Expert na islamismus Ahmad Mansour o politickém islamismu

19. 6. 2024

Expert na islamismus Ahmad Mansour říká, že ano. A v rozhovoru vysvětluje zásadně mylné předpoklady, které v diskusi kolují.

Pane Mansoure, pořád se mluví o politickém islamismu. Co to přesně je?

Ahmad Mansour: Úřad pro ochranu ústavy sleduje dvě velké skupiny s protiústavními prvky: Na jedné straně všechny skupiny, které obhajují nebo dokonce páchají násilí – například džihádisté, podporovatelé IS, aš-Šabáb, část salafistické scény, Al-Kájda. Tyto skupiny představovaly v posledních letech velkou teroristickou hrozbu a byly středem pozornosti zpravodajců. Druhá skupina, kterou sleduje Úřad pro ochranu ústavy, se nazývá legalistický islamismus.

Co se za ním skrývá?

Je to skupina, která se vnějšímu světu jeví jako neškodná, distancuje se od násilí, ale ve svém úsilí má nedemokratické, svobodu popírající a protiústavní prvky. Snaží se demokratickými prostředky nastolit nedemokratické prvky.

Kdo jsou aktéři v této skupině a jak je poznáte?

Jedná se především o Muslimské bratrstvo, které se snaží dostat k moci například v Egyptě, Gaze, Tunisku, Turecku a mnoha arabsko-muslimských zemích a poté upevnit svou autoritu. To lze pozorovat i v Íránu s šíitskou verzí tohoto politického islámu. Tuto ideologii lze poznat podle toho, že politizuje islám a stanoví Korán jako závazný rámec pro všechny základní sociální otázky, a nikoli lidská práva nebo vůli obyvatelstva.

Je to také plán, jak zde v Evropě zrušit demokracii?

Zde v Evropě vědí, že se v blízké budoucnosti nebudou moci dostat k moci a založit stát řízený právem šaría – ale chtějí mít mnohem větší vliv na muslimy v této zemi, ovlivňovat je a získávat na svou stranu. Chtějí očernit a delegitimizovat své kritiky a prosadit své hodnoty ve vědě, občanské společnosti a politice. Strategií je podkopat demokracii demokratickými prostředky.

Jaké hodnoty by se měly šířit?

Politický islám usiluje o stát řízený právem šaría, ve kterém se neliší od IS. Pokud však jde o metody, chtějí se dostat k moci demokratickými prostředky. Základní hodnoty této ideologie jsou v rozporu s naším základním zákonem, ať už jde o odmítání sexuálního sebeurčení, odmítání svobody projevu nebo šíření antisemitských a protizápadních myšlenek.

Jak moc je politický islamismus v této zemi etablovaný?

Velmi etablovaný, protože má skutečný vliv na muslimské komunity, pokud jde o otázky týkající se islámu v Německu nebo v politických diskusích. Nesmíme však zapomínat, že je v muslimské komunitě absolutní menšinou. Podle Úřadu pro ochranu ústavy hovoříme o 28 000 členech, kteří jsou sledováni, většina z nich jsou legalističtí islámští aktéři. Ale v Německu máme pět milionů muslimů.

Kde je hranice mezi náboženským islamismem a politickým islamismem?

Lidé, kteří chtějí žít podle náboženství – ať už konzervativního nebo liberálního – a nechtějí přitom zrušit demokracii, se musí vypořádat se strukturami politického islamismu. Základní chybou, které se v Německu dopouštíme, je, že neustále hledáme aktéry, se kterými chceme jednat o náboženských otázkách. Přitom chceme islámu vnutit kvazicírkevní struktury a vyjednávat se sdruženími, z nichž některá představují politické prvky islámu a jsou řízena ze zahraničí. Zapomínáme na většinu muslimů, kteří v takových projevech nemají vůbec žádný hlas.

Problémy s integrací

Jak nebezpečný je politický islamismus?

