A bude hůř, vážení a milí!

Taky vás štve, když v normální mailové konverzaci zjistíte, že na druhé straně pracuje AI? Mě hrozně.

3. 9. 2026 / Jiří Hlavenka

Někdy je to jen případ, kdy to prošlo trávicím traktem Clauda či chat.gpt, jen s cílem “to trošku uhladit”. Někdy ale cítíte velké podezření, že lidský vklad je tam malý a AI řádila jak černá ruka. Stává se vám to také? Jak na to reagujete?

Přiznám se, že já skoro nepříčetně. Nesnáším to a uvedu proč.

Vy chatbot? Tak já taky chatbot.

První věc je principiální - ta druhá strana se tváří jako člověk, je tam “s pozdravem X.Y.”, tváří se to celé osobně, oslovuje tě jako člověk člověka. Ale je to ten umělohmotný pohůnek, který to z nějaké části odmaká a vám to neřekne. Musíte to odhadovat a odhalovat. Zatím to skoro vždy jde poznat. Zatím.

Je to prostě nepoctivé a trochu i urážlivé. Nemám vůbec problém komunikovat s chatbotem například v zákaznické podpoře - je to přiznané, je to jen technická komunikace a jsem vlastně i rád, že nemusím obtěžovat člověka, abych zjistil nějaký banální produktový detail.

Ale v e-mailové konverzaci je to přece jiné. Už tak je to náhražka za osobní (human-human) komunikaci, na to jsme si zvykli. Pořád ale bereme, že ten, kdo ťuká písmenka na druhé straně, je ten člověk, který je tam podepsaný - že si s tím dal práci, že je to výsledek jeho přemýšlení. To je ostatně to, co v komunikaci chcete mít - tu živou bytost na druhém konci drátu. 

Když to dostanu, občas odpovídám: fajn, takže vám to psal váš AI agent. Tak já na to taky poštvu svého AI agenta, a ať si povídají spolu. Povede to k něčemu? 

Dostal jsem v poslední době pár pitch decků, které tvořilo AI (a musím říct, že z toho čišela “heavy usage”, žádné “oprav mně překlepy a do ničeho nezasahuj”). Tak jsem zlomyslně odpověděl, že na jejich chatbota bude odpovídat můj chatbot, že to bude príma, oba ušetříme čas. Ale že si nejsem jistý, jestli jim pak můj chatbot dá ty peníze, které požadují. Spíš ne, protože žádné nemá…

To není přecitlivělost, ale podstata věci. Výsledkem e-mailové komunikace bývá často práce, kterou pak udělá jedna nebo druhá strana. Ne chatbot, on to neumí. On nepostaví byznys a neuřídí firmu. Ale člověk nebo lidé. Proto se chci bavit s tím, kdo to bude dělat. 

Úlisnost AI chatbotů

Druhá věc je právě tak špatná. Určitě sami AI používáte a víte, jak s vámi komunikuje. Tou asi nejtypičtější vlastností AI je jeho úlisnost. Je vytvořená tak, že se vám snaží vyhovět… ne, možná přesnější je říci, že se snaží odpovědí dosáhnout toho, abyste s odpovědí byli co nejspokojenější.

Proto ten “vtíravý tón”, proto ty hladké fráze, proto to potapetování textu různými ikonkami, proto pět odstavců úlisného textu tam, kde by stačily dva řádky, proto to formálně přesvědčivé grafické zpracování. Proto ty fráze: “Upřímně: xxx” nebo “Na rovinu: yyy”. (Není to ani upřímné, ani na rovinu. Ale asi to působí.). 

V úlisné vemlouvavosti nemají chatboty konkurenci. Není divu. Byly vytvořeny jako kompilát těch nejlepších prodejních a přesvědčovacích technik, které z Internetu vysosaly. A že jich tam je. 

Je to nebezpečné, protože kývnout na tuto vemlouvavost je snadné - vlastně to jde samo, úplně se to nabízí a nevyžaduje to žádnou práci. Stačí jen kývat a usmívat se.

Nerovný souboj

Třetí věc. Tohle je nerovný souboj a nerovnost se bude jen zvyšovat. Kritické čtení je řádově náročnější než chatbotí psaní. AI vytvoří ten vemlouvavý obchodní materiál na dvacet stránek nebo slajdů během minuty (zatímco páníček si dá kafe nebo kouká z okna), vám bude rozklíčování toho, co je na tom textu špatně, trvat hodiny a nejspíš na všechno nepřijdete. Cílem AI je, abyste to spolkli i s navijákem.

Kritické myšlení je základ pokroku. Jenomže rozklíčovávat AI slop je na hodiny práce a když vám takovýchto materiálů přijde k hodnocení deset denně, je to nad lidské síly. 

A bude hůř, samozřejmě.

Je možné, že jsem na to příliš citlivý (coby celoživotní psavec, ba grafoman a současně náročný čtenář; to jistě každý není). Je možné, že jsem alergický na něco, nad čím lze mávnout rukou. Ale tuším tam problém, který vlastně bude schopný zabít člověka, obrazně samozřejmě. Zabít jeho kritické myšlení, zkoumání, uvažování, udělat z něj (slovy Franka Zappy) zeleninu. Už dnes jsme v řadě věcí pouze pasivními konzumenty tam, kde bychom mohli být tvůrci. 

Jsme navíc teprve v úsvitu této technologie; ona se učí dělat první krůčky, takže bude hůř. Proč vkládá AI do textů tak často ty ikonky? Protože vyvolávají líbivé pocity, jiný důvod to nemá. Má to na datech ověřené, “ví co dělá”, funguje to. Až budeme s počítačem komunikovat bez ťukání do klávesnice, bez hovoru, čistě mentálně - čipové implantáty k tomu pomohou, věřte že budou zadarmo - pustí nám po intenzivní komunikaci s chatbotem do nervů dávku potěšení a pak už není návratu.

Z dvou největších vizionářů, George Orwella a Aldouse Huxleyho se do reality líp trefuje ten druhý. Proč otročit lidstvo terorem, když to jde o tolik snáze přes slast.

Pozn. autora: Obrázek je čistě ilustrační, protože to je moje foto a s článkem nemá souvislost; nechtěl jsem vzhledem k tématu dávat AI výplod. Může se třeba jmenovat “a děsně velká bílá oblaka”).