Marx-Leninova kštice, Zápotockého slepice a z ÚSTRu Gustávovu bustu

28. 3. 2023 / Petr Haraším

čas čtení 16 minut

Bylo ráčilo

Možná kdyby znovu byli ráčili a obnovili výstavku úspěchů socialismu na našem území, tak by se nejedni v ústavu zkoumajícím totalitu moc divili, jaký zájem vzbudili. Kolik dnešní demokratické populace by ihned směnilo jistotu let minulých za nejistotu přítomného bytí v dnešním občanském bití.

A ne, není to, že by milovali minulý socialistický režim totalitní komunistické strany, jen si nemysleli, že se jedněch zbaví a druzí podobní prvním jim tady nalezou oknem.

 

Bohužel, dle poučení se nesluší, aby se toto nějak zjišťovalo, neboť historie naší nedávné minulosti se smí zkoumat dle totální dikce ostře pravicového zákona a nikoli dle demokratické potřeby historického bádání.

Proč studovat všechna vlákna nedávné historie, když přeci stačí zabrnkat na jedno jediné jedním prstem a nechápavě naslouchat.

Pravicová křídla vměstnaná do osidel ústavu by se divila. Schválně, kolik lidí z deseti v Orlové či v jiných místech, které po Sametu chřadly, chřadly až pozvolna uchřadly, by všemi deseti hráblo po totalitní drsné jistotě a poslalo by někam dnešní svobodnou dluhovou inflační nejistotu.

Smutné, ale když se stát a politici nesnaží, nebo naopak snaží držet občany v ekonomické jistotě chudých příbuzných, tak co by vlastně chtěli?

K čemu je jim demokratický stát, když dle pravověrných buditelů konzervativní pravice tady stát rozhodně není proto, aby občanům sloužil, natož je chránil?

Co si mnozí v dnešní příšerné situaci řeknou? Za bývalého kdysi se mělo dobře pár soudruhů a většina nějak přežívala, dnes na rozdíl od minula se má pár soudruhů výrazně lépe, ale většina jen tak tak přežívá od výplaty k výplatě.

Před Sametem jsme museli povinně držet hubu a krok, dnes držíme hubu a krok stejně, ale již plně demokraticky a svobodně.

Toto je nejhorší pozůstatek komunismu, nebo co to u nás vlastně bylo, co tady ve středu Evropy pod ruským mrzutým pohledem čeští politici a čeští občané se smíchem budovali.

Neozvat se, nehájit svá práva daná zákonem, trpně a útrpně čekat, až bude líp.

Líp od vlád a politiků, kteří po Sametu zaplevelili Česko pravidly a zákony, které se už postaraly, aby vedoucí role strany a vlády a prachy přešly na dobře vybrané pozůstalé soudruhy. Občane, občané, dej, dejte nám pokoj a klid na práci, neboť zrovna jsme zhasli svíce práva a spravedlnosti, pokud jsme je vůbec kdy předtím měli rozžaté.

Nejprve kapánek chvilku posečkejte, my si to tady rozdělíme, jak Bůh Kapitál Soudruh nařídil, a pak se budeme věnovat zchudlým vám i prázdnému státu.

Chvilku možná nebude líp, ale pak už fakt jo.

Ubíhaly roky celé, od pondělí do prdele a bude líp přes veškeré slibuji zadem nevyšlo.

Místo toho čekali jsme na bude líp dalších pár let, makali za otrocký peníz skvělých výnosů a zisků. Posečkali jsme dalších mnoho stejných Zemanů, Topolánků, Nečasů, Sobotků, Špidlů i Paroubků, Babišů a Fialů.

A ono kde nic, tu nic.

Po 33 letech se v médiích opět nesměle naznačuje, že kýžený Západ sotva kdy doženeme.

Protože jsme se stále neoprostili od minulosti, kterou ani nechceme detailně zkoumat a raději stojíme na místě, kde nás bývalý východní imperátor s otevřenou němou hubou zanechal.

Za 33 let jsme z vedoucí úlohy strany dospěli k vedoucí úloze nenažraných oligarchů v politbyru dnes zvaném oligopol, který nedovolí západní plat, ale vnutí západní ceny.

Možná i proto je zapovězeno pod přísným trestem vyobcování ze slušné společnosti zkoumat minulost jinak, než je radno. Kdo nejede s námi, ten jede proti nám, aneb kdo nezkoumá dobu minulou dle našich předem jasných požadavků, ten ji zkoumá proti nám. Ještě by vyzkoumal něco, co by se nám o nás pranic nelíbilo.

