Bodláky Václava Duška

Ukomentovat do nevědomí

29. 6. 2017 / Václav Dušek

čas čtení 3 minuty
Otrávit spoluobčana výraznými postoji, býváme němými svědky prakticky denně. Musí se nám bezpodmínečně poradit, jak nahlížet konkrétní kroky státnických nedouků, namyšlených pávů, dekadentních budižkničemu; kruhy předkresleny neviditelnými ideologickými kuchtíky, podporovány úslužnými pachateli svatosvaté pravdy, bičují nevědomé. Komentátorské veličiny se bez uzardění pouštějí do taktických bitev s malou vzdělaností, a hlavně, jejich viditelná snaha vyhovět zadání bývá k smíchu, k pláči, pohrdání i k vypískání! Hnedle medle krasavice nevaří knedle, ale poučuje zámořského kolegu, jak se má dělat rozhovor s uzurpátorem a novodobým carem Velké Rusi. Vlčata okusují hrdinně kotníky kdekomu politicky nevhodnému k použití v dnešním světě nelásky.

Nejlépe chránit se před ukomentováním – nečíst, nesledovat, neposlouchat – jenže, občanství vyžaduje nenechat se otrávit, nemyslet na důsledky vzdoru a hlasitého volání, aby hlasy zla, polopravd, lží a dojmologických opičáren nedostávaly nespočet příležitostí k pošťuchovaní vyhlédnutých, hraničícím s pózováním u podstavce sochy – Pravdo mluvec. Žurnalistický ping pong s našimi milými představiteli, připomíná turnaje z letních pionýrských táborů.

Nepamatujete, aha, patříte k partě, které lhali. Nu, proti gustu žádný dišputát, ale… Po zběžném přehlédnutí situační mapy dojdeme k závěru, že co politik, to nimra, zloděj, lhář, umrněnec, nedouk, špeh, střelec, neumětel, spiklenecký skrček, slouha cizích mocností, bezpáteřník, polykač moci, peněz, veřejných statků a tichý společník pekla. Tož, s takovými nikam nedojdeme, že? Volit, nevolit, zbytečná otázka. Budou nás k vysněné budoucnosti vést partaje čítající směšný počet zvlhlých stranických kádrů – z demokratické cesty nutno odklidit vše zastaralé, nepotřebné, co brání pokroku. Slova z dinosauřích let stále platná.

Levicovost zasáhla, nejen u nás, únava z beznaděje. Levice pokulhává a klopýtá trnitou cestou poznání, v patách se jí šine vyplivaná pravice. Ultra těchto stran pospávají. Špičky skutečně partajní v dohledné minulosti napomáhaly, či přímo podporovaly demontáž národního hospodářství; bylo neomalenců požehnaně, pravda, někteří vyšuměli do nebes, jiné to čeká – ale kdo rozkulačený majetek vrátí, ksakru?! Přerozdělení majetku nebyl zločin, ale nutnost k zachování nastoupené cesty kapitalismu. Proč se divíte?!

Pokud máte k ruce schopné lamače pravdy, namyšlené hlupáky a podporovatele cizích nauk, máte vystaráno. Dojemné, jak po revoluci přispěchali vypomahači s pomocí vyšperkovat náš průmysl, zemědělství, i kulturu, pluky vyslaných vyučených rabiátů – a hnedka připraveni k trvalému nemasovému uspokojení. Vybraní domácí chmatáci se chopili příležitosti a kupčili se společným nahospodařeným majetkem k radosti nejvyšších vybraných panáků. Dnes se tváří uraženě, pokud jsou chyceni pod krkem a hrozí jim tresty. Ale za vyučenou dostává i stát díky nevyspělým státním úředníkům, kteří neohlídali smlouvy – komentáře k mezinárodním dluhům náhle chybí. Prohrané advokátní bitvy jistě něco stály – my ochotně zaplatíme. Anebo musíme spoléhat, že zahrajeme platby po socansku do autu – a ke všemu navíc budeme poučovat společnost otrávenou dobou justičního zmaru, jak socanská chasa zatočí s prešpurským Jánošíkem a postará se všem o růžovou budoucnost.

Ukomentovat občany do nevědomí, čest a sláva neúplatným.

0
Vytisknout
15389

Diskuse

Obsah vydání | 30. 6. 2017