Běda podělaným!
7. 11. 2022 / Petr Haraším
čas čtení
6 minut
Ohýbáme záda svá
hodně a rádi a moc, majíce na bedrech nezvladatelnou tíhu
vlastních omylů a politických skutků. Po šestileté nacistické
okupaci, po podobné, nýbrž mnohem delší okupaci komunistické s
nadvládou Kremlu, a, bohužel, po konečné vnitřní okupaci od
domácích oligarchů už nevíme, zda se ještě ohýbáme, nebo už
jsme absolutním ohnutím těla i mysli dospěli do bodu, kdy se sami
sobě jevíme jako krásná, vzpřímená a rovná “prevítka“.
Kdy?
Ohneme gumovou záď
před vyslancem z Říše Babišovy, když coby úředník českého
státu ve vší čestnosti a slušnosti vyjdeme vstříc požadavkům
predátorského premiéra země a už podepisujeme dotaci. Kašleme
spolu s úředníkem na pravidla, nařízení, kašleme na zákony.
Velebíme sebe a velebíme politika podvodníka, jak jsme znovu
vyzráli na stát a na zbytek zbytečných spoluobčanů. My se rádi
pokloníme až k zemi a dovolíme politikům bez rozdílu vah a
idejí, aby si ohýbali zákony k zisku svému.
V kůži
státního zástupce srazíme ohled, dohled a podpatek a vkleče
s pohledem vzhůru dozorujeme kauzy dotačního premiéra. Pěkně
rozvážně, polehoučku a pozvolna, aby se lesa a lidí pán
nepolekal. Plížením pospícháme vzad přes „horydoly“, přes
Zemana od a k Zemanovi, přes devatero policejních došetření,
sedmero přezkoumání a patero již notně dlouhých vousů capa
z Čapí díry evropských dotací. V mezičase odpískáme
policejní píšťalkou v pokleku tak prostou věc, jako je
frapantní únos vlastního syna. K únosu přisypeme soli
psychiatrického zneužití velmi podobného praktikám dob režimu
minulého. Z vlastní reklamy na vlastním majetku si zaplatíme
reklamu a kampaň vedoucí k prezidentské imunitě. Zapomeňte,
nevyšetřujeme, škoda není a stav lidu na českých stocích je
klidný.
Do řeky Bečvy
nalijeme v roztrhaném mundůru skloněných zaměstnanců tuny
nejhoršího chemického svinstva, co nám příroda poskytla,
otrávíme vodu, ryby a vůbec všechny vodní elementály, žínky a
vodníky a… a co? A co se stane? Jako policie předvedeme výkon na
hranici idiocie, jako státní zás(tupci) ohneme hřbety v rozporu
s důkazy a fyzikou našeho vesmíru, jako politici se plazmo
odšouráme do sladkého povinného fiskálního zapomnění. Klečící
inspekce životního prostředí zabalená do vlajky štěbetajícího
Brabce pracovala než správně, neboť šéf hnutím ANO dosazený
dlí stále v ředitelské kleci.
A dál?
Ohýbáme už deset
let „chrbát“ před samolibým alkoholikem, vulgárním
kolaborantem a ekonomickým diletantem drmolícím moudra o
investicích v řádech „bambiliónů“. Posloucháme jeho
nejapné sprostoty, přičemž polovina voličů jsme si v nich
vymáchali morálku sardonického úsměvu životních sobců.
A dál?
Napovídáme hlasem
ladným plné violescence voličům, že už se nemusí krčit a že
ještě sice nebude avizovaně líp, ale teď máme stejné ambice na
„líplíp“.
A abychom změnu
kázali v pravém světle přesmíru pokroucených hřbetů,
ohneme záda, klekneme a blaze plazíce podepisujeme státní
smlouvy v urputném spěchu k neprospěchu lidí, vod i
mravu. My vám vodu živou, vy nám smrad, prach a špínu.
A dál?
Pohrouženi do
méněcennosti klečících malomocných v českém leprosáriu
platíme poměrně i nepoměrně nejvyšší ceny za potraviny.
Energie. Služby. Data… a také za nájmy. Rádi a dobrovolně, bez
odporu s naivitou pitomých volů si hřejeme naději, že fakt bude
lépe a že oni nám přeci doma jednou zlevní i slevu. Že zlevní
alespoň na úroveň cen v okolí, abychom si k nim
nemuseli jezdit i pro blbý rohlík, cihlu a kus flákoty, plníce
v cizině sousedovi státní měšec.
Zatím „zombolujeme“
po tuzemských supermarketech a s klidem smířených tupců
proklínáme levné ceny ve stejných supermarketech tam venku.
Necháme se posílat na úřady pro sociální almužny, bychom
zaplatili ceny, které občanům shrbeným dle státní tradice vláda
neznajíc slovo regulace neustále zvyšuje. Plazíme se v
exkrementech státní špíny, kdy jsme taktak zaplatili, co za
kopcem platit sotva musí. Dehonestujeme pak zbylé domorodce, kteří
už na zaplacení životního minima cenového maxima jednoduše
nemají. Máváme jim dlouhým nosem šťastnou spásnou cestu do
Lurd státem doporučeného lichvářského úroku exekutorské
mafii.
A dál?
Oplakáváme
politický skon prezidenta, který už deset let zvrací na svůj lid
kremelské poučky čínského stylu lidské ubohosti. Jako plazi
s ručičkama a nožičkama jásáme nad kandidaturou člena
komunistického gestapa, který za neutuchající podpory duševně
zlomených našel ohnutá záda poslušného stáda. A není v tom
sám. Takových tady máme, kterým dovolíme šlapot po plazících
se občanských mrtvolách, kterým před konečný pádem do hlubiny
urvali i prázdné kapsy děravých kabátů. Došlo u nás
k smrtelnému odobčanštění společnosti.
Jedni ohnutí
vzýváme Babiše, ti druzí jedni klečíme před kmotry zbarvenými
do fialova, ti třetí jedni skoro už ležící voláme na pomoc
bývalé okupanty s olověným štěstím. Není mezi námi rozdílu,
jsme stejně zaprášeni prachem jednotného sobeckého společenství.
Řekneme velké důrazné Ne, avšak stojíme rozptýleni každý ve
svém rohu tak tiše, aby nás otočené čelem v kout neslyšela
vládnoucí čarodějnice z českého Blair Witch. Baba Jaga,
která si každého jednoho z nás zvlášť povaří k obědu,
neb dva občané naráz by se sotva do oligopece vešli.
Než si nás Bab Jag
připraví varem k první večeři, tak zatím je potřeba
urazit poslední schod ke státu vchod. Snižujeme už tak marné
daně. Sekáme příjmy na dřeň možného. A až zbude zhola nic,
kostnatou hnátou od popelnic nadšeně poprosíme lapky a
loupežníky, aby si od nás, krom toho, co už vzali, vzali sobě
zdravotnictví, školství, armádu, dopravu, úřady a už navždy
díky. Nechť je libo a žerte se a perte se o zbytky kdysi hrdé
země.
7943
Diskuse