Vzestup islamisticko-křesťanské pravice

4. 5. 2026

Od 11. září 2001 komentátoři americké pravice obvykle vykreslují islám jako hrozbu pro západní svobody. Ale ve svobodomyslném světě antiestablishmentových podcastů se děje něco nového. V posledních měsících Candace Owens četla z Koránu, Nick Fuentes odsuzoval protimuslimské nálady a Tucker Carlson chválil šaríu. To co bylo kdysi považováno za hrozbu je stále více považováno za spojence.

U některých z těchto osobností vede obdiv ke konverzi. Andrew Tate, maskulinistický influencer, a Sneako, pravicová streamerka, recitovali slova šahády a přijali tak víru, kterou vnímají jako protijed proti západní dekadenci. Jiní se dívají na islám jako na vzor toho, čeho by křesťané mohli dosáhnout, kdyby se zbavili jha liberalismu. Rozlučte se s judeo-křesťanskou civilizací — a vítejte islamo-křesťanskou pravici.

Termín "židovsko-křesťanský" se rozšířil ve 30. letech 20. století jako způsob, jak popsat pluralitní vizi západní společnosti. Judeo-křesťanská Amerika byla taková, v níž příspěvky katolíků a Židů mohly mít stejný význam jako příspěvky protestantů. Byla by také globálním šampionem svobody a demokracie.

Islamo-křesťanská pravice je naopak skeptická vůči pluralismu a kritická vůči americké zahraniční politice. Pohrdá liberálními snahami podporovat mezináboženské porozumění a proto ráda v určitých bodech kritizuje islám, zatímco v jiných chválí víru.

Carlson je nejvýraznějším příkladem tohoto trendu. Říká, že Západ prochází epidemií "bílých sebevražd", protože nedostatek civilizační důvěry vede k nepořádku a klesající porodnosti. Většinově muslimská oblast Perského zálivu mezitím stále "věří ve své náboženství a kulturu".

Jiní na islamo-křesťanské pravici oslavují sexuální vztahy v muslimských společnostech. Mladí muži, kterým bylo řečeno, že "budoucnost je žena", vidí patriarchát jako lákavou alternativu. Někteří z nich chtějí, slovy Fuentese, "být muslimy a mít více manželek". I když to není pravděpodobné, mladí muži se setkávají s muslimskými influencery jako Tate, kteří neustále hlásají poselství mužského posílení. "To od křesťanů vůbec nedostanete," říká Fuentes.

Islám je také na pravici chválen jako sociálně konzervativní protiváha proti vykořisťovatelskému kapitalismu a chybám americké zahraniční politiky. Alexandr Dugin, antiliberální ruský myslitel, prohlásil, že "šaría musí překonat kapitalismus". Doufá, že se muslimové připojí k celosvětovému boji proti "globalistické elitě".

Fuentes rovněž vyzval muslimské země, aby odolaly americké zahraniční politice. "Amerika je sídlem liberálního impéria, které ovládá svět, a my jsme nepřáteli tohoto liberálního řádu," říká. To připomíná a obrací slova šéfa MI6, britské zpravodajské služby, který v roce 2022 vyzval lidi, aby "nezapomněli na hodnoty a těžce vydobyté svobody, které nás odlišují od Putina, a nic víc než práva LGBT+". Ne každý vnímá tento kontrast jako příznivý pro Západ.

Ve svém románu "Podvolení" v roce 2015 Michel Houellebecq předpověděl, jak by odpůrci liberální tolerance mohli souhlasit s muslimy. "Ve všech otázkách, na kterých opravdu záleželo, byli nativisté a muslimové naprosto shodni," uvádí vypravěč. "Pokud šlo o odmítnutí ateismu a humanismu, nebo nutné podřízení žen, nebo návrat patriarchátu, bojovali přesně stejný boj."

Zda je vize islamo-křesťanské pravice skutečně přesná je pro její stoupence vedlejší. Nevěnují se pečlivému studiu srovnávací religionistiky. Představují si alternativu k liberální modernitě.

Přesto stojí za to jejich tvrzení podrobit důkladnému zkoumání. Arabské země mohou být plné sebevědomí, které popisuje Carlson, ale jejich porodnost klesá stejně špatně jako v Evropě. (V Saúdské Arábii počet narozených za šest let klesl o více než 10 %.) Možná je islám majákem sociálního konzervatismu, ale muslimové ve Spojených státech bývají v otázkách potratů, transgenderismu a homosexuality liberálnější než evangelikálové.

Naděje, že tradiční muslimský svět bude sloužit jako protiváha liberální americké zahraniční politice, jsou rovněž zpochybněny zavedením Abrahamovských dohod a podporou mnoha zemí Perského zálivu pro americký útok na Írán. Když Izrael loni postupoval ve svém tažení proti Hamásu a Hizballáhu, Dugin se ptal: "Kde je islámská solidarita? Kde je islámský svět?"

Ať už je Západ jakkoli vyčerpaný, má pozoruhodnou schopnost přimět své protivníky ke kompromisům. Vezměme trajektorii Ahmada aš-Šaráa, syrského prezidenta. Jako bývalý vůdce fronty an-Nusra, odnože Islámského státu a přidružené k al-Kájdě, se zdá být dokonalým příkladem islámské neústupnosti. Ale jako hlava státu si vybudoval dobré vztahy s USA. V dubnu byl natáčen v basketbalové aréně v Damašku, jak sledoval účinkující, kteří tančili na píseň Missy Elliott "Work It".

Jak hrála hudba, bylo jasné, která strana vyhrála.

Zdroj v angličtině: ZDE