Reportérka: A já jsem v Michiganu, kde výsledky voleb do Senátu mohou určit, jak bude vypadat demokratický protiútok proti trumpismu po těchto volbách do Kongresu, kde mnozí vnímají souboj mezi levicovým demokratem Abdulem El-Sayedem a prezidentovým republikánským kandidátem Mikem Rogersem jako test toho, jak radikální chtějí voliči, aby jejich politici byli.

Moderátor: I přes poslední zoufalou předvolební výzvu voličům před odrazovým bazénem ve Washingtonu Donald Trump nadále slibuje voličům nové věci. Hned za mnou voliči vyplňují volební lístky, aby rozhodli o výsledku senátních voleb v Texasu, které by mohly určit, zda bude americký Senát v příštích dvou letech prezidentova funkčního období brzdou jeho moci, nebo jen razítkem na jeho rozhodnutí. 

Miliony lidí již odevzdaly své hlasy po celých Spojených státech, přičemž rekordní účast v předčasném hlasování byla zaznamenána i tady v Texasu. Ale pro ty, kteří to nechali až na dnešek, nejsou to jen sliby na poslední chvíli, co je nutí k zamyšlení. 

Takovéto počasí si v den voleb nikdo nepřeje. Takhle to vypadalo v Coloradu. Takhle v Arizoně. Po celém Středozápadě, včetně Texasu, se přes noc spustil liják. A jelikož republikáni historicky spíše hlasují v den voleb než předčasně, mohlo by to mít dopad na volební účast nebo výsledek. 

Potlesk pro Jamese Talarica. Co podle průzkumů veřejného mínění víme, je to, že politická situace dává demokratům šance, o kterých se jim dříve ani nesnilo. Jako tady v Texasu, kde se demokratický kandidát James Talarico pokusil spojit korupci ve vládě s vysokými životními náklady obyčejných voličů a pak to vše zabalil do Bible.

Talarico: "Tyto volby mi připomínají ten příběh z Písma o pastýřském chlapci, který se postavil proti obrovi. My se stavíme proti našim vlastním Goliášům. Těm miliardářským megadárcům, těm korporátním politickým akčním výborům (PAC), celému washingtonskému establishmentu. Jejich moc je skutečná, ale naše také."

Volička: Jde o to, převrhnout stoly v chrámu, protože přesně to se u nás právě teď děje. Takže ne, není to Ježíš. Řekněme to jasně: není to Ježíš, ale spíš než ti, kdo se k Ježíši pravidelně hlásí.

"Bojujte, bojujte."

Rozhodně není Ježíšem republikánský kandidát Ken Paxton, jehož životopis mu ve skutečnosti nedovoluje příliš se věnovat Bohu. Je mu však příjemné mluvit o daních.

"James Tallarico má plán, co s vašimi penězi. Jenže vy v něm nefigurujete. Je to radikál, který ještě nikdy nepotkal zvýšení daní, které by se mu nelíbilo."

"Už nikdy bych nemohl volit demokraty, prostě nikdy. Ale senátor Paxton, který se jím, jak doufám, brzy stane, tam nahoře bude dělat dobrou práci."

Moderátor: Tady je někdo, kdo se opravdu inspiroval Ježíšem. Pamatujete si Trumpův obrázek? Ano, později řekl, že si myslel, že ho to vykresluje jako lékaře. Ale tohle a spousta dalších věcí vyvolala otázky ohledně prezidentova úsudku. A to koneckonců dnes visí nad volebními urnami. Tady stál na nejváženějším rétorickém pódiu v zemi před odrazovým bazénem, jehož opravu tak vášnivě prosazoval, a pronášel závěrečné slovo k této rozhodující kampani.

Trump: „Tohle jsou ty spoje, co tu byly a které jsme odstranili. Byly tam nainstalovány už dávno a my jsme je odstranili. A Obama s Bidenem tam většinu z toho nainstalovali, ale šlo o velmi vadný materiál.“

Moderátor:  Na doslech od něj stál Abraham Lincoln, autor Gettysburgského projevu, a oněměl. Trump opravdu miluje upoutávat naši pozornost překvapivými prohlášeními a dnes to bylo právě toto na jeho oblíbené televizní stanici.

