Vznešená císařovna

14. 12. 2021 / Soňa Svobodová

čas čtení 13 minut

Když vás vaše cesty po vlastech českých za poznáním přivedou také na zámek ve Veltrusích, pak si dozajista nesmíte nechat ujít návštěvu nejen zdejšího krásného a rozsáhlého krajinářského parku o rozloze 300 hektarů s šesti mosty a daňčí oborou, jehož postupným upravovatelem byl český šlechtic Jan Rudolf hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína, ale také i pavilonu, který je díky němu zasvěcen vznešené císařovně, tak totiž často o této jediné ženě na českém trůnu v letech 1740 – 1780, jenž měla korunovaci v Praze roku 1743, s oblibou hovoříval. „Už tušíte její jméno?“ Pakliže si v duchu odpovíte : Marie Terezie Valpurga Amálie Kristýna (dcera císaře Svaté říše římské Karla VI. a Alžběty Kristýny Brunšvické) – arcivévodkyně rakouská, královna uherská, královna česká a markraběnka moravská, pak jste na tom se svou pamětí velmi dobře, ale budete-li se chtít o této panovnici dozvědět i něco více, co nás ve škole neučili stačí se postupně začíst do těchto tří knih: Marie Terezie: Miluj a panuj, Marie Terezie: Všichni věrní a nevěrní a do té nejčerstvější, která vyšla v minulém týdnu pod názvem: Marie Terezie: Tchyně Evropy. Jejich autorkou je novinářka a úspěšná scenáristka Mirka Zlatníková.


Paní Zlatníková, čím si vás tato vladařka získala, že jste se rozhodla ve svých třech knihách zmapovat postupně nejen její soukromý život, ale i ten veřejný ve smyslu panovnickém?

 

Byla to poslední vladařka na českém trůnu a poslední žena ve vedení země. Od té doby jsme si na český „trůn“ žádnou ženu nepustili. Neměli jsme prezidentku, ani premiérku. Česko je v tomhle smyslu evropskou raritou.

Z mého pohledu si myslím, že je to velká škoda pro nás všechny, protože ženy jsou po všech stránkách vnímavější a ve svých rozhodnutích lidštější než muži. V čem myslíte, že to vázne?

Paradoxně je chyba na straně žen. Vezměte si poslední volby: Kandidátky jednotlivých stran koalice měly na předních místech ženy, voliči ženy „kroužkovali“. Vypadalo to, že budeme mít nejméně tři ministryně. Hned po volbách si ale ty, kterým jsme fandili nejvíce, vzpomněly, že mají rodinné povinnosti a raději se budou ucházet o méně exponované funkce.

To jsme trochu odbočily, ale teď zpět k Marii Terezii...

Vaše první kniha z této trilogie, v níž mapujete první roky její vlády a také i její velkou lásku k Františku Štěpánu I. Lotrinskému, vyšla v roce 2017. Počítala jste v té době i s těmi dvěma pokračováními, která jste vydala letos nebo vznikly až na základě čtenářského ohlasu?

Nepočítala, stejně tak jsem nepočítala s dalším filmovým pokračováním, to vzniklo až na základě požadavků producentů. V jejím osobním životě mě zajímalo její mládí a důvod, proč se tak změnila. Kdy se z ní stala ta přísná opulentní paní, která ve střední Evropě zavedla školní docházku? Proč byla tak nesmlouvavá vůči svým dětem? Její mládí jsme totiž neznali, pozdější osud ano. Pak ale přišel ten velký úspěch prvních dvou filmových dílů a musela jsem pokračovat.

A já musím jen konstatovat, že jste udělala velmi dobře, protože je to konečně kniha film a téma, které zaujme nejen čtenáře, ale i diváka. Kéž by takových bylo na obrazovkách ČT k vidění více…

Ale teď k další otázce.

Současně s ní, jste také vytvořila i scénář ke dvoudílnému koprodukčnímu filmu o této jediné vládnoucí ženě na českém trůnu. Byla jste i při jeho natáčení?

Byla jsem se například podívat v brněnském Mahenově divadle, kde se natáčely scény z Burgtheateru. Ten den v Brně padl teplotní rekord roku, 41 stupňů, a uvnitř divadla bylo kolem padesáti. Venku se kropily ulice, houkala jedna sanitka za druhou, vlaky nabíraly strašná zpoždění, ale herci, na které mířily světlomety, hráli. Neuvěřitelné!

