Česká republika. Proč zaostává země, která byla v postkomunistické transformaci nejlepší? Země bez levice

19. 2. 2022

 
 
V nedávném průzkumu Eurobarometru o klíčových evropských hodnotách se Česká republika umístila na posledním místě. Proti trestu smrti nehlasovala ani třetina Čechů a pouze 43 % uznává právo na azyl. Česká republika uděluje nejméně azylů v EU. Čeští občané vykazují podprůměrnou podporu shromažďovacímu právu, sociálnímu zabezpečení a ochraně práv menšin. Průzkum Eurobarometru ukazuje chmurný obraz Čechů, uvězněných lidí, kteří se většinou zajímají jen sami o sebe a hledají řád a disciplínu, místo aby se vcítili do těch, kteří jsou jiní.

Loňské sčítání lidu ukazuje, že Česká republika je zemí stále starších lidí, kteří jsou závislí na migrantech. Každý pátý obyvatel je starší 65 let, což není dobré,  protože Česká republika má chronický nedostatek pracovníků, zejména těch vysoce kvalifikovaných. Českým firmám podle Svazu pro obchod a cestovní ruch chybí 350 tisíc pracovníků. Na jedné straně existuje neustálý tlak na růst mezd a na straně druhé pokles produktivity, který má za následek vyšší ceny a inflaci. Odborníci tvrdí, že jediným východiskem je otevření trhu práce cizincům, protože Češi dělají stále méně práce.

Migrační politika je ale mírně řečeno přísná. Z 10,5 milionu obyvatel je pouze půl milionu cizinců. Většinu z nich tvoří Ukrajinci, Slováci, Vietnamci, kteří do Česka přijíždějí od 70. let, Rusové a Poláci. V Česku dlouhodobě vládne protiimigrantská hysterie, zejména vůči muslimům, takže se s migranty z Blízkého východu, Asie a Afriky nepočítá.

Od nové vlády se očekává hodně. Nebude jí stačit schovat se za mantru „Za Babiše to bylo horší, přece nechceš, aby se vrátil!“ Skládá se ze dvou koalic: vítězné koalice s názvem Spolu, kde jsou  kromě ODS a KDU-ČSL liberálové z TOP 09. V menší koalici PirSTAN jsou piráti, jediná strana v parlamentu, která se podobá levici, i když se tohoto atributu zříká, a STAN, strana Starostů a nezávislých. Rozsah vládnoucích koalicí je od liberálních postojů až  po středopravicový.

Tyto koalice vyhrály  volby na základě protibabišovské rétoriky. Premiér Petr Fiala z ODS (to je bývalá strana Václava Klause, nejznámějšího českého euroskeptika, který byl ve věčném ideologickém konfliktu s Václavem Havlem), si přivlastnil nečekanou agendu: ochranu občanské společnosti, veřejnoprávních médií a demokratického odkazu Václava Havla.

Od nové koaliční vlády v čele s Petrem Fialou z ODS se hodně očekává. Tvoří ji pravicoví občanští demokraté, křesťanští demokraté, konzervativní liberálové, starostové, piráti a nezávislí.

Portál Alarm v textu "Oligarcha socialista versus havlovec z ODS. Jakým směrem se bude ubírat politický konflikt v České republice?" píše, že se vláda snaží změnit způsob, jakým se dělá politika v ČR. Nový premiér Fiala, politolog a univerzitní profesor, prosazuje politickou eleganci a chce se každým vystoupením co nejvíce lišit od svého populistického předchůdce.

Ve svém novoročním projevu o Havlovi a o zemi, která pozitivně nepostupuje kupředu, hovořil o pospolitosti, důvěře, vzájemnosti. Alarm píše, že tohoto bude těžké dosáhnout, když vláda nehodlá snižovat rostoucí dluhy zvyšováním daní. ODS v parlamentu pomohla Babišovu ANO hlasováním zrušit superhrubou mzdu (základ daně, který na rozdíl od hrubé mzdy zahrnuje zdravotní a sociální dávky placené zaměstnavatelem), z čehož měli prospěch jen bohatší občané, avšak znamenalo to díru v rozpočtu ve výši 4 miliardy eur. Stará vláda odcházela   s rozpočtovým schodkem více než 16 miliard eur, největším od dob české samostatnosti. Nová vláda zmrazuje platy a šetří tak na státních zaměstnancích, jako jsou školní kuchařky, sociální pracovníci, či knihovníci. Nic se tím neušetří a vysoká inflace   znamená propad jejich příjmů.

Sociolog Stanislav Biler vzpomíná na období po roce 2008, kdy Česko zasáhla krize a   pravice tehdy vrhla ČR do náruče soudního exekutora.

