Kdo ustoupí, může nakonec vyhrát

13. 12. 2021 / Boris Cvek

čas čtení 1 minuta

Mně se zdá nápad, aby příští sjezd sudetoněmeckého Landsmanšaftu byl uspořádán na území ČR, jako dobrý krok do budoucnosti česko-německých vztahů (a vím, že ta perspektiva se bude generačně lišit – můj otec by touto představou rozhodně nadšený nebyl). A v zásadě je mi celá zahraničně politická orientace pana Lipavského sympatická.

Stejně tak si ale nemyslím, že by pan Lipavský byl nenahraditelný. O Lipavského ovšem ve skutečnosti nejde, jde o spor mezi prezidentem a premiérem, a to možná ani ne o míru vlivu na podobu vlády (jako to bylo za Klausova mistrování pana Nečase), nýbrž o v zásadě poslední možnost Miloše Zemana být v centru všeho politického dění.

Ustoupit prezidentovi v zájmu co nejrychlejšího jmenování vlády, přičemž hned potom jít do sporu s hlavou státu prostřednictvím kompetenční žaloby, se mi zdá dobrá strategie. Nikdo neví, kdy a jak přesně Ústavní soud rozhodne – může to být až na jaře. Nikdo neví, jak bude prezident na nález Ústavního soudu reagovat. Za takových okolností nemá smysl riskovat, že vláda Andreje Babiše bude z demise řídit tuto zemi ještě v březnu. Postavení Petra Fialy jako plnohodnotného premiéra fungující vlády by taky bylo pro úspěch žaloby na prezidenta lepší.

A v neposlední řadě je třeba uvážit, že jakmile bude jmenována vláda, která má jasnou většinu ve Sněmovně, opřenou o strany, které jsou vzdálené vlivu prezidenta Zemana, veškerý reálný vliv Hradu na politiku spadne k nule. Je třeba, aby se to stalo co nejdříve.

0
Vytisknout
4550

Diskuse

Obsah vydání | 16. 12. 2021