BBC:Donald Trump se zmítá. Čelí strategické porážce Spojených států
17. 8. 2026
čas čtení
19 minut
Jeremy Bowens: No, málem jsem použil slovo „šílené“. Chci říct, je to směšné. Je to Donald Trump, který se zmítá, protože čelí nejen strategické porážce Spojených států, ale také počátkům, nebo možná zrychlujícímu se tempu „věčné války“, kterou se rozhodl zahájit – války z vlastní vůle, která bude čím dál více definovat jeho administrativu a jeho odkaz. A je zoufalý, nejen kvůli blížícím se volbám, ale nejen kvůli tomu, protože je to, jak víme, velmi hrdý muž. Rád by mohl říct: „Jo, jasně, dokážu tady hodně a uzavřít dohodu.“ Jde ale o to, že je to nad jeho síly. Vrhul se do toho, aniž by to důkladně promyslel. Američané jsou v hrozném zmatku. Docházejí jim zbraně, které potřebují, docházejí jim protiletadlové střely, které potřebují.
Moderátor, pořad The World at One, BBC Radio Four, pondělí 17. srpna 2026, 13 hodin: Dobrý den a vítejte v pořadu „World at One“ se mnou, Johnnym Diamondem. Zvláštní vyslanec prezidenta Trumpa pro Blízký východ se setkal s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, aby projednali izraelské stažení z Gazy. V přímém přenosu se k nám připojí bývalý mluvčí izraelské armády Peter Lerner a náš zahraniční redaktor Jeremy Bowen a dozvíme se, jaké je život uvnitř tohoto pásma.
"Drtivá většina obyvatel žije v chatrných stanech z plachty bez dostatečného přístupu k čisté pitné vodě nebo jídlu na stůl"
Zprávy BBC čte Tom Sanders.
Zvláštní vyslanec prezidenta Trumpa Jared Kushner vede v Jeruzalémě jednání s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem poté, co ten odmítl nejnovější americký mírový plán pro Gazu. Včera pan Kushner vedl v Káhiře ojedinělá jednání s vůdci Hamásu. Naše korespondentka pro Blízký východ Yoland Nell podává zprávu z Jeruzaléma.
Mírová rada vedená USA chce ukázat, že mírový plán prezidenta Trumpa pro Gazu může stále pokračovat, navzdory tomu, že Netanjahu nový plán rozhodně odmítl. Hamás souhlasil, že se vzdá svých zbraní výměnou za postupný stažení izraelských vojsk. Izrael trvá na tom, že Hamás se musí před jakýmkoli izraelským stažením zcela odzbrojit. Jareda Kushnera doprovázeli při jeho nejnovější sérii jednání další vysoce postavení zástupci Rady pro mír, Nikolaj Mladenov a sir Tony Blair. Přimět Netanjahua ke změně postoje bude velmi obtížný úkol. Zdá se, že je stále více ochoten vzdorovat USA, nejbližšímu spojenci své země, protože jeho strana v průzkumech veřejného mínění před říjnovými izraelskými parlamentními volbami ztrácí podporu a členové jeho vládní koalice tlačí na tvrdší strategii v Gaze. Jeho krajně pravicový ministr pro národní bezpečnost Itamar Ben-Gvir vyzval k nočním cíleným likvidacím 30 až 40 lidí.
Prezident Trump pohrozil bombardováním Ománu, pokud se tato země, jak sám říká, postaví do cesty v Hormuzském průlivu. Írán vede s Ománem jednání ohledně této vodní cesty. Trump toto prohlášení učinil v rozhovoru pro Fox News.
Moderátor: Moc děkuji, Tome. Po nečekaném setkání s vedením Hamásu odcestoval zeť prezidenta Trumpa a vyslanec pro Blízký východ Jared Kushner do Izraele, aby se setkal s izraelským premiérem ve snaze vdechnout nový impuls mírovému procesu a procesu obnovy v Gaze, kde se zatím neprojevují téměř žádné známky pokroku.