„Jako bonus jsme pak dostali Andreje Babiše, který se dostal k moci v důsledku naštvanosti lidí s vládou. Dnes máme energetickou krizi a inflaci. Pravice je opět u moci a jako recept nabízí staré známé škrty – jako by změna nebyla možná,“ upozorňuje Biler a zdůrazňuje, že premiér nyní hledá peníze na zaplnění děr v rozpočtu, které on a jeho kolegové v parlamentu způsobili hlasováním v době, kdy byl v opozici.

Absenci levice v parlamentu začal nyní Babiš využívat jako příležitost k útoku na vládu ve prospěch sociálně slabých. Zatímco u moci se snažil zavděčit všem, v opozici hraje kartu ochránce chudých. Odtud ten ironický název „oligarcha socialista“ z portálu Alarm.

Levicoví voliči nejsou v českém  parlamentu dnes zastoupeni; sociální demokraté, se kterými byl Babiš v koalici, a nereformovaní komunisté, kteří podporovali koalici s oligarchou, se tam nedostali. Babiš vysál nemalou část jejich voličů, a aby to bylo ještě absurdnější, dvaatřicet let po sametové revoluci se poslední parlamentní volby v Česku nesly v duchu boje proti komunismu.

Politolog a historik Jaroslav Fiala konstatoval v Deníku N, že Češi bojují s „neomarxistickou diktaturou v Bruselu, zeleným šílenstvím a zdravotní totalitou.“ Nezávislí nejvíce energie vynaložili na dokazování, že nejsou levičáci a milovníci migrantů.

Hlavní politický konflikt se v Česku podle historiků Fialy (ale i v mnoha zemích na východ od ní) odehrává bez levice, mezi nacionalisty a populisty v opozici a konzervativci a liberály ve vládě.

„Konec Babišovy vlády je bezesporu pro Českou republiku krokem správným směrem. Naše společnost však v poslední době upadla do šílenství, které nás ještě více vzdálilo Evropě,“ domnívá se Fiala s tím, že Babišova oligarchická mašinérie nikam nezmizela. Je třeba také zmínit, že premiérova strana ODS je v Evropském parlamentu ve stejné politické frakci jako nechvalně známá polská PiS.


Historik se stejným příjmením jako premiér se domnívá, že bychom měli otočit hlavu k jiným sousedům, k Němcům, kde sociální demokraté nemají čtyřprocentní, ale pětadvacetiprocentní podporu, kde levice úspěšně bojuje s populismem a kde ekologie není nadávka. Vedle Ruska vidí hlavní strana v nové vládě, Fialova  ODS, potenciální nebezpečí ve velkých západoevropských zemích, které chtějí zelenější energii.

"Něco nám chybí a už dávno to není jen deficit politických stran nebo selhání státu." Nadávat na komunismus už nestačí. Přechod Česka na vedlejší kolej už nelze ospravedlnit více než třicetiletou historií... Za sociální politiku, která je  na Západ od nás běžná, se tu bojuje jen velmi těžce. Minimální mzda je stále nejmenší v  EU a o západních mzdách si většina lidí může nechat jen zdát. Environmentální politika je považována za zelený fanatismus a pomoc chudým za plýtvání a zneužívání peněz. Manévrovací prostor pro levicovou stranu je v takovém prostředí úzký. Výrazy jako rovnost a solidarita jsou zesměšňovány, považovány za podezřelé nebo dokonce nebezpečné,“ řekl Fiala rozhořčeně.

Nová vláda se musí vypořádat i s problémem vlastní důvěryhodnosti. Anketa Českého rozhlasu mezi ministry ukázala, že šest ministrů neznalo základy EU, někteří nevěděli, kdy ČR do EU vstoupila, a někteří neznali počet členů Evropské unie. Koaliční lídři před volbami slibovali, že ministři budou kompetentní lidé a budou umět cizí jazyky. Ukázalo se, že nejméně pět z nich není schopno vést jednání v angličtině. V roce, kdy bude Česká republika předsedat EU, je vážným handicapem nemožnost aktivně se účastnit formálních i neformálních jednání na vysoké úrovni v Bruselu.

Za Babiše se vystřídali čtyři ministři zdravotnictví, první se vrátil jako pátý na konci funkčního období této vlády. Už jen tato skutečnost vypovídá o tom, jak se vláda vypořádala s epidemií a opatřeními, která přijala. Ministr zdravotnictví v nové vládě Vlastimil Válek a jeho opatření a jeho způsob komunikace s občany ani populistický přístup k epidemii bohužel nenasvědčují lepším dnům. Naštěstí je české zdravotnictví velmi funkční a jen jeho kvalita zachránila zemi před ještě větší katastrofou.


Premiér Fiala bude muset vyjádřit svůj postoj k postoji České republiky k útokům maďarské a polské vlády proti nezávislým médiím a justici, proti LGBT komunitě, vůči ostudné situaci v oblasti potratů v Polsku či maďarské ofenzivě proti nevládním organizacím.

