Role expertů v "postpravdivé" společnosti

8. 12. 2017

Určitá míra skepse k expertnímu vědění byla podle Nicholse pro americkou kulturu typická vždy a je z jistého pohledu dokonce zdravá. Ovšem existuje rozdíl mezi skepsí a narcistickým přesvědčením, že laikové jsou sami v skutečnosti mnohem chytřejší než experti a mohou jim radit - přesvědčením, které převládlo teprve v dnešní narcistické terapeutické kultuře.

Vinu na nastalé situaci nesou americké univerzity, které z ideologických důvodů odmítají klasické pojetí akademického prostředí jako výzvy, prostředí, kde se člověk zcela typicky setkává s jinými názory, než jaké zastává sám. Dnes se naopak bojuje za to, aby se univerzity stávaly "bezpečným místem", kde se studenti nepotkávají s intelektuálně "cizorodými" podněty. Důsledkem takového terapeutického pojetí studia je sílící narcismus a netolerance absolventů přesvědčených, že když expert nepotvrzuje jejich vlastní předsudek, nemůže mít pravdu.

Další díl problému vznikl v médiích, která expandovala na úkor standardů a kvality zpravodajství a vznikl v nich "závod ke dnu". Zprávy dnes typicky píšou nedostatečně kvalifikovaní reportéři ve věku lehce přes dvacet, kteří navíc čelí tlaku, aby "plnili" mediální prostor libovolným obsahem bez ohledu na to, zda v daný den skutečně došlo k něčemu důležitému, o čem je třeba publikum informovat. A kromě toho místo všeobecné informovanosti vznikla iluze této informovanosti. Lidé nesledují zprávy soustředěně jako v minulých dekádách, ale jako kulisu k jiným aktivitám.

Konečně internet zesílil pocit relativní deprivace ve společnosti. Sociální sítě jako Facebook, na kterých se lidé typicky chlubí svými úspěchy, exotickými dovolenými atd., v důsledku posilují závist a pocit frustrace, protože uživatelé si z nich odnášejí pocit, že všichni kolem si žijí lépe než oni sami.

Nichols se současně obává, že jediné, co může krizovou situaci v oblasti přijímání expertního vědění většinovou společností změnit, je opravdová katastrofa.