Trump: S Bibi Netanjahuem jsme se dohodli, že budeme Izraeli dávat 4 miliardy dolarů ročně, a před několika měsíci jsme se dohodli, že s tím přestaneme, a jim to nevadí. Protože se z nich stala velmi úspěšná země. Nepotřebují to. A my už platit nebudeme.

Moderátor:  Desítky let nedotknutelné americké politiky se veřejně obrátily vniveč během snídaně,  mezi vejci a slaninou.

Trump: Proč? Protože to nepotřebují, Briane. Zeptal jsem se jich na to právě proto, že to nepotřebují. A také proto, proč bychom měli snášet útoky od šílenců, jako je El-Sayed, když to přece nepotřebují. Je to špatný argument.

Moderátor: Od muže, kterého Trump rád nenávidí – kandidáta do Senátu za Michigan Abdula El-Sayeda. Ale změnit politiku přímo v den voleb je pravděpodobně příliš pozdě na to, aby to mělo nějaký vliv. Pozvěme si analytika americké zahraniční politiky Richarda Fontaina, který je generálním ředitelem Centra pro novou americkou bezpečnost a působil v Radě národní bezpečnosti Bílého domu za vlády George W. Bushe. Richarde, rád vás opět vítám v pořadu. Právě jste se vrátil ze Středního východu. Jak moc vás překvapilo dnešní nečekané oznámení, že ukončí pomoc Izraeli?

Richard Fontaine: Načasování je rozhodně překvapivé. Memorandum o porozumění mezi Spojenými státy a Izraelem platí do roku 2028. Existuje tedy dohoda, že Spojené státy budou Izraeli do roku 2028 poskytovat vojenskou pomoc ve výši 3,8 miliardy dolarů ročně. Premiér Netanjahu a další hovořili o postupném omezování této pomoci a jejím konečném snížení na nulu, ale rozhodně ne do konce tohoto roku. Bylo to tedy poněkud nečekané oznámení ze strany prezidenta, jaké, jak se zdá, rád činí.

Moderátor:  To skutečně ano. Proč si myslíte, že to udělal právě dnes?

Richard Fontaine:  Snažit se proniknout do hlubin prezidentovy mysli není snadný úkol, takže je těžké to říct, ale zdá se, že na něco reagoval. Řekl, že je to špatný argument, že demokraté kritizují Izrael, a proto je to politicky nepopulární. Vypadá to tedy, že nemyslel ani tak na politiku vůči Izraeli, jako spíše na politické dopady této politiky uvnitř Spojených států a na to, zda by to přineslo výhodu demokratům, nebo republikánům.

Moderátor:  Představme si na chvíli, že on nebo jeho strana dnes večer skutečně ztratí většinu v Kongresu. Vždyť on bude ještě dva roky prezidentem. Prezidenti, kteří prohrají volby v polovině funkčního období, mají tendenci předvádět svou sílu na globální scéně. Jaká další překvapení má Donald Trump pro planetu Zemi v zásobě?

Richard Fontaine:  Prezident rozhodně naznačil, že by rád podnikl nějaký významný krok vůči Kubě. Jak přesně to bude vypadat, je těžké říci. Na Kubu je v podstatě uvaleno ropné embargo a vyvíjí se na ni mnoho dalších druhů tlaku, které se snaží vyvolat nějakou změnu tamního režimu. To by tedy byla jedna možnost. Zatím jsme nezažili návrat k diplomacii na velmi vysoké úrovni se Severní Koreou, jak tomu bylo v prvním funkčním období při summitech s Kim Čong-unem. Prezident však poměrně výmluvně hovoří o možnostech setkání s Kimem. A dá se předpokládat i další pokus o kontakt s Ruskem a Ukrajinou, možná nějaký rozhovor s Vladimirem Putinem nebo něco podobného. Prezident však zjevně miluje překvapení. A tak si myslím, že i v tomto ohledu existují neznámé faktory.