Když něco nejde, nastrč sakra Šafra

Nejprve si Šafr postěžuje, že ústav ÚSTR je znám veřejnosti v poslední době hlavně kvůli konfliktům, které tam probíhají. Uctivě naplněn skromností pravicového fanatika nedodal, že na rozfoukávání jiskřiček plamenů problémů se plně nafukoval spolu se serverem  Forum 24 on sám už nějaký ten pátek.

Ovšem znalec Šafr vidí problém v tom, že vědci nechtějí uznat jeho pohled na totalitu naší vlasti. Proto se Kudrna a sbor rozhodli, že je načase představit alespoň kousek té totality, kterou prý vybraní historici nechtějí naší drahé republice po zásluze přiznat.

Musíme plně a totalitně uznat, že tady byla naprostá totalita, aby se ta totalita náhodou nevrátila a totálně neovládla dnešní trochu tak totalitně ovládanou mlčící společnost.

ÚSTR funguje ze státních peněz, a proto se tam bude a musí zkoumat podle primitivního zadání a nikdy jinak. Kdo totiž nevidí totální totalitu minulosti totálně jako historik, pohořel a lid už mu nemůže věřit.

Dnešní český kolektiv musí seznat, že totalita byla absolutní, což by vědecké odhalení zlobivých historiků mohlo zle narušit.

Nesmíme, soudruzi, připustit ani žádný libovolný pohled bokem. Kdo se koukne jiným směrem než my, ten nevěří v totalitu, a co hůř, ten by mohl nevěřit v nás.

Malá, prťavá, nicotná skupinka si dovolila v dnešním výzkumáku minulosti napsat dopis a jít s ním na veřejnost.

A to se nesmí. Na vedoucí roli vedoucího ústavu se nesmí útočit, protože on do ústavu nastoupil s jasným zadáním strany, rady a vlády.

Musí rozprášit nespokojené vědecké živly zpochybňující komunistickou totalitu v socialistické vlasti. Neváhali nevěrní ve víře v minulou totalitu vůdce Kudrnu obvinit z šikany.

Kujónům Kudrnovi a Šafrovi je okamžitě jasné, že jde o levicovou módní neobolševickou až neomarxistickou úchylku. Podle Šafra nelze k takovému obvinění říct bez znalosti faktů vůbec nic, proto toho tolik k tomu už nažvanil.

Další obvinění onoho nevhodného veřejného dopisu se týkalo cenzury. Po totalitním způsobu si Šafr projel rodinnou historii historika Zídka a připomněl mu, že má doživotní velký minus, neb psal pro Lidovky a Šafr to po čuchu pozná.

V tajné skříni na půdě Forum 24 má poblouzněný Šafr seznam režimu nepohodlných novinářů, vědců, politiků a vůbec nepřátel.

Šéf Kudrna dovedně zakázal, tedy cenzuroval prezentaci a šíření vědecké publikace. Tak se v tomto slovutném ústavu chovají k vědeckým publikacím, které jim nevoní.

Šafr pak vytáhne na světlo světa opět komickou scénku o tom, jak za Babiše byla vládla cenzura a jak cenzura vládla i v ÚSTR před Kudrnou, když nehodní odborníci proškrtali nevalnou předmluvu knihy páně Kudrny. A to se neodpouští, to se nepromíjí.

Šafr si tedy nejprve modlením stvoří neexistující cenzuru za Babiše a bývalého ÚSTR, aby mohl oddaně popírat zcela prokázanou cenzuru v dnešním ústavu, kdy označená kniha smutně plakala, naříkala, vzpomínala na doby kruté v době nové, v době Kudrno-Šafrové.

Pokud chce někdo hledat ještě cenzuru, tak na Forum 24 ji ostatně najde, alespoň takovou, jakou našel Šafr u Babiše, tj. o některých tématech se prostě zarytě nepíše.

V cenzurní kauze jde a šlo o knihu 13 objektů z (ne)šťastného muzea. Neváhal Kudrnův ochránce a knihu objednal. Světe nediv se, kniha byla rázem volně dostupná v distribučním koloběhu. Ne, fakt si Šafr a Kudrna myslí, že zaměstnanci ústavu jsou naprostí tupí ubožáci a nezjistí si daná fakta.

