Stávka zvítězila - ale vláda trvá na svém! Co dál?
17. 6. 2011 / Petr Kužvart
Včerejší stávka byla jednoznačným odborářským úspěchem. Ajznboňáci se ukázali jako spolehlivá záloha nižších společenských tříd. A třešničkou na dortu bylo zastavení pražského metra. Byla to dobrá zkouška nanečisto pro využití v nedaleké budoucnosti.
Některé záležitosti ale zvládnuty zrovna moc nebyly. Po Praze i jiných městech jezdila asi třetina tramvají. Doslechl jsem se, že je často řidili lidé z managementu dopravních podniků. Ukázalo se jasně, že vozy nelze nechat na tratích a stávku je opravdu nutno organizovat jako okupační. Všechna technika měla být shromážděna ve vozovnách a vozových parcích, jež měla osazenstva obsadit a uzavřít. Zákon samozřejmě říká, že je nutno nechat pracovat ty, kdo stávkovat nechtějí, to ano, ale ať si v takovém případě také opatří pracovní prostředky. Stávkokaze je třeba vykázat na ulici a ať si zajistí podmínky pro výkon své práce jak dovedou!
Nevím, co vedlo některé řidiče k tomu, aby pracovali. Na Palackého náměstí jsem už po odchodu odborářského pochodu přecházel koleje zrovna ve chvíli, kdy nějaký mladík - řidič šel ručně přehodit výhybku. Tak mu povídám: máš být ve vozovně! Následoval vodopád slovních fekálií z jeho strany. Nevím, čím bylo takové individuum motivováno a zda bylo opravdu při smyslech. S takovými týpky je nutno počítat a zbavit je možností škodit!
Další otázka, jež by stála za rozbor, je problém veřejných protistávkových akcí. Kdo ta individua navedl? Kdo komu zaplatil? Zajímavé je to, že jde většinou o mladší individua, jako by pokračovaly trapnosti typu: Přemluv bábu...! Ovšem část protestujících se vytrestala sama. Těch pár stovek mladíků v pražském metru po skončení jeho provozu se poměrně rychle opilo tak, že celá akce skončila ostudou a oprávněnými policejními zásahy. Je zajímavé, že pokud tato individua provokují nějakými nápisy nebo transparenty, tak jsou na nich zpravidla sprosťárny, opět tedy slovní fekálie. Nevzpomínám si, že bych viděl jediný odborářský nebo stávku podporující nápis, který by se snížil k takové úrovni. Ale texty typu: Odboráři všech zemí, polibte (alternativa: vyližte) mi prdel" byly na opačné straně pomyslného střetnutí naprosto běžné. Zajímavý detail!
Stávka se tedy povedla, vlaky i metro se zastavily, pochod Prahou byl impozantní, vtipný a řeči předáků rozumné a adekvátní situaci. Solidární účast odborářů ze svazu KOVO, ale i z těžebního průmyslu, ostravských dopraváků a účast řady opozičních občanských struktur a skupinek na pochodu Prahou, to vše bylo dobré.
Jenže: vláda ujistila, že neustoupí. A přitom zhoubný plán likvidace veřejného zdravotnictví je již v Poslanecké sněmovně ve třetím čtení a ostatní připravovaná systémová darebáctví vydávaná za reformy jdou za ním vzápětí. Tedy se něco musí stát. Takhle to nemůže zůstat. Jenže co?
A v tom je zásadní problém. Vláda ustupovat nehodlá, tedy musí odejít. Vyjednávat s ní má smysl pouze, pokud jde o jediný bod: Nečasi, Kalousku a spol, celé to vaše Bratrstvo kočičí pracky rychle se spakujte a zmizte! Vyjednávat o dalších věcech lze až po pádu tohoto kabinetu!
Jenže, jak na to? Z hlediska dějinného, politického, ale i ústavně-právního je to celkem jednoduché. Lid je jediným zdrojem moci ve státě. Lid je ten, kdo výlučně dává pověření, tedy mandát těm či oněm zástupcům, aby plnili lidem svěřené úkoly ve všeobecném zájmu. Pochopitelně, že lid je může těchto mandátů, plných mocí či poslání a zprostředkovaných pověření kdykoli také bez dalšího zbavit. Je totiž suverénem ve své zemi. Pokud povstane, může rozehnat parlament, může svrhnout vládu, může dokonce vyhnat brblající modré mužátko z Pražského hradu! Má na to svrchované a nezadatelné právo. Jenže: problém je v tom, že lid bývá z významné části zblblý, je trvale krmen lží, je oblbován bulvárem i nejrůznějšími placenými úvodníkáři, komentátory a celou tou nájemní sebrankou námezdných pisálků, profesionálnách nalhávačů a dezinterpretátorů, lobbistů a demagogů. Málo kdy se tedy opravdu podaří, aby se lid reálně zdvihl v dostatečném rozsahu a intenzitě, aby mohl takto zcela legálně rozehnat bandy švindlířů, zlodějů a podvodníků, které se mu různými marketingově-politickými fígly vecpaly do čela, zpronevěřujíce se vzápětí svým slibům, přísahám, zásadám, programům i prosté lidské slušnosti.