A je to znát, protože je to jediný film, na který se mnoho diváků těší celý dlouhý týden – a všichni říkají: „ Už aby byla neděle a Marie Terezie.“ To je podle mne velké vyznamenání pro všechny, kteří v čele s Vámi, na tom mají zásluhu. Co říkáte?

Určitě, ale uznání patří také producentům. V projektu se spojili čtyři středoevropské televize a tomu odpovídala výše investic. Na natáčení bylo více času, mohli jsme použít skvělé exteriéry i interiéry, fantastické kostýmy. Mimochodem, třeba v severských zemích jsou tyto koprodukce zcela běžné, ve střední Evropě ale ne.

Možná to Marie Terezie změní…

Jejím uznávaným a oblíbeným rádcem byl hrabě Emanuel SilvaTarouca, který měl také velký podíl na tom, že se z Marie Terezie stala rozvážná panovnice a ideální matka. V čem tkvělo to jeho hlavní kouzlo, že si dokázal získat její stoprocentní důvěru?

Hrabě je jednou z mých oblíbených postav. Znal Marii Terezii od dětství a byl k ní dokonale upřímný, což na vídeňském dvoře nebývalo zvykem. Ostatně na žádném z evropských dvorů. Bylo zajímavé, že ona jeho otevřenost nejen snesla, ale dokonce ji i vyžadovala. Říkala mu „můj vychovatel“. Scény, kdy Tarouca mluví do zrcadla, aby nebyl hrubý vůči panovnici, jsem si nevymyslela, tak to skutečně bylo, mluvil do zrcadla, ne k ní. Ale ideální matkou rozhodně nebyla, až Tarouca ji peskoval za neschopnost projevit city.

Což bylo dáno asi tím, že se moc soustředila na to, aby si udržela trůn. Vidíte to také tak?

Víte, já jsem dlouho pracovala jako manažerka: ředitelka redakcí, ředitelka magazínové divize. Pozice, na kterých už dost fouká. Svádíte tam každodenní bitvy, řešíte problémy, bojujete s konkurencí a pokud se neoprostíte od emocí, nedáte to. Nesmíte plakat, zoufat si, projevovat přehnané nadšení. Je těžké si na deset hodin denně vypnout city a pak je doma zase nějakou páčkou nahodit. Uvědomila jsem si to, když mi pětiletá dcera jednou vysvětlovala, že má ve školce jakýsi „problém“ a já jí odpověděla, ať mi neříká, jaké má problémy, ale jaká má řešení. No chápete to? Já jsem s tím pětiletým dítětem mluvila jako se svým podřízeným, to je přece strašné! Emoce jsou věc, kvůli které se tak těžko skloubí mateřství a kariéra. Mateřství a vládnutí. Dneska už máme stovky psychologických příruček, ale ty Marie Terezie neměla. Za to měla na hranicích reálná vojska.

Ano. Pak nelze projevovat emoce, ale sílu řešení...

Ve druhé knize, se zaměřujete na její prohranou válku o habsburské dědictví i rozpadající se manželství s Františkem Štěpánem. Bylo to kvůli tomu, že jí do života vstoupila druhá ještě více osudovější láska - hrabě Mikuláš Esterházy, přezdívaný Nádherný?

Marie Terezie dávala okázale najevo svoji ctnostnost. Založila mravnostní policii, byla velmi zbožná, plamenně mluvila o věrnosti. To logicky ve Vídni vyvolalo opačnou reakci: Spekulace o jejích nevěrách a nymfomanii. Z tereziánské doby bohužel nemáme deníky nebo zápisky dvořanů, jako je mají třeba Francouzi, z nichž by se dalo leccos odvodit. Jisté je, že s Esterházym ji pojilo přátelství a vzájemná pomoc. To, že to mohlo být i něco víc, je moje autorská licence.

Aha...

A v té třetí pojednáváte vzhledem k tomu, že tento císařský manželský pár měl celkem šestnáct dětí i o její sňatkové politice, jejímž prostřednictvím si získala novou moc. Čím si vysvětlujete to, že pouze její dcera Marie Kristína se mohla vdát po vzoru své matky z lásky. Bylo to tím, že Marie Terezie již nepotřebovala svou moc upevňovat, nebo v tom bylo něco jiného?

