Přímé důkazy o tom, že ruské zájmy jsou v dezinformačních a politických symbiotických kruzích vždy až na prvním místě

Testování hybridu na českém internetu aneb co je víc než nejvíc

17. 2. 2022 / Bohumil Kartous

čas čtení 5 minut
Když někdejší premiér Babiš a ministr vnitra Hamáček neplánovaně "žmoulali čepice" a nervózně přitom oznamovali občanům, že exploze v muničním skladu ve Vrběticích a smrt dvou lidí není nehoda, nýbrž akce ruské zpravodajské služby GRU, byl víkend. I přesto, že v tuto dobu jsou pravidelně dezinformační aktivity relativně utlumeny, reakce na toto odhalení byla okamžitá. Během neděle se objevila řada zpochybnění nebo dezinterpretací, které měly buď zbavit Rusko viny, nebo ho postavit do světla země, která to myslí dobře. Například narativem o údajném prodeji munice ISIS, který následně zaútočí na i na naše území, čemuž vlastně GRU zabránila. Je vcelku jedno, jak tupé jsou dezinformační příběhy, jde o to, jak rychlý je "rapid response management" v takových případech. Stejně jako tehdy, i situace na ukrajinských hranicích ukazuje, co je významným hybatelem dění na dezinformačním ceně a co následně vyvolává důsledky v podobě šibenic na náměstích a fyzického obtěžování těch, kdo jsou digitálnímu mohu představení jako původci zla.

Situace v posledních týdnech je velmi podobná. Eskalace konfliktu mezi Ruskem, proxy obětí Ukrajinou a západem, vůči němuž Rusko prostřednictvím hrozby útoku na Ukrajinu vyvíjí tlak na splnění nehorázných podmínek "míru", způsobuje významné překrytí jakýchkoliv dalších témat v dezinformačních obsazích.


Toto jsou wordcloudy z reportu Českých elfů o dění na dezinformační scéně z ledna. Znázorňují podporované subjekty (zeleně) a cíle útoků (červeně). První grafika pak znázorňuje tyto poměry v rámci dezinformačních webů, kdežto druhá v rámci řetězových e-mailů:





Přesun k tématu, které přímo ohrožuje způsob vnímání Ruska ze strany české veřejnosti, je v posledních týdnech masivní. Je třeba brát v úvahu i to, že další témata, typicky dezinformační hodnocení situace na domácí politické scéně, z velké části konverguje s tématem "Ruska", jak se ostatně děje zcela běžně. Piráti, Fiala nebo Pekarová Adamová jsou tak velmi často označování za servilní pomocníky "viníků" situace, protože NATO (jeden z nejčastějších cílů útoků dezinformačních webů) je - viděno prokremelskou propagandou - hlavním iniciátorem situace, v níž je Rusko "napadeno" a pouze se brání.

Nejde zde o vcelku banální zjištění, že Rusko a na něj navázané vilové skupiny, ať už je to dezinformační scéna nebo část české politiky (SPD, KSČM a další marginální skupiny), poslušně nastolují agendu dopředu dobře zpracovanou propagandou současného ruského mocenského aparátu. Jde zejména o to, že v situacích, jako je tato, tedy tématu přímo se dotýkajícího ruské pozice v evropském a globálním vnímání, dochází zcela pravidelně k okamžité aktivaci těchto symbioticky působících entit a témata - v potřebném aranžmá, následně dominují nad vším ostatním.

Často padají dotazy, zda je možné chytit za ruku konkrétního prokremelského trolla a říct o něm, že je původcem nějaké dezinformace, která koluje českým internetem. Nebo zda je množné prokázat, ve kterých případech je ruský aparát hybridního působení producentem šířených narativů. Je samozřejmě krajně obtížné, v drtivé většině případů nemožné odhalit originalitu dezinformací, neboť jejich smyslem (a podmínkou nutnou) je utajení původce. V okamžiku, kdy by byl znám, byla známa také intence, záměr a tedy by takový obsah ztratil potřebnou atraktivitu, kterou mu dává anonymita nebo smyšlený původ předstírající zdánlivou neutralitu. I proto je tak důležité bavit se o tom, jakým způsobem prokazovat v digitálním prostředí identitu,. což by významně snížilo potenciálů k šíření manipulací.

Ten důkaz nepřímý, právě "rapid response management", který vede dezinformační scénu k takřka jednotné frontě obhajující prokremelské zájmy vždy, když je to třeba, je zcela prokazatelný. Potřeba hledat v takovém okamžiku konkrétní osobu či organizaci, která jako první vypustila dezinformaci do světa, ztrácí smysl. A stejně tak se jeví jako vysoce naivní domněnka těch akademiků, kteří potřebují bádat nad definicí hybridní povahy podobných intervencí a zároveň se domnívají, že jediným správným řešením je odkrývat příčiny nespokojenosti a vnitřní společenské nedůvěry. Ty nepochybně vedou část společnosti k hledání identity v opozici vůči establishmentu, ale zdroje, které tuto identitu sytí, zcela zásadně ovlivňujínasměrování takové nespokojenosti či nedůvěry. Nehledě na to, že tyto zdroje působí v reálném čase, zatímco o řešení v podobě zvyšování společenské důvěry se můžeme bavit přinejmenším v dekádách.

Vláda má příležitost zabránit tomu, aby i ty skupiny, které mobilizoval covid, rozšířily už tak početnou "obecnou" dezinformační scénu. Náznaky toho, že se tak stane, se už začínají objevovat v podobě synergie mezi antivax hnutím a SPD, případně na různých dezinformačních fórech se objevují prokremelské obsahy. Pokud v tomto směru zůstane neaktivní, sklidí za to sama (ne)zaslouženou výslužku.

0
Vytisknout
8411

Diskuse

Obsah vydání | 22. 2. 2022