"V této válce nevidím spravedlnost." Ruský voják odhaluje prohnilost v ruské invazi na Ukrajinu

18. 8. 2022

čas čtení 10 minut
Foto: Pavel Filatěv

Pavel Filatěv: "Už prostě nemohu mlčet"

Pavel Filatěv uprchl z vlasti poté, co zveřejnil 141stránkový popis svých zážitků z fronty


Pavel Filatěv si byl vědom důsledků toho, co říká. Bývalý výsadkář chápal, že riskuje vězení, že bude označen za zrádce a že se ho budou jeho bývalí spolubojovníci stranit. Jeho vlastní matka na něj naléhala, aby z Ruska utekl, dokud ještě může. Přesto to řekl.

"V téhle válce nevidím spravedlnost. Nevidím tu pravdu," řekl u nenápadného stolku  kavárny v moskevské finanční čtvrti.

"Nebojím se bojovat ve válce. Ale potřebuji cítit spravedlnost, pochopit, že to, co dělám, je správné. A myslím si, že to všechno selhává nejen proto, že vláda všechno ukradla, ale i proto, že my, Rusové, necítíme, že to, co děláme, je správné."

Před dvěma týdny Filatěv na své stránce na sociální síti VKontakte zveřejnil 141stránkovou bombu: den po dni popsal, jak byla jeho výsadková jednotka vyslána z Krymu na pevninskou Ukrajinu, jak vstoupila do Chersonu a obsadila přístav a jak se více než měsíc zakopávala pod těžkou dělostřeleckou palbou u Mykolajivu - a pak jak byl nakonec zraněn a evakuován z konfliktu s oční infekcí.


V té době už byl přesvědčen, že musí odhalit prohnilost  v jádru ruské invaze na Ukrajinu. "Seděli jsme pod dělostřeleckou palbou u Mykolajiva," řekl. "V tu chvíli jsem si už myslel, že tady děláme jenom kraviny, na co nám ta válka sakra je? A opravdu mě napadlo: 'Bože, jestli to přežiju, tak udělám všechno pro to, abych to zastavil'."



Strávil 45 dní psaním svých pamětí z konfliktu, čímž porušil omertu, podle níž bylo dokonce i slovo válka na veřejnosti zakázáno. "Už prostě nemůžu mlčet, i když vím, že tím nejspíš nic nezměním a že jsem se možná zachoval hloupě, když jsem se dostal do takových problémů," říká Filatěv a prsty se mu třesou stresem, když si zapaluje další cigaretu.

Jeho paměti ZOV se jmenují podle taktického značení namalovaného na ruských armádních vozidlech, které bylo v Rusku přijato jako proválečný symbol. Až dosud neexistovalo žádné podrobnější, dobrovolné vyprávění od ruského účastníka agrese na Ukrajině.

"Je velmi důležité, že se někdo stal prvním, kdo promluvil," řekl Vladimir Osečkin, šéf lidskoprávní sítě Gulagu.net, který Filatěvovi pomohl začátkem týdne opustit Rusko. Tím se Filatěv stal také prvním známým vojákem, který uprchl z Ruska kvůli odporu k válce. "A to otevírá Pandořinu skříňku."

Tento týden ruský investigativní web iStories, který má Ruskem zakázáno tam vycházet, zveřejnil svědectví jiného ruského vojáka, který se na kameru přiznal ke střelbě a zabití civilního obyvatele v ukrajinském městě Andriivka.

Filatěv, který sloužil v 56. gardovém výsadkovém pluku se základnou na Krymu, popsal, jak jeho vyčerpaná a špatně vybavená jednotka vtrhla koncem února za krupobití raketové palby na pevninskou Ukrajinu, aniž by měla konkrétní logistiku nebo cíle a aniž by tušila, proč vůbec k válce dochází. "Trvalo mi několik týdnů, než jsem pochopil, že na ruském území vůbec žádná válka není a že jsme právě zaútočili na Ukrajinu," řekl.

V jednu chvíli Filatěv popisuje, jak draví výsadkáři, elita ruské armády, obsadili námořní přístav v Chersonu a okamžitě začali krást  "počítače a veškeré cenné zboží, které jsme našli". Pak vyplenili kuchyně a hledali jídlo.

"Jako divoši jsme tam snědli všechno: oves, ovesnou kaši, marmeládu, med, kávu... Na nic jsme nedbali, už jsme byli vyčerpaní. Většina z nich strávila měsíc na poli bez špetky pohodlí, sprchy nebo normálního jídla."

"Do jak divokého stavu můžete lidi přivést, když vůbec nemyslíte na to, že se potřebují vyspat, najíst a umýt," napsal. "Všechno kolem v nás vyvolávalo odporný pocit; jako ubožáci jsme se snažili jen přežít."

"Vím, že to zahraničnímu čtenáři bude znít divoce," řekl Filatěv, když popisoval, jak spolubojovník ukradl počítač. "Ale [voják] ví, že to má větší cenu než jeden jeho plat. A kdo ví, jestli bude zítra ještě naživu. Tak si to vezme. Nesnažím se ospravedlnit to, co udělal. Ale myslím, že je důležité říct, proč lidé takto jednají, abychom pochopili, jak je zastavit... Co člověk v takových extrémních situacích udělá."

Dlouze  kritizoval to, co označil za "degradaci" armády, včetně používání zastaralé výstroje a vozidel, kvůli nimž jsou ruští vojáci vystaveni ukrajinským protiútokům.

 Pušku, kterou dostal před válkou, měl zrezivělou a s přetrženým řemínkem, řekl.

