prostoru (bez zábran řádící smrtelně nejednou i dříve, i následně). Kolik jen lidí umíralo ovšem třeba taky na tuberkulózu, známou již od antických časů, ještě po 2. světové válce! (Baktérie působící onemocnění byla objevena dr. Kochem roku 1882. Možnost účinné léčby přišla až se streptomycinem /roku 1943/; i když to současně hned neznamenalo, že takto dojde k vymýcení této zákeřné choroby. Dodnes existují multirezistentní /léčbě vzdorující/ její typy.) Když ke konci 1. světové války propukla tzv. španělská chřipka, nikdo zprvu netušil, co je jejím původcem a jak by bylo možno zbrzdit další šíření této epidemie, o léčbě nemluvě. (Chřipka je virová nákaza, řádově se exponující v rozměrech tisíckrát menších než bakterie! Není jen jeden typ chřipky. Existují čtyři její „rody“, s rozlehlou řadou „podčeledí“. S některými byla medicína konfrontována také hned na počátku 21. století /2002, 2012, 2019-20/; tento – nyní velmi aktuální – typ /beta/koronaviru nese označení SARS-CoV-2. Čtyři nové zrovna se vyskytující varianty právě uvedeného typu tohoto viru mají označení řeckými písmeny alfa až delta.)

Je účelné uvést, že lidské tělo se automaticky snaží bránit před nákazami zvenčí. Je-li napadeno (bakteriálně či virózně), čelí tomu rozmanitými protilátkami a nitrobuněčně programovanými reakcemi. Injekce třeba zrovna oslabenou dávkou infikované látky nabuzuje s předstihem přípravu organismu na možnou nákazu (i když to v současnosti není jediný možný účinný postup!). Takto – tehdy ještě bez injekcí /viz „variolizace“/ – postupovala třeba již v 18. století v případě svých dvou dětí mj. císařovna Marie Terezie. (Je žádoucí připomenout vysokou míru možné mutace genové výbavy molekul chřipky, s možností nižší účinnosti některých již uplatňovaných vakcín, jejichž tvůrci stěží mohli předem předvídat další konkrétní biochemický vývoj nákazy.)

V případě propuknuvších epidemií nebyl takto dán zrovna přednostní signál k úvahám o ústavně deklarovaných svobodách o něčem závažném se samostatně rozhodovat; a to bez ohledu na možné další hned asi netušené souvislosti. (Zvláště když profesionálně k tomu nedisponovaná veřejnost přirozeně přijatelně nemůže tušit, k jakým důsledkům to či ono osobní rozhodnutí může vést.)

V této souvislosti je bez komentáře, že teď prvním Čechem, který na blížící se olympiádě v Tokiu již – žel – měl pozitivní test na „covid-19“, byl neočkovaný lékař výpravy. Dnes dopoledne (22. 7.) se v médiích objevila také další čísla: v české výpravě bylo již 5 osob s pozitivním testem na nákazu koronavirem, a celkově v olympijské vesnici je již 87 těch, kdo teď musí do izolace. („Babo, raď?“ – Zájemce najde několik dalších pohledů na zde vytčenou tématiku pod jménem autora stati.)

((Těm, kdo vstupují do veřejné debaty o senzitivních otázkách /jde-li třeba o ústavní práva občanů/, by nejednou neuškodilo, kdyby zvážili míru korektnosti svého – možná i formou problematicky diskutabilního – sdělení!))

0
Vytisknout
8364

Diskuse

Obsah vydání | 26. 7. 2021