Vážení "mírotvůrci", v Evropě se už osmým rokem střílí

3. 1. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 7 minut
  • Od Silvestra ruští okupanti zabili na Donbasu dva ukrajinské vojáky. O kus dále na jihu v Sýrii stihli od nového roku zabít matku se dvěma dětmi a včera navrch vybombardovali vodovod v Idlíbu. 
  • Hodně zdaru v "zachraňování míru" s takovou darebáckou mocností. 
 
Zatímco svět oslavoval nový rok, v severozápadní Sýrii páchalo Rusko v časných ranních hodinách na Nový rok letecké údery  a bombardovalo dům a stany, kde spali vyhnaní civilisté. Rusové usmrtili  dvě děti a ženy a zranili deset lidí, včetně šesti dětí...
 



Finský prezident Sauli Niinistö v novoročním projevu mj. sdělil spoluobčanům:


"Měli bychom si udržovat naději, ale nepropadat pouhým zbožným přáním. V dobách jako tyto přichází na mysl poučení Henryho Kissingera. Podle jeho cynického prohlášení kdykoliv se primárním cílem skupiny mocností stalo vyhýbání se válce, mezinárodní systém byl vydán na milost a nemilost nejnemilosrdnějšímu členovi. Tento princip může být také podroben testu v dialogu, který má začít ve druhém lednovém týdnu."

Řečeno poněkud ostřeji parafrází Churchillova výroku, ti kdo si v situaci volby mezi válkou a hanbou vyberou hanbu nakonec stejně dostanou válku.

Nesmyslné řeči ohledně "zabránění válce v Evropě" znějící nyní na Západě na podporu kapitulace jsou založeny na obecné neinformovanosti veřejnosti o situaci ve světě a na posedlosti mediálního publika celebritálními pseudokauzami, jak ji velice přesně paroduje film K zemi hleď. Hovoří se o zabránění válce v situaci, kdy na Ukrajině probíhá válka nepřetržitě od roku 2014, žvaní se o tom, že Putin prý hromaděním vojsk "blafuje", když od jara 2014 zaútočil na Ukrajinu už třikrát: Nejprve na Krymu, poté v Donbasu a nakonec - když se ukrajinská armáda vzpamatovala a hrozilo, že "separatisty" na Donbasu přece jen porazí - intervenoval vojensky znovu na zlomu let 2014-2015. A vždycky mu to prošlo.

Slyšíme stále mantru, že se má s Ruskem "jednat", ale neví se o čem by se v praxi mělo jednat, aby Moskva přestala útočit na sousedy, které považuje za svůj majetek, a zabírat další a další jejich území (např. 20 % teritoria Gruzie). Bylo nám před Vánoci řečeno Američany, že nebudou Moskvě ustupovat a jednat "o nás bez nás", ale nyní už víme, že "o nás bez nás" proběhne formou dvoustranných rusko-amerických jednání - přesně podle ruského ultimáta - od 10. ledna.

Hlavním cílem Kremlu přitom už zjevně není ani tak samotné svržení prozápadní vlády na Ukrajině formou vojenské porážky a následné destabilizace režimu, jako mnohem šířeji pojaté vynucení odchodu Američanů z Evropy a ustavení ruského protektorátu nad "Evropským poloostrovem", čemuž má kromě jiného napomoci i idiotská úroveň západní debaty o tom, jak jsme Rusku prý hrozně ukřivdili a potřebujeme se s ním "konečně dohodnout".

Problém je, že s Kremlem může Evropa, která nebude součástí lednových jednání "mezi dvěma supervelmocemi" o svém vlastním osudu, v praxi jednat teprve později, až bude vše rozhodnuto, a to pouze na dvoustranné bázi (EU Moskva systematicky ignoruje, protože ji chce zničit) - jako jednotlivé vazalské národní státy podrobené moskevskému diktátu. Evropa toužící nade vše po míru s Ruskem by byla v nejlepším případě "finlandizovanou Evropou".

Taková Evropa si ovšem může ušetřit debaty o zelené transformaci a energetické politice vůbec, stejně jako o mezinárodní a bezpečnostní politice, ale i o mnoha dalších věcech, samozřejmě včetně lidských práv, politické svobody atd. Stejně jako v samotném Rusku totiž rozhodování nebude věcí poddaných, ale pánů. Moskvě nemůže vyhovovat, pokud by Evropa přestala nakupovat její ropu a zemní plyn, proto udělá vše proto, aby se plány na ochranu klimatu typu Green Dealu rozplynuly v nic. Dokud bylo Finsko "finlandizováno", Moskva si osobovala právo veta v celé řadě vnitřních i zahraničněpolitických záležitostí. Připravme se, že pokud je naším jediným přáním ve vztahu k Rusku opravdu "vyhnout se válce", kterou proti nám už mnoho let vede, cenou bude podrobení a ztráta suverenity, o jaké se suverenistickým fňukalům po dekády ostouzejícím Evropskou unii ani nesnilo.

Všechny řeči o "ruské bezpečnosti" bez výjimky končí faktickými debatami o ruské nadvládě, protože Rusko po léta se ohánějící "multipolárním světem" umí v mezinárodních záležitostech jednat jedním jediným způsobem: Diktovat ostatním, co mají dělat podle jeho vlastních představ, a považovat za smrtelnou urážku veškerá mezinárodně uznávaná pravidla a omezení mocenských choutek svých mocenských elit.

Umberto Eco v přednášce Věčný fašismus upozornil, že pro každého fašistu jsou nepřátelé "příliš silní i příliš slabí zároveň". V současném ruském fašismu se tohle projevuje řádně "protřepanou" směsí paranoie a pohrdání. Kdykoliv Moskva nemá něco 100 % pod kontrolou, epilepticky se svíjí v obavách, že ji protějšek hodlá zničit. Ale hned jakmile jí vyjde vstříc a nabídne ústupky, začne jej považovat za slabošský póvl.

Françoise Thomová konstatuje, že ve vztahu ke Kremlu je asi nejlepší udržovat si distanci a dělat si své.

A to je i případ současné krize. Měli bychom se bavit o tom, jak pomůžeme Ukrajině, jak se postarat o případné válečné uprchlíky, čím vyzbrojit a jak přeorganizovat české ozbrojené síly, jak zajistit obranu veřejného prostoru před dezinformačními kampaněmi iniciovanými z Kremlu.

Bohužel, pokud se chystaná ruská invaze na Ukrajinu nakonec neuskuteční, stane se tak s pravděpodobností hraničící s jistotou jedině za cenu daleko katastrofálnější politické porážky celého demokratického Západu. O "odstrašení" invaze přitom už je velmi pozdě uvažovat, neboť se mělo začít s praktickými kroky během prvního hromadění ruských jednotek u ukrajinských hranic v dubnu 2021.

Bizarní povídánky o tom, jak zlí Češi, kteří byli v roce 1968 okupováni "spojeneckým" impériem, jež dnešní Ruská federace považuje za svého posvátného předka, údajně ve službách krvežíznivého NATO ublížili nebohé "supervelmoci", nechť prosím zůstanou doménou Aeronetů, Nových republik a dalších Parlamentních listů.

1
Vytisknout
8808

Diskuse

Obsah vydání | 6. 1. 2022