"Byli jsme prostě ideální cíl," napsal a popsal, jak cestoval do Chersonu na zastaralých a nepancéřovaných nákladních autech UAZ, která někdy stála na místě i 20 minut. "Nebylo jasné, jaký byl plán - jako vždy nikdo nic nevěděl."

Filatěv popisuje, že jeho jednotka byla v době, kdy se válka vlekla, téměř měsíc uvězněna v zákopech poblíž Mykolajiva pod palbou ukrajinského dělostřelectva. Právě tam mu střela vmetla bláto do oka, což vedlo k infekci, která ho málem připravila o zrak.

S rostoucí frustrací na frontě psal o zprávách o vojácích, kteří se úmyslně postřelili, aby unikli z fronty a získali 3 miliony rublů (40 542 liber) jako odškodné, a také o zvěstech o mrzačení zajatých vojáků a mrtvol.

V rozhovoru uvedl, že osobně neviděl akty týrání prováděné během války. Popsal však kulturu hněvu a zášti v armádě, což boří fasádu naprosté podpory války líčené ruskou propagandou.

"Většina lidí v armádě je nešťastná z toho, co se tam děje, jsou nešťastní z vlády a svých velitelů, jsou nešťastní z Putina a jeho politiky, jsou nešťastní z ministra obrany, který v armádě nikdy nesloužil," napsal.

Od té doby, co své svědectví Filatěv  zveřejnil, s ním podle něj celá jeho jednotka přerušila kontakt. Domnívá se však, že 20 % členů jeho jednotky  jeho protest přímo podpořilo. A mnozí další mu v tichých rozhovorech vyprávěli, že mají pocit úcty  k vlastenectví Ukrajinců bojujících za obranu vlastního území. Nebo si stěžovali na špatné zacházení Ruska s vlastními vojáky.

"O veterány se v Rusku nikdo nestará," řekl v jednu chvíli. Ve vojenských nemocnicích popisoval, jak se setkával s nespokojenými vojáky, včetně zraněných námořníků z křižníku Moskva, potopeného v dubnu ukrajinskými raketami, kteří okřikovali vyššího důstojníka a odcházeli z místnosti. A v ZOV píše,  že "jsou tu hromady mrtvých, jejichž příbuzným nebylo vyplaceno odškodné", čímž potvrdil zprávy médií o zraněných vojácích, kteří čekají na výplatu odškodného měsíce.

Filatěv měl původně v plánu své paměti zveřejnit a okamžitě se přihlásit na policii. Aktivista Osečkin mu však řekl, aby si to rozmyslel, a zároveň ho opakovaně vyzval k útěku ze země. Až do tohoto týdne to odmítal.

"Tak jsem odjel, odjel jsem do Ameriky, a kdo jsem tam? Co mám dělat?" řekl. "Když mě nepotřebují ani v mé vlastní zemi, tak kdo mě potřebuje tam?" dodal.

Proto Filatěv dva týdny přespával každou noc v jiném hotelu, žil z těžkého černého batohu, který nosil s sebou, a snažil se být o krok napřed před policií. Přiznává, že ani tehdy nemělo být těžké ho najít.

"Říká se, že za hrdinství jedněch  platí  druzí," řekl. "Je 21. století, začali jsme tuhle idiotskou válku a opět vyzýváme vojáky, aby konali hrdinské činy, aby se obětovali. Neumíráme na to?" dodal.

Ze všeho nejvíc se divil, proč je stále na svobodě. Doslechl se, že se ho jeho jednotka chystá obvinit z dezerce, což je obvinění, které by ho mohlo dostat na mnoho let do vězení. A přesto se nic nedělo.

"Nechápu, proč mě ještě nesebrali," říká při setkání na nádraží v Moskvě. "Za posledních šest měsíců jsem toho řekl víc než kdokoli jiný. Možná nevědí, co si se mnou počít."

Je to záhada, kterou možná nikdy nevyřeší. Filatěv uprchl ze země neznámou cestou někdy po sobotním večeru, kdy se vydal hledat hostel, kde by strávil noc. O dva dny později Osečkin oznámil, že Filatěvovi se podařilo z Ruska uprchnout "ještě před zatčením".

"Proč bych měl utíkat ze své země jen proto, že jsem řekl pravdu o tom, v co tito bastardi proměnili naši armádu," napsal Filatěv ve zprávě na Telegramu. "Přepadají mě emoce, že jsem musel opustit svou zemi."

Zůstává jedním z pouhé hrstky ruských vojáků, kteří o válce veřejně promluvili, i když po měsících trápení, jak to udělat, aniž by porušili svou službu. "Lidé se mě ptají, proč jsem neodhodil zbraň," řekl. "No, jsem proti té válce, ale nejsem generál, nejsem ministr obrany, nejsem Putin - nevím, jak to zastavit. Nic bych neměnil na tom, že bych se stal zbabělcem, zahodil zbraň a opustil své kamarády."

Když seděl na rušných moskevských ulicích, možná naposledy řekl, že doufá, že to všechno skončí po lidových protestech jako za války ve Vietnamu. Ale zatím se to zdá být daleko.  

"Jen se děsím toho, co bude dál," řekl a představil si, jak Rusko bojuje o úplné vítězství navzdory strašlivé ceně. "Co za to zaplatíme? Kdo zůstane v naší zemi? ... Je to osobní tragédie. Protože čím jsme se to stali? A jak to může být ještě horší?"

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
6071

Diskuse

Obsah vydání | 23. 8. 2022