Přesto však není česká demokracie tak ohrožena jako v Polsku a Maďarsku, mimo jiné díky veřejnoprávním a nezávislým médiím, Ústavnímu soudu a dvoukomorovému parlamentu. Cesta k zlepšení je však pomalejší, kolaps mnohem rychlejší. Za zmínku stojí, že do roku 2017, až do vítězství Babišovy antisystémové strany ANO, byla Česká republika na seznamu zemí, jejichž demokracie byla označena jako plná. Od tohoto roku je demokracie v ČR charakterizována jako nedokonalá.

Očekávalo se, že země, které provedou transformaci od komunismu nejúspěšněji, se dostanou do skupiny původních členských zemí EU nejrychleji, alespoň v některých oblastech. Česká republika nepochybně udělala obrovský pokrok. Zmiňme nejnovější seznam Indexu sociálního rizika o politické a ekonomické stabilitě zemí. Zde je Česká republika v první dvacítce, na 19. místě před Velkou Británií, která se umístila na 22. místě, a Spojenými státy, které jsou na 35. místě. Česká republika má nejnižší nezaměstnanost v EU, ke konci loňského roku pod 3 %. Česko čeká ještě hodně práce v reorganizaci státní správy, digitalizaci státní správy, výstavbě nových dálnic a rychlovlaků. Je třeba urychlit vydávání stavebních povolení, podporovat inovace, otevřít trh práce cizincům.

Jak je Česká republika hodnotově daleko od svých západních partnerů, ukazuje i to, že dosud neratifikovala Istanbulskou úmluvu. Ministr spravedlnosti za ODS Pavel Blažek začátkem týdne oznámil, že projednávání úmluvy o rok odkládá. Někteří europoslanci připouštějí, že hlasování o dokumentu Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí by mohlo vládnoucí  koalici pěti stran rozdělit.

Projevy ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky z řad křesťanských demokratů nepodporují premiérovy výzvy podpory Havlova odkazu a ochrany lidských práv. Jurečka před volbami řekl, že si nedovede představit svou stranu ve vládě, která by podporovala sňatky osob stejného pohlaví. Před pár dny v roli ministra řekl, že je proti zavedení zákonného zákazu fackování dětí, protože „fackování může dětem stanovit limity“, a že „rád dostával facky od rodičů v pravý čas." ​​Ministr sociální péče, pod jehož dohledem jsou zákony na ochranu dětí, vyzývá k fyzickému trestání dětí, bez ohledu na to, že by se mělo rozlišovat mezi tzv. výchovným pohlavkem nebo  „skutečným násilím" na dětech. Ví ministr přesně, kde je ta hranice, vědí to rodiče? O co výslovně stojí, je přidat do své služby rodinu.

Politolog Jiří Pehe nedávno napsal, že novou vládu čeká nové minové pole z hlediska hodnotové orientace. Jakkoli se různorodá koalice snaží citlivým tématům vyhýbat, na vládním stole se najdou cenná témata, protože některá v EU hoří, a to jsou především tzv. zelená politika a evropská azylová politika. O tom posledním Pehe říká:

"Její finální podoba bude brzy dokončena a projednávání české vlády nebude stačit na aktuální hesla, že je třeba chránit vnější hranice EU, řešit problémy v zemích migrantů a za každou cenu předcházet neregulérní migraci."

Pehe dodává, že premiér Fiala bude muset v rámci Visegrádské skupiny deklarovat postoj české vlády k útokům maďarské a polské vlády proti nezávislým médiím a justici, proti LGBT komunitě, proti ostudné situaci v oblasti potratů v Polsku či maďarské ofenzivě proti nevládním organizacím.

Fiala se nemůže dovolávat liberální demokracie, právního státu, členství v EU a odkazu Václava Havla a zároveň tvrdit, že dění v Polsku a Maďarsku je vnitřní záležitostí těchto zemí.

Petr Fiala však není jako Václav Klaus, bývalý lídr ODS, technolog moci a euroskeptik, který zcela zbloudil a stal se fanouškem AfD, odpůrcem vakcín a popíračem klimatických změn. Idoly nového českého premiéra jsou ale Ronald Reagan a Margaret Thatcherová.

Politický komentátor Petr Honzejk se domnívá, že strany vládní koalice musí co nejdříve začít pracovat na důvěryhodnosti, protože jinak je čeká karambol.

„A to na podzim v komunálních volbách. A hlavně za rok u prezidentských voleb, na které se Andrej Babiš už těší.“

Češi tradičně poslouchají své prezidenty. Přesto, že mají jen symbolickou roli danou ústavou, mohou utvářet společnost, působit jako kohezní faktor v době krize, udávat směr. Pokud by podle Peheho pětikoalice postavila proti Babišovi kvalitního kandidáta, taková osobnost by „pomohla nejen dezorientované společnosti vyrovnat se s novými problémy, ale otevřela by smysluplnou debatu o tom, jakou společností chceme být, oba ve vnitřní a zahraniční politice“.

Zdroj v chorvatštině ZDE