K zamyšlení...

3. 11. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 2 minuty
  • Byla tedy ve Velké Británii vůbec někdy demokracie? 

Poznámka Jana Čulíka k mé kritice politicky negramotných levičáků vede k řadě zajímavých otázek. Například v kontextu faktu, že od roku 1901 (kdy přestalo být myslitelné, aby britský premiér nebyl současně poslancem parlamentu a vstoupil do vládní politiky odkudsi zvnějšku) do roku 2021 dominovaly britské politice labouristické vlády s programem štědrého sociálního státu dohromady celých 30 let.


Tři čtvrtiny zmíněného intervalu 1901-2021 tedy trpěla Británie vlády liberální nebo konzervativní, které - snad s výjimkou krátkého vládnutí liberála Davida Lloyda George v období 1. světové války - měly všechny v programu tu či onu verzi "minimálního státu".

Co z uvedeného vyčíst? Budeme tvrdit, že když náhodou nevládly strany prosazující štědrý stát blahobytu, byla britská demokracie nějak omezena? Nebo případně uzavřeme, že tedy britská demokracie mimo dobu vládnutí labouristů snad ani skutečnou demokracií nebyla?

Sociolog Thomas Humprey Marshall v roce 1949 přišel s koncepcí sociálního občanství, která syntetizuje tradiční britské chápání občanských a politických práv s právy sociálními. Jednoduše řečeno, vývoj započatý Magnou Cartou a Habeas Corpus Act se podle Marshalla završuje přiznáním sociálních práv v rámci plně rozvinutého sociálního občanství.

Marshallovu koncepci považuji za velice šikovnou a působivou, potkal ji nicméně hned krátce po vydání kultovní knihy Citizenship and the Social Class řádný skandál, v jehož světle ji už musíme vnímat dodnes.

Propagandisté komunistické diktatury tvrdili, že politická práva občanů západních demokracií jsou jen formální fikce, jediné na čem záleží jsou prý sociální práva. Proto je "skutečná demokracie" pouze tam, kde jsou všichni dostatečně sociálně opečováváni. A nic víc k tomu už netřeba.

Ve skutečnosti bychom se ale možná s ohledem na právě uvedené měli držet Dahrendorfova pečlivého rozlišování mezi oprávněním a zabezpečením a nemíchat obojí dohromady, jako to právě udělal Marshall.

Politická svoboda totiž vždycky byla a bude ještě něčím jiným než zajištěním sociálních dávek pro chudé a potřebné...

0
Vytisknout
4513

Diskuse

Obsah vydání | 9. 11. 2021