Duplicita morálních kritérií – postřehy ve stínu války v Gaze

9. 4. 2024 / Faisal Ismail

 

Zkusme definovat problematiku. Každé z morálních kritérií používaných v západní politice má svůj obsah a určený cíl. Tyto dvě stránky věci jsou funkčně závislé. Žádné kritérium není svým obsahem pevné/stabilní, ale proměnné dle cíleného státu či entity. (Někomu to možná připomíná objektivní Princip neurčitosti v kvantové fyzice. V našem případě jde o neobjektivní politicky zmutovaný princip.)

Všimněme si, že výrazy: humanismus, lidská práva a svoboda vypadly při probíhající válce v Gaze z politického slovníku většiny představitelů západních států. Podobně tomu zmizely, kdysi v roce 2003 při a po invazi do Iráku, z jazyka státníků okupačních mocností USA a Velké Británie. Na druhé straně se uvedené zásady velmi oživily při válce na Ukrajině, ale také třeba při obhajobě a prosazování práv skupiny osob LGBT. Uvádět můžeme desítek iracionálních příkladů. Bezesporu jde o účelové uplatnění těchto vznešených hodnot.

Zneužití morálních principů v politice může bezesporu sebou přinášet dosti negativních dopadů. Mezi nimi náleží degradace lidských hodnot a odcizení morálního vědomí. Naštěstí se objevuje přece jenom jeden pozitivní následek, a sice probuzení/vystřízlivění veřejného mínění. V souvislosti s abnormální lidskou tragédií populace v Gaze to dnes zřetelně vidíme v západních zemích. Reakce lidí, především pak mladé generace vůči vlastní státní politické reprezentaci je vypovídající. Není divu, vždyť tvůrci rozhodování, kromě klamných slov, dění ignorují, dementují, přehlíží a projevují lhostejnost nad tím. Prostě No Action. Nutno dodat, že uvedený jev probuzení veřejnosti neprobíhá v postkomunistických zemích, tak jako na západě. Důvody jsou celkem známé. V historii však není nic neobvyklého, když státnosti se neotáčí kolem své osy.

Ve stínu války v Gaze pozorujeme, že ze všech států světa zvlášť razantně vystupují Jižní Afrika a Irsko při obhajobě oprávněných lidských práv palestinského lidu. Důvod tohoto postoje vyjádřil nedávno irský premiér velmi výstižně slovy: My vidíme naši historii v očích Palestinců. Rozhodně tatáž slova, ba více, platí pro lid Jižní Afriky. Připomeňme pro zajímavost, že bývalý předseda Dolní sněmovny britského parlamentu John Bercow byl před tím předseda Federace konzervativních studentů (FCS). Tato byla známa mimo jiné tím, že její členové hrdě nosili nálepku „Pověste Nelsona Mandelu“, a to v tehdejší kruté době boje jihoafrického lidu proti apartheidu, rasismu a bezpráví. Nelze to popsat jinak než jako ukázku nemorální úrovně britského vrcholného státníka.

Dějiny dávné i novodobé dokládají, jak zlo toužilo vyhubit židy. Na druhé straně spřízněné duše zla se pokouší, již 80 let, pohřbít Palestince a Palestinu. Takové touhy se nikdy neuskutečnily a nikdy se ani nepodaří je uskutečnit. V obou případech protagonisté zla a jejich spoluviníci postrádají moudrost věků.

Paradoxně oba tábory stojící proti sobě, jak židovský lid, tak palestinský, vlastní jakousi resistentní autoimunitu. Co se týče Palestinců, pak každý, kdo je zblízka poznal, tak zná odpověď na tajuplnou latentní otázku. Kde berou ubozí Palestinci v Gaze tuto zázračnou nadlidskou odolnost překonat každodenní masakry, bez přístřeší, hlad, žízeň a nemoci, překonat dnešní nadmíru demoralizační válku. Odpověď jednoduše zní, za A, je to víra v Boha, a za B, strukturální pouto k Palestině – mystická láska větší než k vlastním dětem, rodině, vlastnímu životu a bytí. Co se týče židů, pak všichni známe nespočetně mnoho osobitých morálně orientovaných příběhů, historek, literárních děl a filmových dramat včetně českých, jejichž zpracování hluboce zapůsobí na každého, kdo nemá falešné svědomí.

Marná válečná hysterie

Těžko lze nalézt podobný případ, kdy bezbranní civilisté se stali obětí takovýchto cíleně namířených, destruktivních válečných akcí v takovém rozsahu jako v Gaze. Dokládá to, že bylo zabito více než 12 tisíc dětí v prvních čtyřech měsících války. Pro orientaci, je to více než počet dětí zabitých při všech ostatních válkách na celém světě za poslední čtyři roky.

