Decentralizace pro Rusko

29. 6. 2011

Stávající teorie rozvoje vycházejí z toho, že rozvoj začíná v jednom nebo několika dynamických sektorech nebo oblastech. A odtud se pak prostřednictvím efektu šíření (spread effect) impuls předává do dalších sektorů a oblastí země. Ne náhodou se tedy v těchto teoriích hlavní důraz kladl na městský, průmyslový, kapitálově náročný rozvoj, současnou technologii a maximální využití vnější ekonomiky a úspor z rozsahu. Dosažení těchto cílů předpokládalo nezbytnost vzniku velkých investičních projektů; rozvoj center funkcionální a teritoriální integrace; růst vládních a soukromých organizací; "přenos rozvoje" skrze tato integrační centra; vznik velkých přerozdělovacích mechanismů; odstraňování ekonomických, sociálních, kulturních, politických a institucionálních bariér. Konečným cílem rozvoje každého regionu bylo dosažení vysokého stupně industrializace a urbanizace cestou vzrůstajícího využití kapitálu, technologie, energie, efektu aglomerace v analogii s nejrozvinutějšími zeměmi.

Existují ale i jiné příčiny velké centralizace ve většině zemí s transformující se ekonomikou. Za prvé hluboko zakořeněné přesvědčení, že hlavní odpovědnost za ekonomický rozvoj a "výstavbu národa" leží na vládě. Za druhé, v podmínkách slabě rozvinuté demokracie se centrální vláda snažila zajistit si absolutní kontrolu nad místními úřady. Za třetí, na sociální výdaje disponující velkým potenciálem pro rozvoj decentralizace zbývá jen menší část vládních výdajů. Za čtvrté, většina zemí z hlediska sociálních výdajů upřednostňuje urbanizované oblasti a velké prestižní projekty, což vede k centralizaci, a nikoliv místní správu (staví se městská nemocnice a nikoliv obecní klinika, elitní univerzita a nikoliv zemědělská škola). Za páté, struktura a formy zahraničné pomoci jsou orientovány především na výstavbu velkých infrastrukturních projektů a obranného komplexu. Do sociálního sektoru jde méně než 15% zahraničních půjček, a pouze 6,5% oficiální pomoci jde na projekty místního charakteru.

Rozvíjejí se čtyři základní formy administrativní decentralizace: Dekoncentrace, delegování, devoluce a debyrokratizace.

Bez reformy existujících vládních struktur není možno zabezpečit výrazné zvýšení efektivnosti. Pokud se moc koncentruje v rukách elit, proces decentralizace může vést k další koncentraci moci v rukou týchž elit, ale už v regionech, a nikoliv v rukou reprezentativnějších společenských sil, jak to teorie decentralizace zamýšlí.

Podrobnosti v ruštině: ZDE