21. 2. 2022 / Beno Trávníček Brodský
Poslouchat, či sledovat běžné sdělovací prostředky občas vydá na výběrové panoptikum. Soudím, že úlohou novináře je popisovat pro širokou veřejnost hlavní problémy a přinášet na konci takových zpráv světélka v tunelu.
Tedy například – ta strana říká to a tamta zase tohle, fajn, i to může veřejnost vědět. Ale já jako novinář jsem se prodral problémem a soudím, že verze kriticky se blížící pravdě je TATO. A samozřejmě, pokud někdo moji informaci verifikuje na základě ještě lepšího zmapování reálného stavu – jen dobře! Tedy například válečný zpravodaj z terénu versus teoretický pisálek o válce...
Příliš objektivizujeme, aby náhodou nějaká strana diskuse nepřišla k úhoně. A PRAVDA, jak o ní v úžasné písni zpívá Jarek Nohavica, se pak často potlouká nahá a po škarpách spí.
Je možné, že veřejná apatie, která je často začátkem konce nějaké formy společnosti, je způsobena i tímto stavem. Unikají jádra problémů. Nikdo například zatím veřejnosti dostatečně přesně nevysvětlil energetickou krizi a už vůbec se nenašel novinář, který by vládnoucí skupinu dotlačil k veřejné diskusi o pro širokou veřejnost dobrých a perspektivních řešeních.
V důsledku klimatické změny nás bičují devastující větry – kolik takových jasných komentářů jste ve velkých sdělovadlech slyšeli? S následnou poznámkou kude vede mitigační a kudy adapatační vhodná cesta?
Je zhola zbytečné děsit lidi čímkoli, pokud v reportáži není zmíněno nějaké konkrétní světélko na konci. A také, pokud u problémů, za které je odpovědný známý subjekt (například stát), není dotázán jeho relevantní zástupce jaká budou zvolena řešení, kdy k nim dojde a kdo je za naplnění takových slibů zodpovědný.
Diskuse