Moderátor:  To je pravda. A co obnovení války s Íránem? Vždyť s tím sám vyhrožoval. A myslím, že izraelský premiér se ho v tomto směru snaží podněcovat.

Richard Fontaine:  Právě jsem se vrátil z desetidenního pobytu v Perském zálivu a celý region se připravuje na obnovení konfliktu. Doufají v mír, ale připravují se na válku. Vidíte, jak se v regionu soustřeďují vojenské síly Spojených států, jakoby připravené k akci. A samozřejmě sám prezident opakovaně prohlásil, že podle něj podnikne kroky po volbách do Kongresu. Jak přesně by to mohlo vypadat, neupřesnil a nikdo to vlastně neví, ale zdá se pravděpodobnější, že tam dojde k obnovení války.

Moderátor:  Takže stručně řečeno, otázka, kterou jsme položili na začátku pořadu, zněla: bude jeho moc uvolněna, nebo omezena? Jak to podle vás dopadne?

Richard Fontaine:  Bude to kombinace obojího, ale prezidenti mají v oblasti zahraniční politiky velkou kontrolu. Kongres toho nemůže moc udělat – i kdyby měli demokraté většinu a byli ochotni jednat –, aby ho v některých klíčových oblastech zahraniční politiky omezil. Myslím si tedy, že pravděpodobně uvidíme další dva roky, během nichž se prezident bude snažit ovládnout svět velkými myšlenkami a velkými iniciativami. A v příštích dvou letech uvidíte více toho, co jste viděli v minulosti.

Moderátor:  Richarde Fontaine, opravdu moc děkuji. Co tedy víme o dnešních volbách? Podívejme se na nejnovější výsledky průzkumů. V celé zemi směřují demokraté k zisku 52 % hlasů a republikáni k 43 %. To vyplývá z agregovaných výsledků průzkumů o tom, kdo vede v boji o Kongres, které sestavily Silver Bulletin a CNN. 

Rozhodující volby do Senátu však nerozhodne celostátní hlasování, ale velmi vyrovnané souboje s významnými kandidáty v malém počtu států. Nejnovější průzkum New York Times a Sieny University dává demokratům náskok v sedmi státech, které s největší pravděpodobností rozhodnou o tom, která strana bude ovládat americký Senát. V tomto konkrétním průzkumu mají Abdul El-Sayed v Michiganu a James Tallarico tady v Texasu největší náskok před svými republikánskými soupeři, zatímco na Aljašce a v Iowě jsou souboje nejvyrovnanější. Donald Trump řekl voličům, aby předstírali, že je on na volebním lístku, i když jeho popularita je nejnižší ze všech prezidentů před volbami do Kongresu od Harryho Trumana v roce 1946. To tedy říkají průzkumy, ale samozřejmě se mohou mýlit. V minulosti se to už stalo a zejména v senátních volbách jsou některé rozdíly velmi, velmi těsné. Pojďme to rozebrat. K diskusi o aktuální situaci se ke mně připojuje politický analytik Lakshya Jain. Lakshyo, moc děkuji, že jste přišel do pořadu. Viděl jste něco, co by vás vedlo k přesvědčení, že tyto průzkumy, které jsou pro demokraty v senátních a sněmovních volbách poměrně příznivé, by mohly být mylné?

Lakshya Jain: Ne. Je velmi obtížné předem předpovědět směr odchylky průzkumů. A jsem si jistý, že si diváci vzpomenou na roky 2020 a 2016, kdy průzkumy výrazně nadhodnocovaly demokraty. To však byly roky prezidentských voleb. A v průběžných volbách, jako v letech 2018, 2022 a dokonce i 2025, kdy se konaly guvernérské volby ve Virginii a New Jersey, prostě neexistují žádné záznamy o tom, že by průzkumy demokraty nadhodnocovaly. Jako průzkumník nevidím žádné náznaky, že by se to mělo stát tentokrát. Mohlo by se to stát, ale není moudré na to sázet.

