Světový projekt

2. 11. 2021 / Soňa Svobodová

čas čtení 12 minut

Autorem tohoto světově uznávaného projektu, který se nazývá Data Metallogenica a zabývá se expertním systémem o rudních ložiskách světa na základě světově unikátní litotéky čili kamenné knihovny miniaturizovaných vzorků, není nikdo známější než přední česko-kanadsko-australský geolog a také autor velmi zajímavé a čtivě psané knihy s názvem Za rudami z Čech až na konec světa, profesor Petr Láznička M.Sc., PhD..

Pane, profesore, vaše kniha vyšla v loňském roce, ale od té doby se těší velkému zájmu čtenářů nejen z řad odborné, ale i laické veřejnosti. Čekal jste takový úspěch, když jste ji pro všechny zájemce chystal?

  

O úspěchu mé knihy moc nevím – prodává jí Česká geologická služba a jelikož jsem se vzdal honoráře, tak mne o prodeji neinformují. Spíše jsem skeptický, jelikož málo čtenářů zná nakladatelství ČGS. Pomohlo by kdyby ČGS knihu prodávala přes všeobecný obchod jako byl Svět Knihy. Ale to je na nich.

Čím si vás geologie jako studijní obor získala, že jste jí zasvětil celý svůj profesní i soukromý život?

Začal jsem jako sběratel nerostů, když mi otec vyhodil moji chemickou laboratoř po výbuchu. Pak to šlo postupně. O mých začátcích je toho dost v české verzi knihy, o které se zmiňujete (ještě více v anglické verzi).

I když jste se narodil v Praze, a prožil v ní jednatřicet let svého života a měnících se režimů, odcestoval jste do Kanady. Bylo to z důvodu větší svobody v pracovní seberealizaci?

O tom se v knize také zmiňuji. Otec byl advokát, tedy nepřítel pracujícího lidu, a jako syn jsem to pociťoval. Nevzali mne na gymnázium a tak jsem se vyučil soustružníkem. Pak jsem se dostal na geologickou průmyslovku. Přijetí na univerzitu zamítl kádrovák kvůli původu, až ho obměkčil dopis podepsaný sovětským načalníkem jáchymovských dolů.

Už jsem měl té politické buzerace v ČSR dost, tak jsem chtěl „z toho ven“.

Kolik let jste na tomto ojedinělém světovém projektu Data Metallogenica pracoval?

Od příjezdu do Kanady, tedy od roku 1967.

Zde jste působil jako profesor na Univerzity of Manitoba do roku 1999, a poté jste se i se svou rodinou přestěhoval do Adelaide v Austrálii. Co vás přimělo k takovému kroku?

V Manitobě jsem pracoval na univerzitě 29 let a ze začátku univerzitní tým byl neobyčejně přátelský. To se zhoršilo s příchodem grantů, politiky identit a nevraživosti. Tak jsem přijal early retirement a přesunul jsem se s rodinou, která souhlasila, do Adelaide, kde jsem spoluzaložil Data Metallogenica projekt.

Na Austrálii jsme měli krásné vzpomínky z roků 1970 a 1981. Synové právě graduovali jako B.Sc, v civilním inženýrství, a jelikož tehdy bylo těžké najít zaměstnání v Kanadě, souhlasili s přesunem. Jejich kvalifikace byla plně akceptována v Austrálii.

Vaše kniha nevyšla jen v českém jazyce. Obsahuje i rozšířenou anglickou pdf., verzi s více než jedním tisícem fotografii, pod názvem Metals are Where you Find Them. Nafotit takový počet snímků dá určitě velkou práci, kdo vám s nimi pomáhal?

Kniha zahrnuje mé cesty a změny bydliště od asi roků 1960 do 2018. Anglická verze knihy je zhruba o 40% rozsáhlejší, ale pro ČGS to bylo moc, tak jsem to zkrátil v českém vydání. Ty fotografie jsou zlomkem těch, co jsem udělal – žádnou pomoc jsem neměl. Někdy žena spolupracovala a dělali jsme rodinné výlety.

