Monitor Jana Paula: Tenkrát ve Wuchanu, aneb občan, koronavirus a Vánoce

14. 12. 2021

čas čtení 3 minuty

Koláž Jan Paul

Už jsou to dva roky, kdy média přinášela burcující zprávy z událostí ve Wuchanu, na které hleděl televizní divák asi s takovým zájmem, s jakým sleduje běžné události ve světě. Nezúčastněně. Wuchan je přece tak daleko, že jeho se podobná nesnáz netýká. A pak najednou Itálie, přeplněné nemocnice, a nedostatek rakví v USA. Aha! Řekl si divák, to už je divné a možná že dokonce podezřelé. A potom se objevil náš první nakažený, a za chvilku další, až jich bylo skoro padesát. Hm, to nevypadá dobře, povzdechl si občan. To jsou kulisy příběhu, který prožíváme skoro dva roky.

 

Nehodlám vyjmenovávat všechny události, které se klenou od období lidového vzedmutí masového šití roušek, až po diverzní akce Daniela Landy a veřejné hulákání odpíračů všeho možného i nemožného. Nemá smysl připomínat projevy nejrůznějších státníků i odborníků, při nichž mnohá slza skanula po tváři strachy rozechvělého občana, a už vůbec nemá smysl rekapitulovat všechna ta lidská selhávání našich představitelů v českých hospodách, kteří se v nich ocitli čistě nešťastnou náhodou. Vždyť i různé přehmaty a divná rozhodnutí se jistě stala jen nedopatřením. Však se podívejte k sousedům!

A mezi tím vším občan, stále méně a méně důvěřivý k „rozhodným i nerozhodným“ krokům stávající vlády, jejíž ministr zdravotnictví i předseda vlády a mnozí jiní by už měli dělat cokoliv, jen ne mluvit k lidem, zaujímat nějaká stanoviska, a něco rozhodovat. Tolik už jsou stále stejní, stále stejně nudní. Prosím už jděte, myslí si některý občan, poněkud smutně, neboť za starou myšlenkou netlačí se žádná nová. Respektive nová vláda se tlačí, obtěžkána hlasy mnohdy nerozhodných voličů, leč občan teprve uvidí, až ti, kteří se tváří svěže a rozhodně, budou činit své rozhodné kroky, a spolu dají Česko dohromady.

Mám takový vtíravý pocit, že všechno, dnes politiky slibované, už tu nějak a v nějakých mutacích bylo a proběhlo, jen ten mrňous se šíří dál, a s ním i rozčarování, do kterého ale vstupují šťastné Vánoce. Ještě že tak, bude chodit Ježíšek a bude nadělovat. Je třeba se na něho připravit úklidem, pečením a nakupováním, zkrátka předvánočním shonem. A kdo že to vlastně je ten Ježíšek? No, není to jedno? Pomyslí si občan. Čím více se budeme promořovat, tím víc budeme odolnější, říkají jedni. Nesmíme se promořovat, protože šíření nákazy vytváří nové mutace, míní druzí. Občane, vyber si, máš přece svobodnou volbu.

Ještě že budou ty Vánoce, a lidé si mohou zvolit, jak je prožijí, aniž by utrpěli koronavirovou újmu, nebo, chraň Ježíšku, někoho tím kovídkem neobdarovali. Buď klidný občane, vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, a Česko zase bude dohromady. Uvaž jen, jaké množství filmů pro tebe smutného připravili naše televize, aby jsi se pobavil a na chvilku zapomněl. Budou dávat všechny ty zásadní filmy, které máš rád, jen ne ten, který by tě možná zajímal. Tenkrát ve Wuchanu. Jak to vlastně tehdy před dvěma roky bylo? No, není to ale dneska jedno?




3
Vytisknout
2976

Diskuse

Obsah vydání | 16. 12. 2021