12. 9. 2025 / Fabiano Golgo
Bolsonaro,
bývalý armádní kapitán a dlouholetý poslanec, byl v roce 2018 zvolen
prezidentem na vlně frustrace z korupčních skandálů, vysoké kriminality a
hospodářských potíží. Sliboval tvrdý pořádek, nostalgicky vzpomínal na
vojenskou diktaturu (1964–1985) a svou kampaň založil na ostrých útocích
proti levici, médiím a justici. V roce 2022 se ucházel o znovuzvolení,
ale ve druhém kole těsně prohrál s levicovým veteránem Luizem Ináciem
“Lulou” da Silvou. Už během kampaně však opakovaně zpochybňoval
spolehlivost elektronického volebního systému a naznačoval, že výsledek
nemusí uznat. Po porážce se odmítl veřejně vzdát funkce a kolem něj se
začala formovat skupina politiků, vojáků a poradců, která podle obžaloby
plánovala, jak zabránit nástupu Luly k moci.
Právě z těchto
příprav vzešla obžaloba, kterou projednával Nejvyšší federální soud.
Podle vyšetřovatelů Bolsonaro a jeho nejbližší spojenci od roku 2021
pracovali na scénářích, jak „neutralizovat“ volební výsledek – od šíření
dezinformací přes tlak na armádu a bezpečnostní složky až po přípravu
výjimečného stavu. Kulminací byla série událostí na přelomu let 2022 a
2023: 8. ledna 2023, jen týden po nástupu Luly do úřadu, vtrhly tisíce
Bolsonarových příznivců do budov Kongresu, prezidentského paláce a
Nejvyššího soudu v hlavním městě Brasília. Záběry rozbíjených oken,
zničeného nábytku a vandalizovaných historických sálů obletěly svět a
okamžitě připomněly útok na americký Kapitol 6. ledna 2021. Tehdy
Bolsonaro pobýval na Floridě, kam odletěl ještě před koncem svého
mandátu, ale vyšetřovatelé později doložili, že jeho nejbližší tým
koordinoval kroky směřující k vyvolání chaosu a případnému zásahu
armády.
První senát Nejvyššího federálního soudu nyní dospěl k
závěru, že nejde o nahodilé excesy, ale o organizovanou a ozbrojenou
zločineckou činnost. Poměrem čtyři ku jednomu soudci uznali Bolsonara
vinným z pěti trestných činů: účasti na ozbrojené zločinecké organizaci,
pokusu o státní převrat, pokusu o násilné zrušení demokratického řádu,
poškození veřejného majetku a zničení památkově chráněných budov.
Předseda senátu Cristiano Zanin ve svém hlasu hovořil o „koordinovaném
útoku na samotný základ brazilské republiky“. Podobně hlasovali i další
soudci, kteří se opírali o desítky dokumentů, záznamy z porad, výpovědi
bývalých spolupracovníků a veřejná prohlášení obžalovaných. Jeden z pěti
soudců, Luiz Fux, sice navrhoval částečné zproštění viny, ale zůstal v
menšině.
Verdikt se netýká jen Bolsonara. Spolu s ním byli
odsouzeni i jeho nejbližší ministři a vojenští představitelé – bývalý
šéf tajné služby Alexandre Ramagem, exministr spravedlnosti Anderson
Torres, bývalý velitel námořnictva Almir Garnier, exministr obrany Paulo
Sérgio Nogueira a další. Soud je uznal vinnými v různých kombinacích
stejných trestných činů. U všech nyní probíhá takzvaná dosimetrie, tedy
stanovení konkrétní délky trestu. Protože celkový součet u Bolsonara
přesahuje osm let, musí si trest odpykat v nejpřísnějším vězeňském
režimu. Přestože obhájci mohou podat odvolání, samotná právní
kvalifikace už představuje historický precedent: nikdy v moderní
historii Brazílie nebyl bývalý prezident odsouzen za pokus o svržení
demokracie.
Rozsudek okamžitě vyvolal mezinárodní reakce, a to i v
zemích, kde podobná populistická hnutí nabývají na síle. Nejvýrazněji
se ozval americký prezident Donald Trump, který s Bolsonarem dlouhodobě
udržuje přátelské vztahy a který sám čelí několika obžalobám
souvisejícím s pokusem zvrátit volby roku 2020. „Je to velmi podobné
tomu, co se snaží udělat mně,“ prohlásil Trump před novináři při cestě
do New Yorku a dodal, že je „překvapen“ tak tvrdým postupem brazilské
justice. Už v létě navíc poslal Trump dopis prezidentu Lulovi, v němž
vyhrožoval obchodními sankcemi a mluvil o „honu na čarodějnice“ proti
Bolsonarovi. Bílý dům dokonce naznačil, že je připraven „bránit svobodu
projevu všemi prostředky“, což brazilské ministerstvo zahraničí ostře
odmítlo jako nepřípustný zásah do vnitřních záležitostí.
Trumpova
slova a jeho dlouhodobá podpora Bolsonara dávají celé věci globální
rozměr. Oba muži sdílejí podobnou politickou logiku: zpochybňují volební
procesy, označují své soudní kauzy za politickou perzekuci a své
stoupence mobilizují proti „systému“. Události v Brazílii tak nelze
chápat jen jako izolovanou krizi latinskoamerické země, ale jako součást
širší vlny, která v posledních letech zasáhla Spojené státy, Maďarsko,
Polsko či Turecko.
Pro Českou republiku a Evropu je brazilský
případ dvojím varováním i nadějí. Varováním, protože ukazuje, jak rychle
se může demokratická kultura erodovat, když vůdce začne systematicky
podrývat důvěru ve volby a instituce. Nadějí, protože brazilské
instituce – soudy, volební orgány, část armády a občanská společnost –
nakonec prokázaly, že jsou schopny odolat i prezidentovi, který se
snažil pravidla přepsat. Rozhodnutí soudu neznamená konec bolsonarismu;
Bolsonaro má stále miliony příznivců a politické napětí přetrvává. Ale
samotný fakt, že demokratický stát dokázal postavit bývalého prezidenta
před soud a přidělit mu trest odpovídající zločinům proti republice, je
zásadní moment, který posílá signál do celého světa: pravidla hry platí i
pro ty, kdo se je snaží zničit.
Diskuse