Moderátor:  Vzhledem k tomu, že se domníváte, že průzkumy to odhadly zhruba správně, čeká nás modrá vlna nebo dokonce modré tsunami?

Lakshya Jain: Myslím, že směřujeme k modré vlně. Tyto volby jsou podle nás o něco modřejší než v roce 2018. A velkou měrou je to proto, že republikáni se k volbám moc nehrnou. Republikánští voliči jsou méně nadšení než kdykoli předtím. Donald Trump je nepopulárnější než kdykoli předtím. A upřímně řečeno, i kdyby republikáni dosáhli takové volební účasti, nejsem si zcela jistý, zda by všichni jejich okrajoví voliči hlasovali pro republikány. Mnozí z nich by prostě hlasovali pro demokraty, jak to vidíme v našich průzkumech.

Moderátor:   V roce 1994 utrpěla strana Billa Clintona drtivou porážku od republikánů vedených Newtem Gingrichem, a to jak ve Sněmovně reprezentantů, tak v Kongresu obecně. A to americkou politiku skutečně podstatně změnilo. Myslíte si, že je možný podobný zlom, pokud dnes večer republikáni utrpí velkou porážku?

Lakshya Jain:  Myslím, že ano. Řeknu vám, že z mých rozhovorů s republikánskými stranickými funkcionáři a z toho, co jsem viděl u republikánských volených zástupců, je míra nelibosti vůči Donaldu Trumpovi podstatně vyšší, než jak to dávají najevo osobně. Obvykle to dopadá tak, že se musí stát něco významného, aby se ukázalo, že prezidenta americká veřejnost odmítá, což se, abych byl jasný, u Donalda Trumpa za posledních 10 let nestalo. Toto by byly první volby, při nichž by k tomu došlo. Pokud k tomu dojde, věřím, že v republikánském klubu dojde k výraznému přehodnocení postojů vůči Trumpovi, až bude jasné, že jim nepomáhá.

Moderátor:   A pokud by jeho strana dnes večer prohrála, myslím, že by to také odpovědělo na otázku, na kterou narážím na obou stranách Atlantiku. Funguje americká demokracie stále? Pokud dnes večer dojde k tomuto přehodnocení, pak určitě ano, že?

Lakshya Jain:  Ano, funguje. Je to připomínka toho, že nikdy nesmíte brát žádnou voličskou skupinu jako samozřejmost a nikdy nesmíte brát politickou moc jako samozřejmost, ať už jste kdekoli. Vidíme to v Brazílii, vidíme to ve Francii, vidíme to v Americe.

Moderátor:   Dobře. Moc děkuji, Lakshyo, za ty fascinující informace. A mimochodem, můžete si poslechnout náš podcast „Trump World“, který už je k dispozici s Anushkou Astanou. A když už mluvíme o Anushce, ta je právě v Detroitu v Michiganu. No, samozřejmě se tam odehrává také velmi důležitý souboj o křeslo v Senátu. Anushko, slovo máte vy.

Reportérka: Díky, Matte. Pravděpodobně není v USA místo, kde by se tyto mezivolební volby odehrávaly tak zuřivě jako tady v Michiganu, kde se výzva demokratického kandidáta do Senátu Abdula El Sayeda k zdanění miliardářů a zavedení Medicare pro všechny stala klíčovou zkouškou toho, zda levicové progresivní myšlenky, které zaplavily New York, mohou zvítězit i zde ve  nerozhodném státě na Středozápadě – radikální myšlenky, které vyvolaly zuřivé útoky nejprve ze strany demokratického establishmentu a poté ze strany Donalda Trumpa, který se neúnavně soustředil na tento souboj, a to nejen na El Sayedovu politiku, ale i na jeho náboženství. A jak jste slyšeli, jeho otevřené názory na Izrael zřejmě zasáhly prezidentskou citlivou strunu. 