Tato série schůzek navázala na oznámení prezidentovy Rady pro mír z doby před zhruba dvěma týdny, že hnutí Hamás se odzbrojí, pokud Izrael opustí pásmo Gazy, kde jeho vojenské síly v současné době ovládají pohodlně více než polovinu území.
Izraelská vláda však již před týdnem vynesla verdikt ohledně tohoto návrhu. A odpověď zněla „ne“. Podle ministerstva zdravotnictví řízeného hnutím Hamás bylo v Gaze od uzavření příměří v říjnu loňského roku zabito nejméně 1 200 lidí. Izraelská armáda (IDF) nadále ovládá velkou část pásma. Na území, které se během tří let války proměnilo v trosky, se prakticky neprovádí žádná obnova.
Dr. James Smith pracuje v Deir al-Balah, který leží přibližně uprostřed pásma. Před chvílí jsem s ním hovořil a zeptal se ho na přístup ke zdravotní péči v Gaze.
Dr. James Smith: Nejprve je třeba říci, že systém zdravotní péče zde v Gaze byl zcela zničen. Množství materiální podpory i odborné pomoci pro sektor zdravotní péče je naprosto nedostatečné. Panuje mylná představa, že se situace od října 2025 do určité míry zlepšila. Upřímně řečeno, nic nemůže být dále od pravdy. Nemocnice stále přijímají pacienty s traumatickými zraněními, protože izraelské útoky pokračují po celé Gaze. Stále diagnostikujeme a léčíme podvýživu u dětí. Snažíme se léčit pacienty s neinfekčními chorobami, tedy s vysokým krevním tlakem, kardiovaskulárními chorobami a cukrovkou. Pacienti jsou po dlouhou dobu bez léků. Zásoby přibližně 50 % základních léků podle definice Světové zdravotnické organizace jsou v současné době ve skladech ministerstva zdravotnictví na nule nebo na kriticky nízké úrovni, což samozřejmě extrémně ztěžuje léčbu i těch nejzákladnějších onemocnění.
Moderátor: Zmínil jste podvýživu u některých pacientů, které ošetřujete. Jaký je obecně stav lidí, kteří se dostavují k léčbě?
Dr. James Smith: Myslím, že můžeme říci, že se situace v oblasti potravinové bezpečnosti v Gaze zlepšila, rozhodně za posledních 12 měsíců. Situace se zlepšila, co se týče přístupu k potravinám, ale zároveň zůstává extrémně nejistá. Lidé žijí v nevyhovujících podmínkách bez pravidelného a stálého přístupu k výživné stravě. I několikadenní nemoc může stačit k tomu, aby se člověk dostal do stavu akutní podvýživy. V celé Gaze se každý měsíc objeví přibližně 3 000 nových případů akutní podvýživy. Víme, že zdravotnickým pracovníkům je odepřen vstup do Gazy a zároveň byl výrazně omezen objem samotné humanitární pomoci. Není možné se z toho vzpamatovat, když drtivá většina obyvatel žije v chatrných stanech z plachty bez dostatečného přístupu k čisté pitné vodě nebo jídlu na stůl.
Moderátor: To byl Dr. James Smith z Deir el-Balah v Gaze. Obnovená snaha Bílého domu o pokrok přichází v době, kdy Izrael vstupuje do volební kampaně – jde o první volby od útoků Hamásu ze 7. října, které si vyžádaly více než 1 200 životů a vedly k izraelskému zničení Gazy. Dahlia Scheindlinová je průzkumnice veřejného mínění, politická analytička a komentátorka deníku Haaretz se sídlem v Tel Avivu. Dobré odpoledne. Pro začátek: věří podle vašeho chápání a analýzy Izraelci obecně v uzavřenou mírovou dohodu? Myslíte si, že podporují myšlenku stažení vojsk výměnou za odzbrojení?