Názorný příklad je epická podívaná pojmenovaná: Chlebový masakr. Dne 29. února 2024 na známém náměstí Al-Nábulsí na severu pásma Gazy bylo díky nečekané/neočekávané střelbě z tanku a kulometů 124 zabitých a až 750 zraněných civilistů. Vše proběhlo na shromáždění bezbranných lidí přímo při vykládání humanitární pomoci z nákladních aut. Na místě činu bylo vidět, jak se tekoucí krev hladových smíchala s moukou. Obrazy masakru, který zdaleka není ojedinělý, se zapíšou na černých stránkách dějin lidstva. Je to názorná ukázka válečného zločinu – hromadné popravy neozbrojených civilistů. Jeden z nezapomenutelných záběrů takto vypadal. Vykrvácením umírající muž pokorně prosí přeživšího přítele: Adame, prosím tě vezmi ten pytel mouky mým dětem, ty jsou hladovějící. Na Hollywood bude čekat hodně práce! Bezprecedentní velkofilmy.

Kdosi poznamenal, že izraelská armáda je po celém těle tetovaná krví palestinských dětí. Pigment po extrémním tetování zůstane navždy vidět na kůži.

Izrael brilantně přetvařuje každý spáchaný zločin v rozporuplné tvrzení, na tvrzení proti tvrzení, prostě v akta X. Oběti násilí jsou nakonec sami obviněni! Ojedinělá výjimka nastala v těchto dnech, když se Izrael přiznal vinu za „chybné“ zabití 7 dobrovolníků neziskové organizace World Central Kitchen dne 1. dubna 2024. Přiznání by nebývalo přišlo, kdyby většina obětí nebyli občané z Evropy, USA, Kanady a Austrálie. Nicméně izraelský premiér to okomentoval přirozeně, že se to ve válce stává. Organizace WCK musela zastavit svoje humanitární činnosti v Gaze. A to je právě, čeho chtěl Izrael dosáhnout. Používá nadmíru nemorální vlastní statut: potraviny = zbraň.

Zajímavý názor je, že nevídanou brutalitu Izraele vůči bezbranným civilistům v Gaze nelze pokládat za známku síly. To lze spíše pokládat za ukázku platnosti jevu známého z mechaniky: vyčerpanost materiálu, který předchází únavový lom. Známé osobnosti mluví v této souvislosti dokonce o začátku konce projektu sionismu. (viz: kupř. izraelský historik prof. Ilan Pappé, jehož názory a videa jsou dostupné na internetu.)

Nezaujatý čtenář, který hledí na prohlášení izraelských státníků po celých 6 měsíců války si může udělat vlastní názor, zdali jsou milovníci násilí a hazardních válek nebo milovníci míru. (viz kupř. video dostupné na internetu https://email.seznam.cz/?i&q=label-id%3A258&mid=81029. Slova o Amalekovi tradičně míní přirovnání Palestinců k Amalekovi, a jde v podstatě o ospravedlnění svaté válce.)

Jistý novinář si položil otázky: je to snad odrazem komplexu „strach o vlastní existenci“? Je to snad zrcadlo společenství, které je systematicky po dlouhé době převychováno tak, že cizím nevěří, ani je neumí a nedokáže milovat?

Tradice anti-humánních útoků všeho druhu na palestinské civilní obyvatelstvo má dlouhou historii. Zdaleka nezačaly teď při válce v Gaze. Nezávislými zdroji jsou zdokumentována zvěrstva před založením státu Izrael v roce 1948 při něm a po něm. 

Podívejme se na významné detaily související s šestiměsíční hysterickou reakcí po neočekávaném útoku Hamasu dne 7. října 2023.

1. Izrael ztratil mýtus neporazitelnosti. Arabské státy Perského či Arabského zálivu sázely právě na neporazitelnost nového spojence před obávaným nepřítelem Íránem. Jejich ochrana je odměna, příp. její část za mírovou normalizaci vztahů s Izraelem. Tento strategický tah utrpěl vážnou ránu.

2. Izrael silně trpí syndromem traumatického šoku.

3. Izraelská vrcholná reprezentace je přesvědčena, že nastala vhodná chvíle skoncování s palestinskou otázkou. Gaza prázdná od Palestinců je rozhodující krok pro konečné řešení Palestiny. Proto Izrael přistoupil k politice spálené země a spálené populace.

S ohledem na uvedené vidíme smrtonosnou válku proti civilnímu obyvatelstvu.

Videa, která ve válečných akcích natáčí izraelští vojáci osobně, a posléze zveřejňují na internetu, jsou otřesná. Ukazují, jak se přitom vojáci arogantně a sadisticky chladnokrevně baví při týrání a vyvraždění bezbranných civilistů, a to včetně dětí, žen, nemohoucích či paralyzovaných lidí. Chovají se tak, jako by byli na slavnostním festivalu. Koníček či běžné rituály trýznění a zabíjení slabších bezmocných Palestinců má kořeny v sociologii izraelské společnosti a struktuře státu.