Nyní se ke mně připojil jeden z blízkých spojenců El Sayeda, Eli Savit, který dnes také kandiduje na post příštího generálního prokurátora Michiganu. Vítejte. Je zřejmé, že jste s El Sayedem velmi blízký. Včera večer jste ho představil, respektive pomohl představit, na jeho závěrečné akci. Co se týče Izraele, Bílý dům mu zjevně naslouchal. Haley Stevensová, místní demokratka, která tento týden přešla k opozici, však tvrdí, že spojování peněz určených pro Izrael s problémy s životními náklady tady v Michiganu je antisemitské. Jak na to reagovali demokraté?

Eli Savit: Podívejte, myslím si, že demokraté se v zásadě soustředí na témata, která jsou pro obyvatele Michiganu důležitá.

Reportérka:  Je to  od Haley Stevensové docela závažné obvinění.

Eli Savit: Víte, a co si opravdu přeju – a budu naprosto upřímný – co si opravdu přeju, je, abych byl zklamaný z toho, co Haley Stevensová udělala, hlavně proto, že do voleb zbývají už jen dva dny. A víte, chodím od dveří ke dveřím, mluvíme s lidmi a nikdo nemluví o vnitřních politických sporech. Nikdo nemluví o žádných z těchto témat. Lidé chtějí vědět, jak budete řešit problémy s životními náklady, náklady na zdravotní péči, které jen za minulý týden ve státě Michigan vzrostly o 14,1 %, ceny benzínu a potravin. O tom chtějí obyvatelé Michiganu mluvit. A je prostě škoda, že nás v posledních dnech předvolební kampaně rozptyluje právě tohle.

Reportérka:  A jedním z důvodů, proč se mnoho demokratů z establishmentu postavilo proti Abdulovi El-Sayedovi, je to, že má progresivní nápady – zdanění miliardářů, Medicare pro všechny. Myslíte si, že výsledek těchto voleb v Michiganu určí, kam se Demokratická strana bude ubírat dál?

Eli Savit: Podívejte, myslím, že jsme byli svědky vytváření široké koalice za myšlenkami, jako je například odstranění peněz z politiky, že? Je mi jedno, kde se na politickém spektru nacházíte, v současné době panuje mezi voliči široká nespokojenost s tím, že lidé se snaží přežít, a vidí, jak tito miliardáři a korporátní politické akční výbory (PAC) vrážejí miliony, stovky milionů dolarů do voleb. 

Upřímně řečeno, nemyslím si, že by na klíčovém poselství doktora El-Sayeda bylo něco radikálního: peníze ve vaší kapse – na tom není nic radikálního. Peníze pryč z politiky. Myslím, že panuje široká shoda na tom, že to potřebujeme, a Medicare pro všechny je v podstatě slib zdravotní péče pro každého Američana.

Reportérka:  Překvapil vás rozsah útoků proti Abdulu El-Sayedovi?

Eli Savit: Překvapilo mě to. Je to ta nejzlomyslnější a nejvíce rozdělující kampaň, jakou jsem za svůj život zažil, a podívejte se, snaží se poštvat jednotlivé komunity proti sobě.

Reportérka:  A dovolte mi se vás zeptat: vedl kampaň po boku velmi kontroverzního streamera z Twitche, Hassana Pikera, který se za to sice omluvil, ale kdysi řekl, že si Amerika zasloužila 11. září. Myslíte si s odstupem času, vzhledem k tomu, jakou výhru to pro republikány znamenalo, že to byla chyba?

Eli Savit: Pravděpodobně ano, ale opět, víte, je to odvádění pozornosti od témat, na kterých záleží v Michiganu. A vím, že právě na to se Abdul během celé této volební kampaně soustředil. Na to se soustředíme i my jako demokratičtí kandidáti. Neslyšel jsem ani od jedné osoby, se kterou jsem v komunitách mluvil, ani od jediného běžného voliče, aby se mě ptal na Hassana Pikera.