Dahlia Scheindlin: Myslím, že nikdo to ve skutečnosti nevnímá jako úplnou mírovou dohodu. Vzpomínám si, že v říjnu, když byl předložen první dvacetibodový plán, který měl zajistit propuštění rukojmí, panovala mezi Izraelci, kteří zoufale toužili dostat zbývající rukojmí zpět z Gazy, velmi silná podpora této dohody. Nemyslím si, že by si drtivá většina Izraelců kdy dělala iluze, že by to mělo vést k nějakému dlouhodobému uklidnění situace a skutečnému ukončení konfliktu, a to hlavně proto, že si Izraelci velmi dobře uvědomují, že Hamás je stále plně přítomen a stále existuje v těch částech Gazy, které nejsou pod kontrolou IDF.
I když bych to měla upřesnit, protože IDF je ve skutečnosti tak přítomná, že fakticky kontroluje prakticky vše, co se v Gaze děje. Myslím si však, že nikdo nemá dojem, že současný plán, ten patnáctibodový, bude skutečně nějakým řešením. A domnívám se, že není příliš velká chuť – měla bych to tak říct – pokud jde o různé skupiny obyvatelstva v Izraeli, není příliš velká chuť na stažení IDF z Gazy, což je jádrem této výměny, ale především samozřejmě mezi příznivci vlády, kteří tvoří nezanedbatelnou menšinu; asi 40 % Izraelců vládu pravidelně podporuje a tito lidé jsou hluboce proti jakémukoli stažení. Tato vláda samozřejmě velmi usilovně bojuje o udržení se u moci, i když její výsledky v průzkumech veřejného mínění nejsou zrovna příznivé. Bude se tedy snažit uspokojit všechny ve své voličské základně. A domnívám se, že je nepravděpodobné, že by vláda souhlasila s jakýmkoli významným stažením, což je téměř jistě důvodem Netanjahuova odmítnutí toho patnáctibodového plánu.
Moderátor: Takže v podstatě Netanjahu nemá co získat z volebního hlediska tím, že by souhlasil s návrhem na stažení výměnou za vyřazení zbraní z provozu nebo odzbrojení.
Dahlia Scheindlin: To je otázka úhlu pohledu, protože si myslím, že část problému, který opozice vidí, spočívá v tom, že Netanjahu si zcela znepřátelil některé z nejlepších spojenců Izraele, včetně… v mnoha ohledech USA, ale dokonce i svého takzvaného nejlepšího přítele, prezidenta Donalda Trumpa. A opozice, respektive kdokoli, kdo opozici podporuje – a jak již bylo řečeno, podle většiny průzkumů se jedná o více než polovinu obyvatelstva, pravděpodobně asi 55 % – se mimo jiné obává rostoucí izolace Izraele. Zejména pokud jde o USA, které jsou samozřejmě největším podporovatelem Izraele.
Myslím si tedy, že jedním z signálů, které vysílají někteří opoziční političtí lídři, je slib, že se Izrael bude snažit o užší koordinaci se svými americkými spojenci, včetně pokroku v těchto plánech, které, upřímně řečeno, izraelské politické vedení může v některých případech vnímat jako docela slušnou cestu vpřed pro Izrael, alespoň ve střednědobém horizontu. Myslím si tedy, že pokud by Netanjahu uvažoval o někom mimo tuto základní základnu podpory, mohl by zvážit, že by pro něj bylo výhodné, kdyby nebyl vnímán jako někdo, kdo se vždy vzpírá nejbližším spojencům Izraele a prohlubuje mezinárodní izolaci Izraele.
Moderátor: Peter Lerner je bývalý mluvčí Izraelských obranných sil. Nyní je generálním ředitelem pro mezinárodní vztahy v odborové federaci Histadrut. Dobré odpoledne. Jak byste vyhodnotil schůzku mezi Jaredem Kushnerem a Benjaminem Netanjahuem? Určitě to nemohla být schůzka, kterou si Netanjahu přál.
Peter Lerner: Řekl bych především, že šlo o schůzku, která byla výsledkem Netanjahuova odmítnutí 15bodového plánu, který byl v podstatě žebříkem, po kterém se Netanjahu mohl pokusit dostat zpět do Trumpovy přízně. Myslím si, že v současné době je nejdůležitější si uvědomit, že zatímco jsme sledovali dění v Gaze a samozřejmě i situaci, kterou Dahlia správně popsala, vše v Izraeli v příštích šesti až osmi týdnech bude nahlíženo optikou voleb. Měli bychom tedy pochopit, že pro Trumpa je Kushnerova návštěva zde pokračováním snahy zjistit, co se dá udělat, a pro Netanjahua je to možná příležitost získat si Trumpa zpět na svou stranu nebo se znovu dostat do jeho přízně.