Díky své profesi jste navštívil šest světadílů, více než sto zemí a v nich na 3 500 ložisek. Je mezi těmito zeměmi nějaká, která je na jejich naleziště nejbohatší a úplně nejchudší?

Rudní ložiska jsou roztroušena po světě a nezdá se v tom být standartní systém, protože vznikla v různých prostředích v období od 3 600 milionů let do dneška. Generálně, čím větší země, tím více ložisek takže Rusko, USA, Kanada, Austrálie, Čína, Brazílie jich mají nejvíce a některé jsou „world class“. Na čtvereční kilometr asi tak nejbohatší na rudy je Jižní Afrika ( 40% světového zlata, 80% platiny, 60% chromu). Země bez vysokých hor, tudíž s málo výchozy jako Bělorusko mají zero ložisek na povrchu, ale ložiska mohou existovat i v hloubce – e.g. 3 000 m a více.

Co se stane se světem, když veškerá ruda bude vytěžena?

Bude to stát více a vzroste tonáž odpadu. Ohromné zásoby některých kovů jsou v sedimentech oceánů (Mn, Cu, Co) a hořčík se získává z mořské vody. Německo a Česko bědují, že není dost hořčíku pro slitiny s aluminiem potřebné pro automobily, protože Čína má skoro monopol na Mg. Je to důsledek lenosti a chamtivosti Západu a snahy získat materiály pod cenou. Za druhé světové války US a Británie hbitě získávaly magnesium z mořské vody, ale levnější konkurence z Číny je přebila.

Myslíte, že se ta čínská dravost ohledně toho monopolu na Mg – dá někdy porazit?

Čína není více dravá než každý normální výrobce a obchodník. Monopol na magnesium má, protože se zákazníci nesnaží si ho sami vyrobit – je to velmi rozšířený kov. Za socialismu pracoval malý důl na dolomit v Chuchli (dolomit je podřadná Mg surovina srovnáno s magnezitem). Němci se mohou vrátit k válečné technologii výroby Mg z mořské vody, ale potrvá to dlouho vybudovat produkci. Česko tu má výmluvu – nemá moře.

V Izraeli je voda strategickou surovinou číslo jedna. Jak je tomu u rudy?

Izrael má jediné historické ložisko mědi těžené králem Šalamounem – jinak nic?

Je mezi tím ohromným množstvím ložisek, které jste měl možnost navštívit i nějaké, kde jste měl vyloženě strach?

Ve své knize popisuji některé příhody. V Potosí, v Bolívii je největší ložisko stříbra na světě, když jsem tam fáral, bylo na povrchu mínus 4 a v podzemí až 50 plus (byly tam horké prameny). Převléknout jsem se nemohl, protože by mi šatstvo ukradli, tak jsem absolvoval celou podzemní tůru v plné polní, zpocený jako houba. Lezlo se tam po žebřících často s chybějícími příčkami a balancovalo se po prknech položených na 100 m hluboké dobývky.

Možná, že tato otázka bude znít hloupě, ale má nějaký dopad na těžbu rudy oteplování planety?

Oteplování planety a ten humbuk okolo je především politický produkt, náhražka za ideologie jako je komunismus a náboženství.

A co tedy podle vás způsobuje tání ledovců?

Samozřejmě oteplování způsobuje tání ledovců – kolem 12 000 let zpět to šlo tak rychle, že hladina oceánu stoupla o 130 metrů. Teď to není tak rychlé a v „chladných“ ledovcích se sezonně roztátá voda hromadí pod ledovcem, kde znova zmrzá. V Grónsku je z toho 400 m novějšího ledu, který zdvíhá ten starý. Podledovcový vulkanismus také přispívá.

O jaké nejhlavnější všeobecné poznatky z oblasti geologie vás tyto všechny vaše pracovní cesty obohatily?

Přednášel jsem na univerzitách, publikoval knihy a články, konzultoval ve vyhledávání ložisek, což vyžadovalo pozorování, mapování, vzorky z terénu. Všechno přispělo k obohacení.

O České republice se často hovoří jako o zemi, která je na tom s rudami, ropou i plynem špatně, ale zato je nerudní velmocí. Souhlasíte s tímto tvrzením?

