Sestřelit rakety a nechat odpalovací zařízení nedotčená je jako zabíjet komáry bez zavření okna

6. 9. 2024

Náš strach z nepravděpodobných důsledků dovoluje, aby hnisala skutečná nebezpečí. Tento strach, maskovaný jako obezřetnost, živí právě ta rizika, kterým se snažíme vyhnout. Vezměme si současnou americkou politiku: Ochranu ruských odpalovacích zařízení s vírou, že to zabrání eskalaci. Ve skutečnosti tato politika drží Ukrajinu na uzdě, zatímco Rusko útočí podle libosti. Místo aby konfliktu předcházela, prodlužuje ho a riskuje podkopání globální stability, kterou se snažíme chránit.

26. srpna Rusko zahájilo největší raketové a bezpilotní útoky na ukrajinskou infrastrukturu za celou válku. Se 127 střelami s plochou dráhou letu a 109 bezpilotními letouny zaměřenými na 15 z 24 ukrajinských regionů Ukrajina zachytila většinu, ale mnoho z nich stále zasáhlo životně důležitou infrastrukturu a populační centra.

Kyjevská vodní elektrárna a energetické sítě po celé zemi nejsou jen cílem; jsou to životně důležité body Ukrajiny. Každý zásah uvrhne miliony lidí do temnoty a zhorší jejich utrpení. Zatímco Ukrajina prokazuje mimořádné odhodlání, Západ zůstává paralyzován zastaralou doktrínou, která nás již nechrání – pouze Rusko. Tato paralýza nejen prodlužuje konflikt, ale také oslabuje globální normy proti agresi.

Vzhledem k tomu je důležité si uvědomit klesající popularitu ruského prezidenta Vladimira Putina doma. Ukrajinský vpád do Kurska si vyžádal nejen více než 1 000 kilometrů čtverečních ruského území, ale také zanechal v mnoha Rusech pocit, že jsou opuštěni vlastní vládou. Je čas využít naši výhodu. Putin je oslabený a zranitelný – což je příležitost, kterou nesmíme promarnit.

Přesto jsme neudělali nic jiného, než že jsme omezili schopnost Ukrajiny bránit se, čímž jsme tuto válku prodloužili. Za každou raketu, kterou Ukrajina sestřelí, Rusko odpálí desítky dalších. Zatímco Ukrajina opravuje jednu elektrickou síť, Rusko ničí druhou. Více než 200 vojenských cílů v Rusku je v dosahu raket ATACMS poskytnutých USA, ale americká politika zakazuje Ukrajině zasáhnout tato klíčová zařízení.

Jak uvedlo šest bývalých generálů, velvyslanců a náměstků kabinetu v dopise americkému prezidentovi Joe Bidenovi z 16. srpna: "Vítězství znamená zlikvidovat lučištníka, nikoli se donekonečna bránit proti jeho šípům." Bývalý ministr zahraničí Mike Pompeo tyto pocity zopakoval a kritizoval Bílý dům za "důsledné stanovování červených čar pro našeho ukrajinského spojence" a za to, že "omezil dodávky zbraní ze strachu z Putina. Nebýt této slabosti, válka už mohla skončit."

Je mnohem levnější ničit odpalovací zařízení, než pokračovat v sestřelování raket a obnově infrastruktury. Sestřelování raket a ponechání odpalovacích zařízení nedotčených je jako mlácení komárů bez zavření okna. Možná jich pár zabijete, ale roj bude přicházet dál. Správným řešením je zavřít okno – odříznout zdroj – abyste donekonečna nereagovali na problém, kterému jste mohli snadno předejít. Uzavření tohoto okna znamená likvidaci ruských odpalovacích zařízení dříve, než se snese další destrukce.

Masivně investujeme do nákladné obrany, zatímco prevence těchto útoků u zdroje by byla mnohem méně nákladná – nemluvě o neocenitelných životech zachráněných každou raketou, která nikdy nezasáhne nemocnici nebo školu. Strategie dohánět další ruský krok, spíše než mu předcházet, byla nákladným selháním s dalekosáhlými důsledky za hranicemi Ukrajiny. Každá nečinnost nyní zvyšuje riziko budoucích konfliktů.

Mezitím Rusko oslavuje každou raketovou salvu jako vítězství. Jeho učenci jásají nad každým útokem a volají po další devastaci. Pokaždé, když zabráníme Ukrajině v odvetě, dále povzbuzujeme Moskvu. Kreml sází na to, že Západ bude Ukrajině i nadále svazovat ruce, zatímco "bude stát při ní tak dlouho, jak bude potřeba" – a my musíme naklonit šance zpět v její prospěch.

Zatímco ruské rakety ničí města, Rusko také vede paralelní válku státem sponzorovaného teroru a dezinformací. Tyto taktiky nejen destabilizují Ukrajinu, ale jsou také součástí širší kampaně k podkopání samotné struktury západních demokracií. Ruské kybernetické útoky, dezinformační kampaně a tajné akce vytvářejí nestabilitu napříč hranicemi, zatímco strach z eskalace nás drží zamrzlé v nečinnosti. Pokud se tato eroze stability nezastaví, rozhodí mezinárodní systém a oslabí struktury, které po desetiletí udržovaly mír a bezpečnost.

