Technologie nelze zastavit, je třeba přepsat společenskou smlouvu a její závazky
26. 5. 2016 / Bohumil Kartous
Novodobý luddismus v podobě snahy zakazovat průnik moderních technologií do ekonomie v podobě sdílení statků je o to vtipnější, že má svůj předobraz v nedávné historii. Předobraz, kterému se dokážeme dosyta vynasmát, abychom pak přihlíželi tomu, kterak se podobný boj děje v poněkud jiné konstelaci před našima očima. Najednou máme problém s tím se k tomu nějak postavit. Stejně jako stroje přinesly v konečném důsledku přepsání společenské smlouvy, stejně tak k tomu nevyhnutelně směřuje tlak současných technologií. Jednostranné nadšení - či děs - by měla co nejrychleji nahradit racionální úvaha, jak společenskou smlouvu přepsat...
Ivo Barteček se zamýšlí nad tím, jak krátkozraké, vlastně spíše zpátečnické je snažit se nějakými zákazy omezovat to, co přirozenou cestou vyprodukovaly komunikační technologie. Na příkladu boje Berlína se službou Aibnb, která zprostředkovává ubytování v soukromých nemovitostech jejich vlastníků či provozovatelů, se snaží odhalit absurditu podobnou tomu, když se dělníci v 18. a 19. století snažili dosáhnout rozbíjením strojů nástup tehdejší technologické vlny.
Barteček má pravdu v tom, že snaha zastavit tento proces je žalostně marná. Komunikační technologie, které umožňují sdílet nemovitosti, nebo například auta (aplikace Uber), jsou tradičním způsobem nekontrolovatelné. Zároveň jde o snahu zabránit využívání dostatečně nevyužitých zdrojů a zárpveň umožnit jejich vlastníkům, aby tyto zdroje kapitalizovali a přispěli tak k udržitelnému rozvoji.
To ostatně uznává i Dean Baker v článku, který vyšel téměř přesně před dvěma lety v Guardianu. Upozorňuje však zároveň, že toto ekonomické schéma je prototypem obcházení současných daňových zákonů: staví do nevýhodné pozice konkurenci a nepřináší společenským systémům, v nichž vzniká zisk, žádný podíl na něm.
Je téměř jisté, že tento dvojí metr je nadále neudržitelný. Reakce některých států a měst je ale typicky zpátečnická. Místo hledání nového řešení se snaží zachránit původní struktury, které se prostě přežily čistě z důvodů nevratného společenského vývoje. Nejde jen o Airbnb v Berlíně, na řadě míst po světě se s toutéž vidinou snaží omezovat Uber. Totéž se údajně chystá i v Praze.
Je to naprostý nesmysl. Původní struktury budou přepsány a přetvořena do jiných ekonomických vztahů a ani celosvětová dohoda všemocných regulátorů tomu nezabrání. Je nutné začít uvažovat "out of box" a hledat řešení toho, jak nově vznikajícím strukturám přizpůsobit fungování společnosti, respektive jak jim přizpůsobit společenskou smlouvu, na nichž společnosti stojí.
Je nezbytné, pokud chceme zachovat jakousi podobu veřejného zájmu i veřejných služeb, aby nadále existoval způsob zdanění ekonomického zisku. V tomto smyslu je třeba hledat způsob, jak zdaňovat Airbnb nebo Uber, ale nikoliv likvidačně (jak by si přály zástupci dominantních korporací na daných trzích), nýbrž tak aby tyto služby zůstaly konkurenceschopné a zároveň vytvořily tlak na transformaci struktur původních.
V důsledku by to totiž mělo vést ke snížení celkového zdanění, protože nalezením způsobu, jak zdanit sdílenou ekonomiku, by se nutně mohl velmi podstatně zvýšit objem získaných prostředků a rozložení závislosti jejich výběru na více subjektů.
I v tomto technologie nabízejí velmi účinné prostředky. Stačilo by například - při detekci služby v určité oblasti digitálního prostoru, danit přímo transakce, které v rámci této služby probíhají, a to například podle kódu země, ke které se ten, kdo zisk nabývá, hlásí. Je to pochopitelně velmi zjednodušené. Nejde v tomto textu o to vymyslet způsob, jak přesně daně přepsat, jde o to ukázat, že varianty možných řešení by bylo možné najít pravděpodobně velmi rychle. Místo toho budeme ještě pár let koukat na to, jak novodobí bojovníci se stroji vedou svůj marný boj...
Diskuse