Pak užasl. Užasl Šafr nad tím, že si autoři dovolili pohlížet na dobové artefakty komunistické totality státního socialismu novým pohledem. Tohle z něj učinilo běsnící konzervativní bestii, která zaryčela jako nevěřící soudruh před prověrkovou komisí.

Koukat nově a přehodnocovat interpretační rámce zkoumaných exponátů mohou totiž jen tací, co mají morálně pokřivenou rodinnou anamnézu nebo jiné úchylné pohnutky. Tak takovou prasárnu může z huby vypustit pouze tvor, jenž rozumově upadl až po uši do neskutečného morálního hnoje bývalého režimu před rokem 1956.

Navíc je třeba nalepit nálepky, aby měl čtenář jasno, proto je každý autor cenzurované knihy levičák, navíc extrémní, protidemokratický a antiliberální. Koukám, že Zápotockého čepice, Marxova busta a další objekty z minula Šafrovi definitivně rozhodily ultrapravicový sandál zloby a nenávisti.

Toníčkova šápka

Neochotně Šafr připomene, že čepice šla se Zápotockým na pochod smrti, ale, a také, že komunistická propaganda přehnala velebení Zápotockého i jeho čepice. Je prý to dojemné. Jako ten pochod smrti, nebo ta glorifikace?

Šafr následně propukne v pláč, že se autor nevěnuje zločinům Zápotockého po únorovém převratu. Tak to snad najde v jiných publikacích. Kapitola o čepici i sama čepice je kuriozní a jasně dokládá, dle historika amatéra novináře Šafra, že je to symbol absurdního bludařství, kterým nás (nespecifikoval koho) terorizuje skupina odpadlíků historiků relativistů. A prý to mají dělat, když už to dělají, za své a nikoli za peníze všeho pracujícího lidu.

Kudrnovic trepky

Tento exponát se velmi vyvedl, krásně vystihuje namyšlenost vedoucích kádrů, cenzurní zásahy a dehonestaci ideových odpadlíků. Kudrnu tak dlouho vybírali, až přebrali.

Zřejmě šlo o výběr dopředu pravý, ne nepodobný pečlivě vybraným hochům se škraloupem. Kvalifikaci splňuje ve všech ohledech. Bývalá vědecká rada ústavu konstatovala plagiátorství.

Malé, ale plagiátorství. Navíc nadělat do oslavované habilitační práce flákance z wiki, to zvládají jen ti nejlepší profesionálové historického řemesla. S takovou odfláknutou fuškou by ho za uši vytahali u každé větší seminární práce.

Inu, nový šéf vletěl do ústavu jako rozzuřený tchoř do kurníku. Rozhlédl se pečlivě, zavoněl a kdo nenačichl vůní správného ideologického šturmu, ten smůla.

Prosvištěl oddělení jako černá ruka totalitního soudruha a předem vybrané nevhodné zaměstnance na indexu poslal na trestnou levicovou lavici.

Zvlášť pilně si pravicová sborná dala záležet na sekci vzdělání v ústavu studující totalitní praktiky. Chtěli, museli zkusit na vlastní ruce, jak se vzdělávacímu oddělení po gottwaldím způsobu kroutí krkem. Zvlášť se černému plášti nad historií nelíbí pohled na tolik oceňovanou a chválenou učebnici současných dějin.

Na veřejnou stížnost atakovaného oddělení si majitel jediné pravdy posvítil s tím, že se čin nejen nestal, ale že si poddaní zaměstnanci nesmí a nemají stěžovat na nepravosti a šikanu nadřízeného.

Kudrna je tady zákon a dost diskuse.

Stěžující šíří dezinformace a už jen krůček je k tomu, aby je Šafr označil za lůzu a dezoláty.

Znovu platí, že ten, kdo si stěžuje, ten porušuje interní stranické předpisy a nedbá zákoníku politické práce.

Kdo zažívá šikanu a cenzuru, musí nejprve řešit situaci s tím, kdo šikanuje a cenzuruje, to je jasná věc.

Sám Kudrna si nechal nastoupit poddané a laskavě se dotázal, zda někdo dostal echo na šikanu a cenzuru. Všichni vedoucí zarytě mlčeli, kroutili hlávkami, ač jim cenzura a šikana poskakovala za zády. Proto 19 stěžovatelů se má dostavit na Václavák pod kůň a tam veřejně provést omluvu jeho veličenstvu Kudrnovi a ústavu totalit.

Slovy komisaře Ledviny, na Kudrnu ty totality fakt hodně dejchly.

