Putin kalkuluje správně: NATO se rozkládá

13. 6. 2022

čas čtení 5 minut

Chybné kroky Západu otevřely cestu ruské invazi. Ukrajinské jednotky nyní bojují o přežití a NATO riskuje další katastrofální selhání


Štít odrazuje nepřítele a znamená odhodlání. Je to také něco, za co se lze schovat, aby se zabránilo válce. Od chvíle, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, používají američtí a evropští politici s různou mírou statečnosti Severoatlantickou alianci k oběma účelům, píše Simon Tisdall.

Summit NATO v Madridu, který se koná tento měsíc, je označován za nejdůležitější  setkání od dob studené války.  Přesto zůstávají obrovské otazníky.

 
Ben Wallace, britský ministr obrany, minulý týden na Islandu varoval, že příštím cílem Vladimira Putina mohou být Litva, Lotyšsko a Estonsko, protože je stejně jako Ukrajinu nepovažuje za "skutečné" země. Stejně jako Biden však ani Británie nemá žádný zřetelný plán, jak zajistit, aby nezávislá Ukrajina přežila.

Důležití evropští členové NATO se schovávají za aliancí, kterou dříve znevažovali a přehlíželi. Využívají ji k tomu, aby se vyhnuli nákladným  závazkům vůči Kyjevu, které by mohly rozzlobit Moskvu.

Francouzský Emmanuel Macron sní o strategické autonomii EU a dává přednost řečem před činy. Němec Olaf Scholz je ztělesněním liknavosti a otálení. Viktor Orbán, maďarský premiér, který porušuje sankce,  pracuje pro Putina.

Jednotnou frontu podkopávají i cynicky sebestředné pokusy tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana sabotovat žádosti Finska a Švédska o členství.

Polsko a další státy "frontové linie" chtějí tvrdší přístup, včetně trvalého rozmístění dalších jednotek, těžkých zbraní a letadel na ruských hranicích.

Pokud jde o Ukrajinu, její vedení se téměř vzdalo nadějí na členství, které slavnostně přislíbilo na summitu NATO v Bukurešti v roce 2008, a přestalo volat po přímé vojenské intervenci. "Samozřejmě uslyšíme slova podpory... jsme za to velmi vděční," řekl její ministr zahraničí Dmytro Kuleba. Poté, co  obvinil NATO, že "nic nedělá", neočekává v Madridu konkrétní kroky týkající se včelenění Ukrajiny do NATO nebo například "bezpečnosti Černého moře".

Stále trvá neodpustitelná  neschopnost USA a Evropy postavit se nezákonné blokádě ukrajinských přístavů ze strany Moskvy, která způsobuje celosvětový nedostatek potravin.

NATO by mohlo a mělo vyvíjet větší tlak na ruské síly, a tak pomoci přesvědčit Putina, aby ukončil svou genocidní válku

Proč NATO nedělá více? Výmluvy pro pasivitu a nečinnost vytvářejí obraz aliance, která je podstatně méně jednotná, než její obdivovatelé předstírají.

Pokud bude ruská agrese na Ukrajině pokračovat, obě strany budou zoufalé, diplomatická patová situace se prohloubí a hrozba širšího konfliktu vzroste. Dlouho neřešené slabiny a zranitelnost NATO se stanou zjevnějšími a nebezpečnějšími pro ty, kdo se krčí za jeho bojovými hradbami. Ukáže se, že NATO nedokáže Západ chránit před ruskou agresí.

Bylo by nerealistické očekávat v tak velké organizaci bezproblémovou politickou jednomyslnost. Ale skutečnost, že každý člen má stejné slovo, ačkoli z hlediska vojenských kapacit jsou absurdně nerovné, brání rychlému a odvážnému rozhodování. Ruská jaderná nebo chemická provokace by v NATO pravděpodobně vyvolala ochromující kakofonii protichůdných hlasů - a Putin to jistě ví.

Současně existuje obrovská nadměrná závislost na USA, vojenské velmoci, bez jejíhož souhlasu se nic neděje a za jejíž mocí  číhají státy, které odmítají platit.

Také organizačně a vojensky je NATO rozhárané. Má tři  velitelství - v Itálii, Nizozemsku a v USA. Jeho nejvyšší generál však sídlí v Belgii. Chybí interoperabilita zbraňových systémů různých zemí, společná cvičení, nákupy zbraní a sdílení zpravodajských informací.

NATO je také stále více přetížené, protože se potýká s ruskou hrozbou v euroatlantickém prostoru a s problémy v Indopacifiku, které představuje agresivně se rozpínající Čína.

V Madridu se očekávají vedoucí představitelé Japonska, Jižní Koreje, Austrálie a Nového Zélandu. Jejich společná noční můra: totalitní čínsko-ruská globální osa "bez hranic" s ozvěnami nacisticko-sovětského paktu z roku 1939.

NATO má zveřejnit svou  "strategickou koncepci" na příštích deset let, jak se s tím vším vypořádat, navíc s nadnárodním terorismem, destabilizující změnou klimatu, kybernetickou válkou a vzestupem protidemokratických států. Je to náročný úkol.

Zpožděná je i nová národní bezpečnostní strategie Bidenovy administrativy zaměřená na Asii, která musela být narychlo přepracována po invazi na Ukrajinu.

Má-li však NATO na těchto četných frontách účinně pokročit, musí se také ohlédnout zpět, přiznat si chyby z minulosti a přijmout určitou odpovědnost za současnou krizi.

Západní lídři připravili půdu pro dnešní katastrofu tím, že nepřijali Ukrajinu do NATO  a  nepotrestali Putina za válečné zločiny v Čečensku a Sýrii, ani za jeho útok na Gruzii v roce 2008, ani za anexi Krymu  a válku v Donbasu po roce 2014.

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 NATO ztratilo směr. Myslelo si, že je po všem! Ale nebylo po všem  a není.

Právě teď Putin na NATO útočí  a podrobuje Západ zkoušce. Pokud se nezmění jeho váhavý přístup k rizikům, možná se brzy nebudeme mít kam schovat. Selže NATO znovu?

Zdroj v angličtině ZDE

-1
Vytisknout
10166

Diskuse

Obsah vydání | 16. 6. 2022