Reportérka:  A jen tak stručně, jak jste si jistý?

Eli Savit: „Mírně optimistický“ – tak to lidé říkají, že?

Reportérka:  No, už to nebude dlouho trvat, než budou známy výsledky. Trumpovo druhé funkční období se na voliče valilo rychlým a bouřlivým tempem. Dokonce i tady v Detroitu, kdysi zvaném Motor City, hlavním městě světové automobilové výroby. V předvečer voleb do Kongresu jsme se zeptali obyvatel Michiganu, zda by si přáli, aby se tempo trochu zpomalilo. Konečně nastal okamžik, na který se Amerika připravovala. Zvolení do Kongresu s potenciálně epochálními důsledky. Pokud republikáni tento týden utrpí velkou porážku, mohlo by to znamenat začátek konce éry Donalda Trumpa? Éry, která pro některé byla vzrušující. 

"Jsem republikánka." 

Máte ráda prezidenta? 

"Ano."

 Ale tolik jiných lidí to zděsilo. 

Jaký máte v tuto chvíli názor na politiku a Donalda Trumpa? 

"Myslím, že je to chaos."

Sledovali, jak jejich spoluobčané fandili prezidentovi, jehož vláda jim připadala jako autonehoda ve zpomaleném záběru.

Dorazili jsme do Milána v okrese Monroe v Michiganu, kde v roce 2024 hlasovalo pro Trumpa více než 60 % lidí. Podívejme se, jak se cítí o dva roky později. Můžu se vás rychle zeptat na politiku?

"Politiku, ne."

Ne během závodu. No, tak začněme tedy s auty. Co je to za auto? Ford Felta z roku 64. Je úžasné. Vylepšili jste si ho sami?

Ano, celé auto jsme s bratrem postavili sami.

A jak často závodíte? Každý týden. Sestavil jste si tohle auto sám? Jo, s tátou jsme ho postavili před několika lety. S tímhle autem závodím už 25 let. Jakou rychlost s tímhle autem dosáhnete?

Dneska 158 na čtvrt míle.

Je to strašidelné? Dokud to jede rovně, není to tak zlé. 

A kromě aut se stále znovu a znovu vracelo jedno téma. Co si myslíte o prezidentovi?

Nelíbí se mi platit spoustu peněz za benzín a potraviny, to vám můžu říct.

Co ovlivní vaše rozhodnutí?

Ten kandidát, o kterém si myslím, že pomůže snížit ceny potravin a benzínu. Ekonomika, hlupáku.

Je to skutečně ekonomika, když ceny nafty a benzínu stoupají do závratných výšek. Není tedy divu, že tady v Michiganu jsou rostoucí náklady ústředním tématem ostré volební kampaně. Jak se máte, Detroite? Na jedné straně levicový kandidát do Senátu Abdul El-Sayed z progresivního křídla Demokratické strany... ...a na druhé straně jeho republikánský soupeř Mike Rogers, podporovaný Trumpem.

Mike Rogers: My budeme těmi, kdo budou bránit Ameriku pro příští generaci.

Záleží tedy na tom, zda si lidé spojují ceny s prezidentem.

Všechno je drahé. Ceny pohonných hmot jsou teď nehorázné. Takže je to čím dál tím těžší.

A koho za to viníte?

Trumpa.

Mnoho lidí tady zmiňuje zvýšení cen benzínu a nafty. No, on s tím nemá nic společného. Ani válka s Íránem s tím nemá nic společného.

Ale ano, má. To má, ano.

Co si tedy myslí země? V exkluzivním průzkumu pro Channel 4 News to není žádné překvapení. 84 % demokratů si myslí, že prezident zhoršil stav ekonomiky tím, že dělal zbytečné věci. Ale teď si to myslí i 48 % republikánů. Tyto bouřlivé časy přiměly každého k silnému názoru na Donalda Trumpa.

Je to osobnost.