Moderátor: Mám tedy na mysli, že vyhlídka na podporu ze strany prezidenta Trumpa, nebo alespoň na to, že jím nebude týrán, je pro Benjamina Netanjahua cílem, o který by se měl snažit. Volebně by mu to prospělo.
Peter Lerner: Co by mu prospělo více, to je podle mě otázka, která Netanjahua trápí. A myslím, že právě to jsme viděli v posledních několika týdnech v různých příspěvcích na sociálních sítích, které zveřejňovali jeho ministři a členové Knesetu, když se snažili prezentovat velmi silný obraz „pana Bezpečnosti“ a tak dále. Izrael se však nachází v hlubokém paradoxu údajné bezpečnosti. Máme vojenské síly rozmístěné na hranicích a samozřejmě i v pásmu Gazy, v jižním Libanonu a na hranicích se Sýrií, ale paradoxem je, že Izraelci se obecně stále necítí v bezpečí. Pokud tedy Netanjahu ustoupí z tohoto postoje, bude muset přehodnotit celé své poselství ohledně toho, co se snaží sdělit – toto „úplné vítězství“, které zjevně není úplné a rozhodně není vítězstvím.
Moderátor: Jak vnímáte přítomnost izraelských obranných sil (IDF) v Gaze nyní, po této válce, která přinesla skutečně ohromující zkázu? Jaká je podle vás strategická nebo taktická nutnost jejich přítomnosti?
Peter Lerner: Taktická stránka je velmi jasná, Johne, protože je zřejmé, že Hamás je stále v Gaze. Izraelští občané žijící na izraelské straně hranice nedopustí situaci, kdy by Hamás měl možnost znovu se vkrádat do obcí a spáchat další masakr, jako tomu bylo 7. října. A v podstatě stejná situace panuje i na hranici s Libanonem na severu. Přední operační oblasti, které se fakticky nacházejí na straně Gazy nebo na libanonské straně, představují fyzickou nárazníkovou zónu. Problémem je, že mají jasně taktický charakter. A taktická vize obrany nemůže nahradit strategický pohled na to, jak vytvořit skutečnou bezpečnost. Jak jsem řekl, paradoxem Izraelců je tato obrovská síla, která byla v posledních třech letech vyvíjena, zatímco ve skutečnosti jsou Izraelci vyčerpaní z toho, že jsou znovu a znovu povoláváni do zálohy. Uvědomují si, že to vlastně nikam nevede a že vojenská síla má své meze. Takticky je tedy Izrael silný, strategicky si však klade otázku: kam to směřuje?
Moderátor: Jeremy Bowens, náš redaktor pro mezinárodní záležitosti, je zde ve studiu. Jeremy, Peter říká, že je zřejmé, že Hamás je stále v Gaze. Můžete nám přiblížit, jaká je role Hamásu v Gaze a jak silný tam je?