Všemožnou oklikou pak přiřadili historiky, kteří nejedou správnou ideovou náplň, k revizionistům v Rusku, kteří na Ukrajině páchají genocidu.

Současná Rada z ÚSTR se postavila za svého Kudrnu jako jeden soudruh za druha soudruha. Má sice uznaný škraloup z opisu, ale s tím se dá dobře pracovat a plánovat nová dobrodružství na poli historie.

Marxbusta

Upřímně Šafr zavzpomínal na mládí, kdy ho neustále strašili bustou Marxe, přičemž slovo kapitalismus se mu někam hluboko zarylo jako něco strašného. Jak smutné, že se od té doby nikam neposunul. Pak ladně jako srnka přecupitá od Marxe filozofa k neotesaným následníkům, kteří způsobili veškeré existující zlo.

Genocidní totalitní diktatury jistě hledaly kořeny svého zla v interpretaci díla Karla Marxe, ale pak nevím, kde hledaly inspiraci pro své genocidy společnosti nemarxistické. Ona totiž genocida je stejná, i když ji provádí východ, západ, jih nebo sever.

Jen fakt netuším, kde mistr myslitel Šafr dospěl k názoru, že v Československu vládla totalitní genocidní diktatura.

Pak si Šafr zahrál sám se sebou a s kontextem kapitoly o bustě Karla Marxe ping-pong, aby dospěl k závěru, že západní Evropa je pomýlená, když Marxe označuje za filozofa a vědce, nikoli za zločince a genocidního učitele národů.

A hlavně ty progresivisty a neomarxisty nesmíme následovat. Proto je dobře, že česká moderní konzervativní ultrapravice rázně odsoudila Marxovu rehabilitaci. Autor kapitoly o bustě Karla Marxe doufá, že busta a busty nebudou v depozitářích věčně. A tu se projevilo dědictví dětství, chlapectví a jinošství a Šafr se už těší, že sochy Marxe, Lenina a Stalina opět budou v jeho stáří na náměstích.

Závěrem věren ústavu

Mírně časově cenzurovaná kniha sice není určena pro zlověstnou výuku ve škole či pro předvádění v muzeu, ale totalitní rudý čert přeci nikdy nespí, což občana demokratického státu ultrapravicového katolíka Šafra straší i ve starších létech existence.

Publikace autorů v nemilosti je neuvěřitelně trapná, nedůstojná a je také ostudně ostudná ostuda ústavu. Proto se k ní nehlásí ani Kudrna, ani Rada.

Svérázně se tedy vypořádal s publikací, která je sice vědecká a nikoli plagiát, přičemž dětskou kritiku vztáhne na vše, co kdy bylo stvořeno za minulého vedení ústavu.

Kritici plagiátora a lháře ve vedení ústavu totality, jsou dogmaticky a antidemokraticky označeni za nenapravitelné lháře, kteří mají držet hubu a krok, čímž také ovšem držíce hubu a krok znemožňují svobodnou a věcnou diskusi.

Aneb držte huby, ale diskutujte.

Své pomýlené myšlenky mohou svobodně hlásat, ale nesmí je hlásat na půdě ústavu, který jako jediný ví a jako jediný zná pravou historickou pravdu.

Tito nepřátelští historici lpí na svých lžích.

Zlí historici chtějí přebarvit komunismus na růžovo, relativizují zločinnost komunistického režimu. Lpí na svých fanatických dogmatech, jsou posedlí relativizací hodnot a historické pravdy. Mějme se před takovými individui na pozoru!

Ty sliny, které kolem sebe Šafr prská, to nedokázal ani lecjaký soudruh, když budovali společnost lepšího zítřka.

Kudrna, kterému mediální pokrytí dělá ultrapravicové obskurní Forum 24 je, abychom si to přiblížili, stejná nová totalitní figurka jako je kupříkladu Matocha, Ševčík, Mynář svého času, Křeček a třeba Jurečka, kteří svou funkci pojali dosti totalitním způsobem. Já mám moc, já mám vždy pravdu a kdo nesouhlasí, ten bude zničen, zneuctěn, dehonestován a ze slušné společnosti vyobcován.

Nevím, proč by v ústavu, který má zkoumat minulé režimy nemohli svobodně bádat jedni i druzí i třetí historici. Místa je tam přeci dost.


Haraším Petr Orlau

Nelítostným pohledem nevidomého z veřejných zdrojů


0
Vytisknout
6011

Diskuse

Obsah vydání | 3. 4. 2023