Není divu, že výraz humanismus těžko najdete v izraelském politickém slovníku. Výraz má sice svoje místo, když jde o tragédii holocaustu, jinak humanismus = pendrek. Mluvit o izraelském humanismu je absurdita.

Historická viktimizace židů plynoucí z druhé světové války je promyšleně použita/zneužita proti palestinskému lidu. Přitom Palestinci nemají nic společného s tragédií holocaustu a vůbec nenesou vinu  za bezpráví spáchané na židech po mnoha stoletích a po celém světě. Nutno připomenout, že bezpráví se dělo především v křesťanských evropských a jiných západních zemích, a nikoliv v islámských zemích. Dnes v duchu viktimizace, jakmile kdokoliv vyslovuje kritiku Izraele, třeba samotní židé, tak je obviněn z antisemitismu. Izrael a pro-izraelské subjekty/osoby pohotovostně neprávem vytahují eso holocaustu – kartu právem věčných obětí.

Naneštěstí Izrael postrádá ochotu a politickou vůli vést vůči Palestincům jinou komunikaci než jednosměrnou. Teď vidíme, že se dokonce s nejbližšími spojenci včetně EU, čím dal, tím více jeho komunikace stává simplexním monologem. Bohužel nadřazenost a truc jsou jedny z trvalých příznaků syndromu izraelské politiky.

Korporační projekt

Podívejme se na nový příklad politické propagandy pod rouškou humanismu, a sice na americký plán zřídit umělý přístav nedaleko od pobřeží Gazy pro přepravu potravin, pitné vody a léků. Vyhlášený záměr trvá již několik týdnů. A to v době, kdy je Gaza na prahu hladomoru. Již každý den umírají hladem děti. Videa ukazují strašidelné záběry dětí „jen kost a kůže“ a připomínají záběry lidí z koncentračních táborů během druhé světové války.

Opatření, ke kterému se americká administrativa uchýlila z politických důvodů, nemá s morálními kritérii nic společného. Jde o mediální akci především kvůli domácímu veřejnému hněvu v době nastávajících prezidentských voleb. Tento kontroverzní projekt je navíc splněním dlouho vytoužené původní agendy Izraele postavit umělý hlubokovodní ostrov s veškerou infrastrukturou, včetně přístavu a letiště. Vše na středozemských vodách nedaleko od Gazy plně pod kontrolou Izraele a jeho spojenců. Jsou jisté obavy, že tento ostrov, který má být ve své podstatě civilní, bude sloužit rovněž jako vojenská základna. Bude světu znova připomínat nechvalně proslulou základnu Guatemala. Tento záměr není ve skutečnosti míněn ve prospěch Palestinců, ale de facto k izolaci Gazy od okolního světa – od pevniny.

Světová média poukazují na to, že zamyšlený přístav bude s velkou pravděpodobností sloužit k pohodlnému /tichému „humanitárnímu“ odsunu Palestinců z Gazy do vyhnanství. Navíc bude sloužit k řízení zdrojů zemního plynu ve Středomoří, nalezeného 30 km od břehů Gazy. První plynové pole je Gaza Marine a nachází se zcela v palestinských teritoriálních vodách. Druhé je Marine 2 a nachází se v námořní hranici mezi Gazou a Izraelem.

Nepoužívání dostupných pozemních hraničních přechodů je, jako když pravá ruka ukazuje levé ucho přes hlavu. Je vskutku podivné nepředávat někomu, tak nutnou záchranou životní pomoc dveřmi, ale oknem, které se musí napřed vybudovat ve zdi! Je to dokonalý umělý humanismus.

Tragikomedie je, že humanitární pomocí chce USA zachránit civilisty, aby nezahynuli hladem a žízní. Současně ale pomáhá válečné mašinérii tyto civilisty vyvraždit americkými zbraněmi. Jako absurdní příklad je schválení dodávky sofistikovaných zbraní pro Izrael americkou administrativou pouze jeden den po masakru dobrovolníků uvedené organizace World Central Kitchen. Jaká ironie!

Západní státy by si měly uvědomit, že recyklace morálních kritérií dle vlastních mocenských potřeb se stala pro ostatní svět neprodejným zbožím. Zde make-up způsobuje jen šerednost. Západ jen více a více se vzdaluje v reálu od ostatního světa.

Západní svět by měl vůči ostatnímu světu aktivovat sebereflexi a kritické myšlení. Svět se mění a nastal čas zavrhnout okupační kolonialismus, neokolonialismus, institucionální rasismus, zakořeněnou nadřazenost a kulturní či náboženské války. V opačném případě můžeme očekávat pouze více nezdarů.

Ve vlastním zájmu je nutné revidovat tradiční autonomní politiku. Udělejme tečku za politikou tvůrčího chaosu. Udělejme tečku za konvenčním nepřátelstvím vůči oprávněné aspiraci národů Třetího světa.

Západní civilizace by měla konečně překonat vlastní stín.