Jeremy Bowens: No, Hamás v Gaze je stále přítomen a pravděpodobně tam v nějaké formě vždy bude, protože kromě toho, že je to vojenská organizace, a před útoky ze 7. října, kdy tam také vládli, řídili i komunální služby i všechno ostatní. Jsou také ideologií. Chci tím říct – a o to v tom všem jde –, že i kdybyste jim odebrali všechny zbraně, které mají, všechny náboje, které mají, stále tu bude spousta lidí, kteří souhlasí s jejich filozofií, s jejich postoji, s jejich odporem vůči státu Izrael, s jejich odhodláním zajistit si vlastní pozici. V tuto chvíli se však stalo to, že Hamás pod obrovským tlakem přijal rozhodnutí, že s tímto plánem odzbrojení bude souhlasit. Částečně je to proto, že nemají mnoho možností a říkají jim to zprostředkovatelé, kterým důvěřují, z Kataru, Turecka a dalších zemí. Kromě toho se také musí pokusit něco udělat pro zlepšení strašných podmínek v Gaze, kde žije více než dva miliony lidí, vlastně přes dva a půl milionu lidí. A samozřejmě je spousta Palestinců, kteří říkají: „Kdyby Hamás neudělal to, co udělal, nebyli bychom v téhle kaši.“
Moderátor: Od předchozích přispěvatelů jsme slyšeli o situaci, v níž se Benjamin Netanjahu nachází uprostřed volební kampaně a snaží se udržet pohromadě svou voličskou základnu. Je to pravděpodobně nejhorší okamžik na to, aby projevil jakoukoli flexibilitu ohledně Gazy. Mají USA na něho páku? Mohou vyvinout tlak?
Jeremy Bowens: USA na Izrael mají naprostý vliv, pokud by ho chtěly využít. Izrael by nebyl schopen bojovat tak, jak bojuje. Nebyl by schopen udržet své jednotky v terénu, ani zbraně, které používá. Nebyl by schopen být zcela chráněn před rezolucemi OSN a podobnými věcmi. Amerika mu poskytuje mimořádný štít. A i když prezident Trump občas využil vliv, který mají – zejména při sjednání příměří loni v říjnu –, další nátlak je něco, co Američané z celé řady důvodů nechtějí udělat. Ale ve skutečnosti existují důkazy z průzkumů veřejného mínění a podobně uvnitř Spojených států, že spousta Američanů si myslí, že by na Izrael měl být vyvíjen mnohem větší tlak, ale z dlouhodobých historických důvodů se tak neděje.
Moderátor: Můžeme si promluvit o něčem jiném, ale souvisejícím? Dnes ráno hovořil prezident Trump s hlavním zahraničním korespondentem Fox News.
Fox News: Zeptal jsem se prezidenta na ty paralelní rozhovory, které probíhají mezi Íránem a Ománem ohledně kontroly nad Hormuzským průlivem. A prezident řekl Fox News: „Jestli nám Omán bude stát v cestě, vybombardujeme je do prachu.“
Moderátor: „Vybombardujeme“ – „vybombardujeme Omán“, pokud se postaví do cesty dohodě o Hormuzském průlivu. Můžete nám to prosím vysvětlit?
Jeremy Bowens: No, málem jsem použil slovo „šílené“. Chci říct, je to směšné. Je to Donald Trump, který se zmítá, protože čelí nejen strategické porážce Spojených států, ale také počátkům, nebo možná zrychlujícímu se tempu „věčné války“, kterou se rozhodl zahájit – války z vlastní vůle, která bude čím dál více definovat jeho administrativu a jeho odkaz. A je zoufalý, nejen kvůli blížícím se volbám, ale nejen kvůli tomu, protože je to, jak víme, velmi hrdý muž. Rád by mohl říct: „Jo, jasně, dokážu tady hodně a uzavřít dohodu.“ Jde ale o to, že je to nad jeho síly. Vrhul se do toho, aniž by to důkladně promyslel. Američané jsou v hrozném zmatku. Docházejí jim zbraně, které potřebují, docházejí jim protiletadlové střely, které potřebují. Je to zajímavé, protože to, co vidíme – slyšeli jste tam Petera Lernera mluvit o Izraeli a o paradoxu jeho obrovské moci, ale také o jeho neschopnosti zajistit svým občanům pocit bezpečí nebo dosáhnout strategického vítězství, protože ve skutečnosti nemá žádný ucelený strategický cíl kromě toho, že bude dál dělat to, co dělá. A totéž by se dalo říci o Američanech – ne tak z hlediska bezpečnosti, protože Amerika je od Blízkého východu daleko, ale z hlediska této neschopnosti sladit věci tak, aby ta obrovská vojenská síla pro ně dosahovala politických cílů. A to proto, že to nebylo důkladně promyšleno, a v důsledku toho se ocitli v hrozném problému.
296
Diskuse