19. 8. 2022
"Na Západě nemáte úplný azadi bajan, takže kdo jste, abyste nás soudila?"
Seděl jsem v modrém křesle čelem ke stěně z kamer a oslepujících studiových světel. Rozpoznala jsem jen siluetu jedné z pomocných vyšetřovatelek, oblečené v objemném černém čádoru, se sluchátky, která monitorovala kvalitu zvuku mého klopového mikrofonu.
Byli jsme ve filmovém studiu islámských revolučních gard (IRGC) v suterénu vězeňského výslechového bloku. V tuto chvíli jsem byla několik hodin vyslýchána na kameru a můj mozek byl usmažený. Fungovalo to dvojnásobnou rychlostí, zjišťovalo mé odpovědi a také to, jak na ně odpovídat v jazyce, který jsem sotva znala.
O azadi bajan jsem předtím neslyšela, ale dokázala jsem vytušit jeho význam. Azadi bylo jedno z prvních a nejdůležitějších slov, které jsem se naučil v perštině: Svoboda. Z překladu novin jsem věděla, že bajaneh znamená "prohlášení" ve smyslu oficiálního vládního komuniké.
Azadi bajan tedy musí znamenat svobodu slova nebo projevu.
"Jak to myslíte, že na Západě nemáme svobodu slova?" Zeptala jsem se svých věznitelů.
"Máte zákony proti mluvení o něčí rase nebo pohlaví nebo urážení homosexuálů nebo čehokoli jiného." Moje vyšetřovatelka použila pro gaye nadávku v perštině. Povzdechla jsem si podrážděně.
"Nemáme zákony proti mluvení o takových věcech, nemáme dokonce ani zákony proti urážení lidí jako takových. To, o čem mluvíš, je diskriminace. Máme omezení absolutní svobody slova, ano. Zejména pokud jde o podněcování k násilí. Ale na rozdíl od Íránu můžeme otevřeně kritizovat politiky nebo naši vládu. Spisovatelé si mohou svobodně psát, o čem chtějí."
"Proč vám není dovoleno kritizovat homosexuály, ale můžete svobodně urážet islám a svatost našeho svatého proroka a jeho potomstva, mír s nimi? To je islamofobie! Západ podporuje rouhání se proti islámu, ale nemá problém omezovat svobodu slova, pokud jde o rasu, pohlaví a další otázky!"
Začala jsem vysvětlovat... ale moje partnerka mě přerušila.
"...A samozřejmě je tu holocaust."
Najednou jsem se cítila velmi, velmi unavená. Bylo to fyzicky vyčerpávající, sedět tam hodiny pod jasnými světly, ale ještě víc mě vyčerpávalo bránit se a působit jako mluvčí západní civilizace.
Írán hojně přenáší své extrémní názory na svobodu projevu za své hranice, což neslavně vyvrcholilo fatvou, kterou proti siru Salmanu Rushdiemu vyhlásil první íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Chomejní.
Ti, kteří uvádějí, že v údajném útoku na sira Salmana ze strany útočníka s nožem, libanonského Američana Hadi Matara, je "motiv nejasný", jsou extrémně klamáni. Současný íránský nejvyšší vůdce, ajatolláh Chameneí, ještě v roce 2019 tweetoval, že jak fatva, tak odměna 3 miliony dolarů, kterou Íránci vypsali na hlavu sira Salmana, stále platí. Matarovy stránky na sociálních sítích byly přeplněné vyjádřeními podpory íránskému režimu a jeho zástupcům.
Otisky prstů íránského režimu jsou po celém tomto děsivém spiknutí s cílem zavraždit slavného spisovatele na americké půdě na literární akci na podporu tvůrčí svobody. Velkou otázkou je, co s tím Spojené státy udělají?