Ale pro mě – a pro tisíce dalších vlasteneckých Američanů, kteří se rozhodli žít na Ukrajině a podporovat ukrajinskou nezávislost i priority americké národní bezpečnosti – to není jen abstraktní debata o riziku; je to konkrétní a s důsledky.

Čelíme bezprostředním důsledkům váhání naší vlády – ať už je to další raketová palba, která vyřadí z provozu celá města, další útok, který zničí životně důležitou infrastrukturu, nebo smrt přítele, novináře, zdravotníka nebo dobrovolníka v první linii nebo při útoku na hotel. Západ se na to dívá s bázlivou neochotou.

Slovní odsouzení, bez ohledu na to, jak silné, signalizuje, že spojenci Ukrajiny dávají přednost slovům před činy. Správnou reakcí na rekordní útok z minulého týdne je poskytnout Ukrajině všechny zbraně a vybavení, které my ani naši spojenci nikdy nepoužijeme (což nám ušetří náklady na skladování a vyřazování z provozu) a zrušit všechna omezení na jejich používání Ukrajinou (kromě těch, která ukládá válečné právo).

Ukrajina prokázala schopnost bojovat a zvítězit. Vyvinula technologické a další schopnosti, které postrádají i její spojenci, a na bojišti často překračuje očekávání navzdory omezením, kterým by spojenci NATO nikdy nečelili, jako je nedostatečná síla letectva. Navzdory těmto omezením Ukrajina inovovala a využívala své zdroje efektivně a kreativně k dosažení významných vítězství.

Samozřejmě, někteří lidé tvrdí, že umožnit Ukrajině zaútočit na ruské území riskuje jadernou konfrontaci. Tento strach však nechápe dynamiku, která je ve hře. Rusko vyhrožuje jadernou eskalací od začátku války, ale to, co jsme viděli, je, že když čelí pevné a rozhodné akci, Moskva se spíše překalibruje, než aby eskalovala. Putin je racionální, pokud jde o zachování své moci, a ví, že jakékoli použití jaderných zbraní by mělo katastrofální důsledky pro samotné Rusko. Bázlivost Západu s větší pravděpodobností podnítí další ruskou agresi, protože Putin interpretuje naši opatrnost jako slabost.

Existuje také větší riziko, které kritici eskalace přehlížejí: Nebezpečí šíření jaderných zbraní. Pokud Západ dovolí Rusku vyhrát tuto válku prostřednictvím jaderného vydírání, vytvoří to nebezpečný precedens. Země jako Írán, Severní Korea a Čína si toho všimnou a uvědomí si, že vlastnictví jaderných zbraní jim dává bianko šek k beztrestnému páchání agresivních činů. Autokraté po celém světě by se naučili, že jaderný nátlak je mocným nástrojem k dosažení jejich cílů. Tím, že se nedokážeme pevně postavit proti Rusku, riskujeme spuštění dominového efektu, v němž bude více zemí usilovat o jaderné zbraně, což destabilizuje globální bezpečnost na desítky let. Naše váhání tedy ani zdaleka nezabrání jaderné katastrofě, ale mohlo by položit základy pro mnoho budoucích krizí. Nečinnost dnes představuje riziko vzniku mnohem nebezpečnějšího a nestabilnějšího světa v budoucnosti.

Nedávný raketový útok na Kyjev by měl sloužit jako budíček: Rusko se zastaví pouze tehdy, když je k tomu donutíme. Nebezpečí, kterým čelíme – ať už jde o humanitární katastrofy, šíření jaderných zbraní nebo státem sponzorovaný teror – jsou skutečná a přítomná. Neschopnost potrestat Rusko za zničení přehrady Nová Kachovka vyslala jasný signál: Rusko může bez následků zaútočit na Kyjevskou vodní elektrárnu. A když ruské bezpilotní letouny beztrestně naruší vzdušný prostor NATO, Čína dostane zprávu, že může udělat totéž s Tchaj-wanem. Důsledky naší nečinnosti budou sahat daleko za hranice Ukrajiny.

USA, EU a Velká Británie vyčlenily Ukrajině vojenskou pomoc ve výši 97,3 miliardy dolarů, ale to představuje pouze 0,086 % jejich kombinovaného HDP ročně – drobné pro budoucnost demokracie. Samotná vojenská pomoc však nestačí. Potřebujeme novou strategii, takovou, která uzná potřebu Ukrajiny plně se bránit, včetně úderů na cíle hluboko v Rusku. Za pár centů na dolar si nyní můžeme zajistit globální řád a poslat naše protivníky na útěk. Utratit peníze nyní, abyste plně posílili Ukrajinu, nebo riskovat, že utratíte mnohem více – a potenciálně riskujete životy našich vlastních vojáků – později.

Politici si musí uvědomit, že porážka Ruska je nejen možná, ale i kriticky důležitá pro bezpečnost a integritu globálního řádu. Vítězství na Ukrajině není jen o vítězství v této válce – je to o zajištění míru, stability a důvěry v alianci vedenou USA. Nemůžeme si dovolit dál chodit kolem skutečných hrozeb a skrývat se ve stínu nepravděpodobných katastrof. Je čas jednat odvážně, odložit strach a dát Ukrajině vše, co potřebuje k vítězství – jinak se rizika, která dnes ignorujeme, stanou krizemi zítřka.

Zdroj v angličtině: ZDE