Zejména po 7. říjnu jsme v mnoha různých evropských zemích viděli, jak nebezpečný je politický islám, jehož představitelé jsou schopni podněcovat velkou část muslimských komunit proti Izraeli a Židům. Například ve Francii je vliv politických islámských aktérů na komunální úrovni už léta obrovský. Strany nemohou dělat politiku bez souhlasu politického islámu. Objevily se paralelní společnosti, které založily školky a školy a šířily své vlastní hodnoty v další generaci muslimů. To vytváří obrovské problémy s integrací.

Co to znamená, že strany nemohou dělat politiku bez politického islámu?

Ve Francii vznikly studie, které ukázaly, že místní politici na předměstích Paříže potřebují ke zvolení hlasy muslimů. Aktéři politického islámu slibují těmto politikům hlasy, pokud schválí muslimské školy a školky a pokud zavřou oči před aktivitami politického islámu. To vytváří svobodu pro aktivisty, kteří je využívají k nerušenému šíření své ideologie a navíc k získání ještě většího vlivu v politice se založením islámských stran.

Zmínil jste se o 7. říjnu. Jakou roli hraje?

Hodnoty, které s sebou tyto kluby a organizace přinášejí, jsou často v rozporu se základními hodnotami naší společnosti. To pak vede k historické odpovědnosti Německa a k tomu, že je odmítán stát a lidé na ulicích vykřikují antisemitská hesla. Ve Francii to nyní došlo tak daleko, že se zahraniční politika upravuje ze strachu z reakcí v těchto prostředích. To ukazuje, jak nebezpečný může tento vývoj být.

V čem se upravila zahraniční politika a je třeba se toho obávat i u Německa?

Macron po 7. říjnu projevil proizraelský postoj, dokonce navrhl vojenskou alianci proti Hamásu. Po několika útocích ve Francii a agresivních demonstracích je Macron stále kritičtější vůči Izraeli a snaží se koupit si mír ve své vlastní zemi. V Německu je postoj politiků stále velmi proizraelský, ale na ulici můžete vidět, že tento postoj je odmítán velmi mnoha muslimy.

Byl politický islamismus v Německu příliš dlouho podceňován?

Ano, určitě. Byli jsme velmi naivní a nechtěli jsme vidět všechno. Až příliš často se hledají organizovaní muslimové, ale ti jsou masivně podporováni ze zahraničí – zeměmi, které chtějí šířit politický islám. Ti, kteří varovali, byli příliš rychle odmítnuti jako výtržníci, islamofobové nebo rasisté. Nejde o boj proti muslimům. Jde o boj proti politickým islámským aktérům.

Soustředil se příliš na pravicový nebo levicový extremismus?

Kvůli útokům a odchodům k IS tam byl v posledních letech prioritou boj proti teroru, džihádismu a strukturám IS. Přitom jsme ale úplně zapomněli, že ostatní hráči jsou stejně nebezpeční. Boj proti extremismu je příliš selektivní.

Jak by měl být boj správně veden – se zvláštními vyšetřovacími orgány?

Měli bychom si položit zásadní otázku: Chceme, aby byli muslimové součástí Německa nebo ne? Řekneme-li: Ano, islám do Německa patří, pak nemůžeme dovolit, aby většina těchto náboženských struktur byla financována ze zahraničí. Nemůžete říct: "Chci, aby islám patřil do Německa, ale většina mešit v Německu je financována ze zahraničí."

Co to v důsledku znamená?

Na jedné straně se musíme zamyslet nad tím, jak můžeme vytvořit v Německu struktury, které mohou být podporovány věřícími, členy, jako v církvích, a jsou nezávislé na cizích zemích. Na druhé straně jde příkladem Rakousko: Potřebujeme jakési výzkumné centrum, které bude pozorovat politický islám a vědecky o něm publikovat. Byl jsem velmi zklamán, že Nancy Faeser rozpustila Pracovní skupinu pro politický islám. Potřebujeme struktury, které budou pozorovat a opakovaně ukazovat, kdo s kým sleduje společnou věc.

Zdroj v němčině: ZDE