K útoku na Rushdieho došlo ve stejný den, kdy měl být jiný útočník, Chalíd Mehdiev, obžalován u amerického soudu poté, co byl spatřen na prahu prominentní íránské disidentské novinářky v New Yorku Masíhy Alinežádové s nabitým AK47. Je to podruhé, co Íránci vyslali jednoho ze svých agentů, aby zaútočil na Alinežádovou. Minulý rok FBI zmařila spiknutí, jehož cílem bylo propašovat Alinežádovou zpět do Íránu proti její vůli.
V posledních týdnech také vyšly najevo podrobnosti o íránských spiknutích proti představitelům Trumpovy éry, včetně Johna Boltona a Mikea Pompea.
Stále stejně drzé pokusy Íránu o cílené atentáty pravděpodobně souvisí s rezolucí IRGC vykonat pomstu za zabití Kásima Sulejmáního, záměry, které daly najevo hned po Sulejmáního "mučednictví" v roce 2020.
Byla jsem držena v samovazební cele v křídle věznice Evin, kterou v té době ovládaly IRGC, a mohu říci, že jejich vztek nad smrtí jednoho z jejich nejuctívanějších vůdců byl děsivý. Státní média celé týdny neúnavně propagovala hashtag #انتقام_سخت, což znamená "tvrdá pomsta", a moji vlastní věznitelé často křičeli o svém odhodlání zavraždit Trumpa a kohokoli, kdo ho podporoval.
Nepochybuji o tom, že nedávné teroristické útoky a spiknutí na americké půdě jsou jejich pokusem splnit tento slib. Zdá se, že sir Salman, který žije ve stínu Chomejního fatvy od roku 1989, v posledních letech oslabil bezpečnostní takže, že se stal pro Íránce snadným terčem.
Není náhodou, že tento příval íránských aktivit přichází v rozhodujícím okamžiku pro dosud skomírající jednání o dohodě JCPOA. Íránští zastánci tvrdé linie se dlouho staví proti obnovení dohody z roku 2015 a Íránci vznesli řadu nerealistických a zdánlivě stále se měnících požadavků, které mnohé vedly k závěru, že nevyjednávají v dobré víře. Mezi nimi je požadavek, aby USA odstranily IRGC jako celek ze seznamu teroristických organizací ministerstva zahraničí.
Bidenova administrativa je nyní pod tlakem, aby nejen zdůvodnila, proč je návrat k JCPOA v národním zájmu, ale aby také vysvětlila, jaké kroky podnikne, aby ochránila americké občany před útoky.
Nová jaderná dohoda by íránskému režimu poskytla miliardy dolarů díky úlevě od sankcí a rozmrazení majetku. Podněcováním a oslavováním útoku na sira Salmana íránský režim nejjasnějším způsobem prokázal, že jednání se západními mocnostmi v jaderné otázce nebude mít zmírňující účinek na další hanebné aktivity této země.
Ve skutečnosti je pravděpodobné, že tyto miliardy poslouží k podpoře aktivit, jako je sponzorování terorismu a cílených atentátů ze strany IRGC v zahraničí, stejně jako íránskému vměšování v sousedních zemích.
Ochota Bidenovy administrativy a jejích evropských partnerů k ústupkům je v Teheránu vnímána jako signál slabosti.
Nedostatek pevné reakce na šokující útok na Salmana Rushdieho bude Teheránu podobně naznačovat, že při pronásledování disidentů, jako je Alinežádová nebo takzvaných rouhačů, jako je Sir Salman, na americké půdě lze jen málo ztratit a mnoho získat.
Pokud se nepostavíme za své hodnoty, když jsme pod útokem, těžko můžeme vinit naše protivníky z toho, když předpokládají, že žádné nemáme. Stejně tak, pokud nepostavíme a neudržíme pevné červené linie při vyjednávání, naši protivníci budou možná také předpokládat, že žádné nemáme.
Jak ukazuje můj rozhovor v podzemním filmovém studiu Revolučních gard, Írán ani nerozumí, ani nerespektuje zásady svobody slova a projevu západních národů. Útok na Rushdieho je útokem na každého z nás, kdo věří v právo azadi bajan.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse