Fungují "bezpečné zóny" v zemích postižených konfliktem?

16. 3. 2016

čas čtení 4 minuty

Evropští lídři minulý týden podpořili dlouhodobě předkládaný turecký návrh na vytvoření takzvané bezpečné zóny v Sýrii. Zde by měli nalézt útočiště a pomoc civilisté vysídlení v důsledku bojů, aniž by museli opustit zemi, napsala Kristy Siegfriedová.

Ale skutečně bezpečné zóny fungují? Ariene Rummeryová, mluvčí uprchlické agentury OSN, UNHCR, tvrdí, že historicky vzato ""bezpečné oblasti" byly zřídka bezpečné".

V Iráku po válce v roce 1991 400 000 lidí, většinou iráckých Kurdů, utíkalo ze severního Iráku do Turecka, ale bylo jim zabráněno v překročení hranice a žádosti o azyl. 1 500 jich zemřelo podchlazením, zatímco Turecko ignorovalo žádosti UNHCR o otevření hranic. Místo aby Američany vedená koalice vyvinula tlak na Ankaru, zřídila rychle bezpečnou zónu v severním Iráku podpořenou rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Rezoluce označila uprchlíky za hrozbu mezinárodnímu míru a bezpečnosti, což podle Billa Frelicka, ředitele uprchlického programu Human Rights Watch, znamenalo přelom. Místo aby se k uprchlíkům přistupovalo jako k obětem nedostatečné bezpečnosti, došlo k jejich označení za hrozbu.

Bezpečná zóna především zabránila uprchlíkům požádat o azyl v Turecku a vedla ke vzniku velice obtížné humanitární situace.

V Bosně vznikla bezpečná zóna v šesti městech v roce 1993 a tento příklad zdůrazňuje možná rizika v případě, že neexistuje konsensus všech stran konfliktu. Zóny zde nedokázaly ochránit civilní obyvatelstvo před vytrvalými útoky bosenskosrbských jednotek, které nesouhlasily s jejich zřízením. V roce 1995 Srbové dvě takové oblasti dobyli, Srebrenici a Žepu. Dopustili se zde násilí, které vedlo ke smrti tisíců lidí.

Proto je zřejmé, že pokud má bezpečná zóna vůbec fungovat, musí splňovat několik základních podmínek. Musí být vojensky vynucována - v Iráku to zajišťovalo 20 000 vojáků NATO. Pokud jde o Sýrii, americký prezident bezpečnou zónu odmítá s poukazem na to, že by vyžadovala nasazení amerických pozemních sil.

Pokud neexistuje konsensus válčících stran, je velice těžké zajistit bezpečí civilistů v zemi, kde probíhá válka. V Iráku centrální vláda s bezpečnou zónou souhlasila, ale v Sýrii je taková dohoda takřka nemožná. Podle expertů 96 kilometrový pás území, které chce Turecko označit za bezpečnou zónu, oblast mezi městy Azaz a Džarábulus, představuje vysoce sporné území. Zahrnuje poslední část území na hranici s Tureckem, která je dosud pod kontrolou "islámského státu", a oblast kolem Azazu drženou umírněnými opozičními skupinami. V osmi táborech kolem Azazu je nyní asi 70 000 osob z provincie Aleppo, které utekly před ruskými nálety, ale nemohou přejít tureckou hranici.

Ege Seçkin z thinktanku IHS je přesvědčen, že tato oblast je extrémně nebezpečná, protože syrský režim je odhodlán dobýt ji nazpět.

Konečně analytici a lidskoprávní organizace také varují, že zájem Turecka na zřízení zóny není jen humanitární, ale současně jde o strategické zájmy v Sýrii. Ankara chce také zastavit příliv uprchlíků do Turecka a současně zabránit kurdské milici YPG v dalších územních ziscích v této oblasti. YPG nyní kontroluje oblasti západně od Azazu a východně od Džarábulu. Bezpečná zóna by zabránila kurdskému plánu na propojení kantonů a vytvoření souvislého pásu kurdského území podél hranice. Proto zde hrozí, že se zóna stane pro uprchlíky smrtící pastí.

Bill Frelick z HRW shrnuje: "Pokud budou na lidi dál padat barelové bomby, jak proboha můžete vůbec uvažovat o "větší bezpečnosti"?"

Podrobnosti v angličtině: ZDE