Stávka dodala vládě legitimitu

18. 6. 2011 / Boris Cvek

Jsem velice vděčný Britským listům, že citují právě Václava Žáka, velmi kultivovaného levicově orientovaného politika, a právě jeho analýzu německých ústavních zvyklostí, týkajících se práva na stávku. Myslím, že všem demokratům musí být zřejmé, že stávka nemůže nahradit volby nebo právní stát, pokud nebude politickým zřízením "diktatura stávkujících".

Bude-li stávkujících dostatečně mnoho, třeba 50% občanů daného státu, i tito uvnitř stávkového hnutí - nebude-li to hnutí řízené různými führery a oligarchiemi - budou muset vytvořit nějaké volby a nějaká pravidla, rovnost před těmito pravidly, právo na názor a odlišnost, neboť prostě mezi tolika lidmi nemůže být dlouhodobě jednotný názor, jednotný zájem, jednotné vnímání situace. Obávám se, že někteří lidé, kteří vlastně ani nejsou odboráři, nýbrž představují spíše jen "radikální inteligenci", která čeká na příležitost, jak si vybít svou frustraci a aspoň verbálně učinit "revoluci" (ostatně vedle "radikální inteligence" to dělá dnes a denně anonymní lůza na internetových diskusních fórech), že tedy tito lidé by Žákovu větu:

prohlásili za protilidovou a tvrdili by, že odboráři nebo vlastně ti frustranti sami jako zástupci lidu mají právo soudit Ústavu a soudce v lidových soudech, organizovaných právními analfabety (možná by došlo k věšení na lucerny či k vyřezávání pohlaví "viníků" a nabodávání těchto výřezků na píky během průvodů "lidu", jak se stalo dobrým zvykem lůzy za francouzské revoluce, která vedla nikoli k spravedlivé společnosti, nýbrž k Napoleonovi schopnému aspoň zkrotit lůzu a dát společnosti trochu klidu). Co by museli tito lidé na prvním místě zakázat a znemožnit, to jsou svobodné volby, svoboda slova a v neposlední řadě i nezávislé odborové organizace.

Bohužel odborářská stávka posunula společenskou debatu od nutnosti pádu vlády a cesty k předčasným volbám, od normální soutěže politických stran, od možného drtivého vítězství levice v předčasných volbách, od nátlaku veřejného mínění na vyšetřování korupčních případů k diskuzím o tom, zda by a že by mělo snad dojít k nějaké lidové revoluci, kterou podle mne nechtějí v žádném případě ani odboráři. Stávka dala obrovský prostor vládě a prezidentovi vystupovat "na straně obyčejných lidí", na straně logiky ústavních zvyklostí (mají být stávky k tomu, aby nahradily volby a Parlament?) a pravidel politické soutěže. Myslím, že díky stávce došlo nikoli ke spojení, nýbrž k rozdělení veřejnosti, přičemž dojem je o to nechutnější, že výše zmínění frustranti mají díky stávce odborářů pocit, že mluví nejen za odboráře (za ty ale mluví legitimně lidé jako pan Dufek, který je schopným, přiměřeně sebevědomým a partnery v sociálním dialogu respektujícím člověkem bez známek frustrace exaltovaného "revolucionáře"), nýbrž za "všechen lid". Jindřich Šídlo měl tedy ve svém komentáři pro HN, věštícím, že stávka dodá vládě legitimitu, podle mého názoru pravdu.