Evropa uprostřed strachu nesmí ztratit nervy
25. 7. 2016
Ve srovnání s jinými částmi světa je západní Evropa nesmírně pokojná a mírová oblast a každým rokem je bezpečnější. Počet vražd v Británii, ve Francii a v Německu patří k nejnižším na světě, počet vražd v mnoha severských zemích je ještě nižší. Jedním z hlavních důvodů, proč se lidé z daleko nebezpečnějších částí světa snaží dostat do západní Evropy je právě ten důvod, že západoevropské státy jsou tak stabilní. Tato pověst je solidní a trvalá. V letech po roce 2000 mělo Norsko pravidelně každoročně asi 30 vražd ročně (Spojené státy asi 15 000). Pak v roce 2011 zavraždil Anders Breivik 77 lidí, avšak v letech od té doby zase poklesl počet vražd v Norsku na asi 30 ročně.
Kontext ovšem není žádnou útěchou obětem útoků na civilisty v západní Evropě, v důsledku nichž se západní Evropa stala více obávaným místem. Všechny nedávné útoky proti civilistům jsou navzájem odlišné. Vrah z Mnichova byl zjevně šikanovaný introvert, jehož fascinoval případ Breivik, který plánoval svůj útok a vychloubal se svým obětem, že je Němec. Naproti tomu útočník ve Würzburgu vzýval Allaha a údajně ho k útoku inspiroval Islámský stát. Útočník z Nice, jak nyní vyšlo najevo, zřejmě měl komplice a provedl útok, k němuž se přihlásil Islámský stát. Avšak i útočník z Nice měl psychiatrické problémy. Není divu, že úřady nedokáží rozhodnout, zda byly tyto útoky motivovány politicky nebo nábožensky, anebo zda se spíše podobají narcistním školním útokům, které tak dobře známe z USA: Ve všech případech se kromě toho fakta mění, jak vyšetřování odhaluje nové skutečnosti.
Avšak všechny tyto útoky mají společný a kumulativní efekt. Všechny vyvolávají autentický strach o širší osobní bezpečnosti lidí. Všechny vyvolávají alarmističtější veřejnou náladu a debatu. Částečně proto, že jsou tak náhodné, nikdy nevyprovokované obětmi, leda v psychóze útočníka. Částečně je tomu, protože často mají vazby na radikální islamistické organizace, nebo aspoň ozvěny na ně, i když nikoliv v mnichovském případě, který zase posiluje strach z imigrantů.
Avšak odlišnosti vznikají i z toho, že země, v nichž k útokům dochází, mají tak odlišné tradice a tak odlišnou atmosféru. Francie, jíž vládne politicky slabý prezident, bojuje s dědictvím svého impéria, se světským republikánským étosem a s nedávnými vojenskými intervencemi v Africe. Francie také utrpěla celou sérii teroristických útoků. Německo naproti tomu má kancléřku, jíž občané všeobecně důvěřují, Německo se neúčastnilo vojenských intervencí, má tradici snášenlivosti, i když nikoliv dobrou historii integrace a na vrcholu syrské krize provádělo vůči uprchlíkům politiku otevřených dveří. Také až do poslední doby netrpělo násilnými útoky.
Avšak lidé tu hrozbu vnímají jako společnou, a v mnoha ohledech právem. Miliony lidí v Evropě se dívají na střelbu v nákupním středisku, na náhlý útok ve vlaku či na vražedný útok kamionem a představují si, že se takové věci mohou stát i v jejich komunitách. Proto musejí vlády podniknout preventivní kroky.
Avšak tytéž miliony lidí si také lehce dovedou představit zápornou reakci proti cizincům a imigrantům. Evropské populistické a protiimigrantské strany už sílí v důsledku hospodářské stagnace. Náhodné akty násilí jen takovýto strach posílí. Avšak vlády, stejně jako my všichni, nesmějí ztratit nervy a už tak špatnou situaci nesmějí zhoršit.
Kompletní článek v angličtině ZDE
Diskuse