Kdo sledoval včerejší zpravodajství veřejnoprávních médií o aktuálním dění, nemohl si nevšimnout obvyklé zlehčující noty, která byla zřetelně přítomna. Opět se mlžilo, zese se pravda neříkala bez obalu a nahá. Ani jeden zdařilý projev odborových vůdců nebyl ve zpravodajství ve svém celku reprodukován. Zase se tedy zastírá a lže. Ovšem ne primitivně. Profesionálně, rafinovaně se neřekne celá pravda a zabalí se to do dezinterpretačního obalu a zařadí do obsahově zřetelně posunutého, zmanipulovaného kontextu! V onom shromáždění na Palackého náměstí jsem stál vedle štábů ČT i dalších televizí a ptal se jich, zda budou zase lhát. Jediný mi neodpověděl. Žádný mě neujistil, že podá svědectví pravdy! Všechno natočili, skoro nic nepustili do vysílání. S takovou běžnou praxí "demokratických" médií se musí jednoznačně a ostře skoncovat!
Náš úkol je nyní v tom, aby se většinu české populace podařilo vyvést ze zblblosti, z mátožného pospávání, z tupé netečnosti. Dovést ji k poznání vlastních, zcela reálných materiálních zájmů a k pochopení nezbytnosti se o ně prát. Vždyť je naprosto zřejmé, že co si nevybojujeme, to mít nebudeme. A co si neubráníme, to nám vezmou!. Přesvědčit tedy veřejnost, že má smysl se snažit o změnu. Že usilování o ni není beznadějné. Problém je, že za pár týdnů může být ohledně vládních "reforem" vymalováno. Není tedy dost času. Je nutno spěchat.
V tomto kontextu si musíme dát si velký pozor na radikalistické tendence uměle urychlovat vývoj. Bohužel, jak generální stávka, tak i všeobecné povstání lidu jsou nejdrtivějšími zbraněmi, jež ale lze s úspěchem použít pouze ve chvíli, kdy je pro ně situace ve společnosti již zralá. Kdy je situace už taková, že to prostě musí začít. Kdy jsou represivní struktury paralyzovány, neschopny nebo neochotny rozhodné akce na záchranu prohnilých pořádků. Pokus v nezralé situaci znamená fiasko, jež se spolehlivě obrátí proti svým původcům a může být zneužito k široké a účinné normalizační represi včetně zneužití výjimečných zákonů.
Nikdo dnes s určitostí neví, jak z toho ven. Nikdo nezná spolehlivé řešení. Času je zatraceně málo a voda nepříjemně stoupá. Jednou z našich posledních nadějí je poučení z dějin. Poučení, že se kolikrát situace vyvine spontánně tak, že to celé prostě začne, dřív nežli se nadějeme. Zprvu třeba i nenápadně a jen lokálně, ale pak se rozjede lavina, jež smeze stávkokaze, Nečasy, Kalousky a všechny ty škůdce i jejich posluhu.
Uvidíme! Buďme připraveni. A pilujme společné postuláty. Situace již dospěla tak daleko, že je nyní již nutno trvat na těchto společných požadavcích a společných cílech lidu:
- neprodlené přerušení legislativního procesu ohledně vládních "reforem" - a pokud ne, tak bez slitování rozehnat Poslaneckou sněmovnu PČR,
- neprodlený odchod Nečasovy vlády, žádné další jednání s touto partou!
- bezodkladné přijetí vládní demise nebo rychlý odchod Klause z Hradu,
- pohnání zločinců, korupčníků, zlodějů a podvodníků z oficiálních a podnikatelsko-cizopasných kruhů před veřejný a nestranný soud,
- potrestání těch, kdo ve veřejnoprávních médiích lžou a zkreslují pravdu o české společenské a politické situaci těchto měsíců, týdnů a dní.
Diskuse