To rozhodně je. Hlasoval jste pro něj už dříve?

Možná jednou ze tří možností.

Proč? Co vás přimělo změnit názor?

Vypadá to, že je to prezident chaosu.

Když už mluvíme o výrazných osobnostech, El Sayed je rozhodně také jednou z nich. A tento muslimský kandidát si vysloužil příval útoků, a to islamofobních. "Ten způsob, který je v souladu se šaríou, způsob Abdula El Sayeda." A to i ze strany prezidenta.

Trump: "Ve skutečnosti se jmenuje Abdul Sabda."

Je to útočná linie, která u některých zjevně zabrala. Náboženství nejsou všechna tolerantní a nepřijímají všechny lidi. 

A právě tehdy nastává problém. Takže si to myslíte o islámu? Ano. Takže byste z toho důvodu raději neměli muslimského senátora? Ano. Tento republikánský volič byl tedy potěšen, když viděl, že El Sayeda kritizoval nejen Trump, ale i demokratická kongresmanka Haley Stevensová.

Podporuji své žáky do Senátu Spojených států.

Její rozhodnutí na poslední chvíli podpořit republikána kvůli El Sayedovým silným názorům na Izrael vyvolalo rozhořčení. Jiní říkali, že prostě chtějí, aby všichni vycházeli. Rád bych viděl spolupráci.

Místo vzájemného obviňování – od toho jsme daleko. Jsme od toho daleko. Možná to za našeho života ani neuvidíme.

Politiku se tedy snažíme nechat stranou, protože to je něco, co některé lidi velmi rozpaluje, a nestojí za to se s lidmi o tom hádat, protože je to skoro jako náboženství. Později se ti, kteří v El Sayeda věří nejvíce, seřadili na jeho závěrečném shromáždění.

"Děkuji vám všem, že jste přišli. Děkuji, že jste přišli."

S několika politickými příznivci, za nimiž následovala El Sayedova manželka Sarah. Poprvé jsme se setkali jako studenti bakalářského studia na Michiganské univerzitě. Přesně tak, go blue! Ve svém závěrečném apelu k voličům hovořil El Sayed o zdravotní péči a zopakoval svůj argument proti posílání peněz do Izraele.

"A nemělo by být tak těžké platit daně s vědomím, že ty peníze budou utraceny na vás a vaše děti, místo aby se za ně shazovaly bomby na někoho jiného a jeho děti."

A také se ohradil proti těm Trumpovým řečem.

"Donald Trump si zřejmě nemůže vzpomenout, jak se jmenuji, navzdory svému neuvěřitelně vysokému skóre v kognitivním testu. Jmenuji se Abdul El Sayed a doufám, že vám budu moci sloužit jako váš příští senátor Spojených států, Detroite. Moc vám děkuji."

Abdul El Sayed právě dokončil svůj projev na závěrečném předvolebním shromáždění. Pro mnohé jde o velmi důležitou sázku, protože pokud prohraje, bude to znamenat zelenou pro další podobné útočné kampaně republikánů. Pokud však vyhraje, ukáže to, že Amerika a Michigan tento typ politiky odmítly. Myslí si tedy El Sayed, že se bude smát naposledy? Abdule, vyhrajete? Myslíte si, že zítra vyhrajete?

"Bůh dá."

„Bůh dá,“ řekl v souvislosti s michiganskými volbami, které budou klíčové pro celostátní výsledek. A v tom případě platí: vítězi patří kořist. V tomto případě kontrola nad Sněmovnou reprezentantů i Senátem. S touto mocí by se demokraté mohli pokusit zpomalit prezidentské funkční období, které probíhá takzvanou „vstupní rychlostí“, a které ohromuje opozici pouhým rozsahem a rychlostí výkonných opatření. Dopady tohoto chaotického prezidentství se však rozšířily do všech stran a s tím, že zbývají ještě dva roky, může se Amerika vůbec někdy skutečně vzpamatovat z Donalda Trumpa?