V Mexiku se k životu probouzí lidová revoluce, zuří teror a česká média toho příliš nedbají

15. 12. 2014 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Mexiko zrovna nepatří mezi sexy destinace, co se pozornosti tuzemských médií týče. Bohužel. Češi by měli být více informováni o tom, že tam probíhá brutální konflikt, na němž se negativně podepisuje politika Bílého domu, a jemuž nejméně od roku 2006 padlo za oběť víc lidí než ve válce v Afghánistánu – zhruba 100 tisíc. Ano, nedávné „zmizení“ 43 studentů v této násilím lomcované zemi je lákavá mediální krmě, nicméně bez patřičného uvedení do kontextu nelze pochopit, jak rozsáhlým násilnostem obyčejní Mexičané čelí.

Studenti, kteří protestovali proti poměrům panujícím v mexickém městě Iguala, zmizeli letos v září. Z jejich únosu a vraždy byli obviněni starosta města, jeho manželka, místní policie a kartel Guerreros Unidos. Celou zemi záhy zachvátily protesty; Mexičané v ulicích měst vyjadřovali vztek a beznaděj nad děsivě násilnými poměry v jejich zemi obecně. Za nepříznivou situací v Mexiku lze tušit rozsáhlé zneužívání státní moci a s ním související přebujelou korupci, která je vťata do klimatu strachu a bezpráví, ale i neutěšivou ekonomickou situaci způsobenou implementací neoliberálních reforem (kupříkladu ničivé dopady Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA) na mexické hospodářství, především pak zemědělství, o čemž se můžeme dočíst i v listu New York Times ZDE).

Zatímco spálené ostatky jedné z obětí byly identifikovány argentinským forenzním týmem, který měl na starosti pátrání po zmizelých mužích, zbývající nalezené ostatky jsou v takovém stavu, že nelze spolehlivě určit jejich totožnost. Rodiny studentů a jejich stoupenci se v řádech desetitisíců nedávno opět vydali do ulic. ZDE. Někteří z nich volali po odstoupení prezidenta Enrique Peña Nieta.

Profesor práv z Mexické národní autonomní univerzity John M. Ackerman uvádí ZDE , že tragický osud 43 studentů v Mexiku představoval roznětku k vytvoření masového hnutí napříč celou zemí, o němž se mluví jako o druhé mexické revoluci. Ackerman vysvětluje, že dnešní protesty v podstatě „zrcadlí“ události mexické revoluce, k níž došlo v letech 1911 až 1917, v duchu legendárního revolucionáře Emiliana Zapaty. „V mexickém státě Guerrero lokální seskupení převzala řízení až dvaceti obcí. V jedné z nejvýznamnějších univerzit v zemi – Národním polytechnickém institutu změnili zaměstnanci a studenti její organizační strukturu. Lokální hnutí za správu svých věcí bojují také ve státech Chiapas, Coahuila a Sonora. Například chod kongresu státu Sonora převzali do svých rukou místní občané, kteří navíc vypověděli poslušnost guvernérovi a prezidentovi. Jde prozatím spíše o symbolické aktivity, avšak reprezentující skutečné probuzení občanské společnosti v Mexiku,“ míní Ackerman.

Jak je uvedeno v perexu článku, na aktivní destabilizaci poměrů v zemi na jih od Rio Grande se podepisují Spojené státy prostřednictvím protidrogových aktivit (Plan Mexico/Merida Initiative ZDE). Nejsem si vědom toho, zda o dění v tuze nebezpečném Mexiku v české kotlince existuje širší povědomí. Viním české sdělovací prostředky, primárně veřejnoprávní, jejichž pozornost se na žalostné dění v této zemi nedokáže komplexně zaměřit. Důvody jsou opět bohužel nasnadě: ideologická zaťatost a povšechná ignorance mediálně „nedůležitých“ regionů.

Kanadská novinářka Dawn Paleyová se v přehledně zpracované analýze s názvem Drug War Capitalism ZDE snaží vyvrátit mýty obestírající válku proti drogám jižně od Rio Grande v režii Washingtonu. Podle Paleyové jde o pouhou záminku k militarizaci Mexika, utužení kontroly nad touto zemí ve spolupráci s nadnárodními korporacemi a neutralizaci populárních hnutí. Tato „válka proti“ drogám byla zahájená už administrativou prezidenta Nixona v roce 1969.

Obdobnou iniciativu americké vlády pod záštitou programu Plan Colombia ZDE provádějí i v Kolumbii, kde jsou lidská práva děsivými způsoby pošlapávána.

Nesmíme přirozeně opomenout, že tyto konflikty jsou spletité a na zločinech se podílejí všechny znesvářené strany: v Mexiku vedle vládních vojsk především drogové kartely, v Kolumbii bojují na jedné straně regulérní armáda a paramilitární jednotky proti levicovým guerillám (FARC, ELN), a ty válčí i s pravicovými guerillami, jako je třeba AUC.

Sveřepí ochránci nepříliš svéprávného lidskoprávního odkazu zesnulého Václava Havla želbohu pro stromy nevidí les, když zhodnotíme jejich nulový postoj k těmto zvěrstvům a jejich do očí bijící neznalost. „Havlovské“ selektivní vnímání lidských práv se snad otřese v základech a opustí velmocenskou vějičku, jíž se dlouhé roky hloupě drží zuby nehty.

První samostatnější krok může představovat sice v řadě ohledů konzervativní lidskoprávní agenda prvního náměstka ministra zahraničí Petra Druláka, nicméně tato koncepce alespoň jeví náznaky samostatnosti a nevolí nevolnické jho.

0
Vytisknout
12810

Diskuse

Obsah vydání | 18. 12. 2014