Česko bylo uranovou velmocí po WW2, ale poslední důl byl zastaven v roce 2008?, z politických důvodů. Asi 70 000 tun uranu bylo zanecháno v zemi, také kolem 100 tun zlata. Cínovec má největší zásobu lithia (a cesia, rubidia) v Evropě, ale je to komplexní ruda nízké kovnatosti s velice nákladnou úpravou. Největším nepřítelem dolování je „pokroková“ politika a veřejná blbost.

Ve středověku bylo Česko zemí stříbra s měnou zvanou tolar, ze kterého se stal dollar, měna 20 zemí. Česko jako nerudní velmoc nepoznávám, kaolín je už skoro vyčerpaný, kamenolomy se restaurují, uhlí upadá, a tekoucí nafty je málo.

Němci prý bez zbytečného křiku finišují s přípravou těžby lithia okolo Cínovce. Co byste k tomu řekl?

Ano. Cínovecké ložisko pokračuje přes hranice. Výzkum byl ještě za socialismu ukončen, ale „Čechy nad lithiem“ zatím zastavily všechno úsilí.

Cinvald/Zinnwald bylo historické ložisko cínu, později wolframu, těžené od středověku.

Zásoby byly vytěženy a doly uzavřeny po roce 1970. Na saské straně existuje „dúl pro návštěvníky“. Sn-W ložisko v centru je obklopeno alternační zónou s roztroušenou lithnou slídou cinvalditem. To je ten dnešní zdroj lithia.

Čím to, že Němci jeho těžbu chystají a Česko ji zastavilo?

O německé těžbě lithia v Zinnwaldu nic nevím – řekl bych, že by měla existovat nějaká úmluva s Českem.

Mezi první vytěžené suroviny na území České republiky patří měď, cín, stříbro a zlato. Je to všechno nebo se našlo něco více?

V Česku nikdy nebylo moc mědi ( na Slovensku ano). Cín, stříbro a zlato byly důležité, o uranu jsem se zmínil.

Navštívil jste i nechvalně proslulé uranové jáchymovské doly. Odnesl jste si odsud i vzorek pro Data Metallogenica?

Jáchymovské doly jsem navštívil po uzavření a sebral jsem vzorky, které jsou v Data Metallogenica. Jáchymov je velmi důležitý pro historii báňské technologie a objevy radioaktivity, radia, polonia.

Lágry politických vězňů na dolech byly deponovány a šachty zazděny. Radioaktivní vody se pumpují z dolu Svornost do radiových lázní. V knize mám dvě stránky o Jáchymově.

Poptávka po měděných rudách ve světě neustále stoupá. S jakým největším obsahem mědi se tyto rudy mohou těžit?

To záleží na ekonomice a poptávce. V Chile je průměr kolem 2 – 3% Cu, vyluhovací technologie pracují i s 0.2% Cu.

Ovlivňuje nějak zásadně těžba rud a nerudných surovin, také schopnost ukládání vody v půdě?

Neutrální problém. Rudy jsou pod půdou, která se seškrábe a uloží pro reklamaci.

Některé tropické půdy jsou současně rudou, jako bauxit aluminia.

Vaší nejbližší spolupracovnicí je vaše paní Šárka. Znamená to, že vás doprovází na vašich pracovních cestách světem?

Šárka byla aktivním členem naší „two men“ skupiny, když jsme pracovali v terénu pro společnosti v Britské Kolumbii, Yukonu, Manitobě, východní Austrálii. Potom mně pomáhala na některých cestách, naposled v Koreji a byla spoluzaměstnancem Data Metallogenica v Adelaide.

Můžete našim čtenářům prozradit, na jakém dalším zajímavém námětu pracujete v současné době?

Jsem v penzi a fyzicky opotřebovaný, takže už se nedostanu do terénu a geologie bez terénní práce nemá smysl. Takže píši knihy, v současnosti v kombinaci vědy, prožitků z cest a politiky. Moje filosofie/ideologie je „common sense“ - zdravý selský rozum a nezáleží jestli je levicová a pravicová (spíše konzervativní).

Děkuji za rozhovor.

I já děkuji.


0
Vytisknout
5142

Diskuse

Obsah vydání | 8. 11. 2021