Mimmi, tak se Marii Kristině říkalo u dvora, milovala už od malička. Narodila se v den jejích narozenin a Marie Terezie to chápala jako dobré znamení. Byla to veselá bezstarostná holčička. Povahově pravý opak své matky a kopie Františka Štěpána. Myslím, že právě to na ní Marie Terezie milovala, tu podobu s Františkem. Mimmi všechno procházelo a všechno jí matka dovolila. Včetně sňatku z lásky.

Také je o ní známo, že o sobě velmi ráda vytvářela iluze. Z jakého důvodu, tak činila?

Věřila na dobré vzory a chtěla jím být. Nechala namalovat stovky svých portrétů, rozdat je po vídeňských domácnostech a pak jezdila kontrolovat, zda jsou vystaveny na vhodných místech. Dělala vlastně něco velmi podobného, jako dnes lidé na Instagramu.

Kromě toho byla i velkou ochránkyní katolické víry, což dokázala svou úctou ke sv. Janu Nepomuckému (nejuctívanější český světec), k jehož prvním nešporům mu obětovala drahocenné liturgické roucho, které sama vyhotovila. Bylo to dáno tím, že jí od mládí vychovávali jezuité?

Marie Terezie byla oddaná a upřímně věřící katolička. Jezuité měli na její výchově zásadní podíl. Většina z nás nakonec obhajuje výchovné principy a výchovu, v níž jsme vyrůstali. Máme třeba přísného otce. V mládí ho nenávidíme, přísaháme si, že my, takoví nebudeme a v pozdějším věku ho začneme citovat. „Náš tatínek vždycky říkal…“ A tak se stalo, že jezuitský řád nakonec zrušil až její syn, i když ona sama dostala pokyn k jeho zrušení od Vatikánu mnohem dříve. Nebyla toho prostě schopna.

O tom, že byla horlivou katoličkou, svědčí i to, že vyšívala jedny ze šatiček pro Pražské Jezulátko, které patří mezi nejvýznamnější...Je to tak?

Zcela jistě je kostelu darovala, jsou to ty zelené, dnes se jim říká vzor Marie Terezie. Jestli je opravdu osobně vyšila, to je otázka. Ale to jsme vlastně zpět u toho Instagramu.

A právě v náboženských otázkách mezi ní a jejím synem Josefem II., nepanovala shoda. Bylo to dáno mladistvým pohledem jejího syna na pokrok?

No přece všechny ty novoty, Voltaire, Rousseau a tak, to přece nemůže přinést nic dobrého! Zrušení nevolnictví je čiré bláznovství a další školní reforma znamená jen zmatek v dětských hlavách!... Ne, zcela vážné si myslím, že šlo o generační střet. Nikdo z nás není schopen sám sebe obrozovat do nekonečna. I ona měla své limity.

Celá éra její vlády je označována jako osvícenský absolutismus, takže velkou zásluhu na tom jistě měla i její vzdělanost, že..?

Vím, že se v učebnicích dějepisu takto označuje, ale já s tím nemůžu tak úplně souhlasit. Marie Terezie byla sice pokroková, ale také velmi opatrná. Naslouchala svým rádcům, odborníkům, manželovi. Byla vnímavá, důležitá pro ni byla zpětná vazba. Osvícenský absolutismus v té formě páchání dobrých skutků bez naslouchání komukoli je typické pro jejího syna Josefa II. A co se týče vzdělanosti i to je trošinku jinak. Nezapomeňte, že Marie Terezie nebyla vychovávána k panování. Učila se za pochodu a co se týče vzdělání si byla celý život nejistá. Perfektního vzdělání se dostalo až Josefovi.

Bude i další navazující filmové pokračování, nebo zůstane jen u Marie Terezie?

Zůstane jen u Marie Terezie. Položila jsem ji do rakve a zabouchla za ní víko. Mám pochopitelně radost, že se čtenářům a divákům líbila, ale moje životní téma to není. Tím jsou silné ženské příběhy obecně.

Můžete našim čtenářům prozradit, zda na vašem psacím stole leží nějaký další zajímavý historický námět?

Ano leží. Tentokrát jde o druhou světovou válku a je to další příběh o ženské síle. Já je vlastně píšu pořád dokola.

Děkuji za rozhovor.

Já, děkuji.




1
Vytisknout
2084

Diskuse

Obsah vydání | 16. 12. 2021